Článek
Archeologové na východě Čech za posledních 250 let evidují 4 500 nalezišť, přičemž to co do plochy největší odkryli teprve nedávno, a to průzkumem dvaceti kilometrů na trase budoucí dálnice D11. „Královéhradecký kraj je pro archeology velice lákavou oblastí, neboť jde o východní Polabí, kde jsou velmi úrodné půdy. Poslední dobou získáváme čím dál tím víc podkladů, na jejichž základě můžeme určit, jak člověk osidloval i podhůří,“ uvádí vedoucí Archeologického ústavu Muzea východních Čech Miroslav Novák.
Než se však východočeská archeologie rozrostla do dnešních rozměrů, začínala s jedním topografem, jenž se účastnil výstavby pevnosti Hradec Králové. Karel Josef Biener z Bienenberka byl hejtmanem kouřimským a svatováclavským rytířem. Zabýval se historií, heraldikou a podílel se na výstavbě pevnosti Hradec Králové. Právě tehdy položil základy hradecké a české archeologie. „Mimo jiné tehdy objevil keramické nádoby z doby železné,“ říká Novák.
Bienerovy nálezy se nedochovaly, existují ale písemnosti, které jeho zásluhy potvrzují. „Nebýti Bienera, snad bychom o nálezech Královéhradeckých nevěděli ničeho nebo velmi málo,“ píše v textu z roku 1898 obuvník a archeolog-samouk Josef Doška z Josefova.
Trvalo dalších 150 let od Bienerova nálezu, než se do archeologické práce v Hradci Králové dostala systematičnost. „V počátku archeologie znamenala víceméně starožitnictví, kde se nahodile sbíraly předměty, které se našly při stavebních pracích. O cíleném bádaní a hledání mluvíme až posledních 100 let s příchodem muzejníka Ludvíka Domečky na konci 19. století,“ líčí přerod archeologie ve vědní obor Novák.
Domečka a jeho kolegové už cíleně prováděli výzkumy na žárových pohřebištích lužické a slezskoplatěnické kultury v oblastech dnešních Dobřenic, Osic, Pouchova, Skalice a Třebešova a zachraňovali artefakty v okolních cihelnách. Domečka se spolupracovníky za svou kariéru nasbíral téměř 15 tisíc předmětů, díky čemuž na konci 40. let 20. století Hradec Králové disponoval jednou z největších archeologických sbírek venkovského muzea v Čechách.
Po Domečkově smrti, a zejména po válce nastal pro hradeckou archeologii útlum. „Zmizela systematičnost, nálezy byly spíše náhodné. Střídali se zde lidé a výzkumnou činnost suploval pražský Archeologický ústav. Vše se ustálilo až v 50. letech,“ komentuje krizi Novák. Tehdy do muzea nastoupil Jan Tomský, za něhož se rozšířila a zkvalitnila sbírková činnost novými přírůstky pocházejícími z rozsáhlých záchranných výzkumů v Jaroměři, Chrudimi, Tisové a dalších.
Od té doby Archeologický ústav v Hradci Králové funguje bez větších změn, a to i v rovině náplně archeologické práce. „Po příjezdu na stavbu se musíme domluvit se stavaři, abychom zkoordinovali stavbu a terénní část. Poté začneme začišťovat terén a zahájíme dokumentaci. Ta spočívá v kreslení na milimetrový papír, focení a zaměření celé lokality, abychom měli přesná data. Následně je na řadě vzorkování, kdy z jednotlivých vrstev terénu odebíráme archeologické nálezy, které odvážíme k nám do muzea. Tam je dále zpracováváme,“ popisuje pracovní den v terénu archeoložka Petra Sehnoutková.
Za dobu své existence ústav nashromáždil půl milionu předmětů. Některé pocházejí již z doby kamenné, další z novověku. Význam, důležitost a cennost jednotlivých nálezů je relativní. Novák považuje za chloubu muzea skleněný náhrdelník z Lípy z doby železné, Sehnoutková velký význam přikládá nálezu pravěkého valu v Klicperově ulici, který aktualizoval znalosti o hradecké akropoli. „Obyčejný mosazný knoflík, který nám poskytne důležitou informaci, pro nás může mít větší hodnotu než meč tepaný zlatem,“ říká ředitel Muzea východních Čech Petr Grulich.
V současnosti je největším archeologickým nalezištěm v Královéhradeckém kraji část trasy budoucí dálnice D11, kde v uplynulých letech probíhal jeden z největších archeologických výzkumů v republice. Nyní má tuto činnost na starosti hradecká univerzita. „Doposud jsme objevili například pozůstatky polních táborů a dělostřelecká stavení z 18. století nebo pohřebiště se šňůrovou keramikou. O téhle kultuře na území východních Čech jsme zatím nevěděli,“ komentuje nálezy na budoucí D11 vedoucí katedry archeologie Radomír Tichý. První výstava těchto artefaktů se bude konat v únoru příštího roku v Archeoparku ve Všestarech. Do budoucna by však univerzitní pracovníci rádi stálou expozici.
Třeba i ve spolupráci s Muzeem východních Čech. „Nálezy z D11 budou v našem muzeu uloženy,“ uvádí Grulich. Vlastní expozici Muzeum východních Čech plánuje na říjen roku 2019. Nepůjde však o artefakty z D11, nýbrž o dějiny Hradce Králové od pravěku až po druhou světovou válku. „Expozice by se měla konat příští podzim v budově muzea na Eliščině nábřeží, která je nyní v rekonstrukci. Ta by měla skončit na jaře příštího roku, načež začne rekonstrukce muzejních prostor Gayerových kasáren. Její konec je naplánovaný na rok 2022,“ dodává.
To je ale roky vzdálená budoucnost. Nejbližší akce, kterou muzeum pořádá, je právě sobotní oslava výročí 250 let hradecké archeologie. „Návštěvníky čeká bohatý program v právě vyklizených depozitářích, dovědí se toho spoustu o historii, archeologii a terénní práci. Máme taky přichystané malé překvapení,“ zve na akci Grulich. Akce se uskuteční v sobotu 20. října od 13 do 18 hodin v budově muzea v Gayerových kasárnách.
