Hra, kterou Zeman umí. Postaví se za Babiše, nebo Prymulu?

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) vyzval ministra zdravotnictví Romana Prymulu (za ANO) k rezignaci, ten to však o několik hodin později odmítl. Babiš je proto rozhodnutý ho odvolat a už i shání náhradníka, který by od příštího týdne mohl převzít vedení ministerstva. Po jednání u prezidenta prezentoval premiér Prymulův konec jako hotovou věc s tím, že premiér má ústavní právo ministry odvolávat.

Je tu však jeden háček. Není to tak dávno, kdy prezident zvyklosti v tomto směru vychýlil. Pokud se nyní prezident Miloš Zeman postaví na stranu Romana Prymuly, může se nástup nového šéfa resortu oddálit. Podobně jako loni na jaře, kdy prezident Zeman nepřijal demisi tehdejšího ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD) a odmítal jmenovat do funkce jeho spolustraníka Michala Šmardu.

Celá situace, která přerostla dokonce ve vládní krizi, trvala přes čtvrt roku. Něco takového si v současné situaci představitelé státu nemohou dovolit. Souboj mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem věští už i někteří zkušení politici, třeba novopečená senátorka Miroslava Němcová, podle níž neodstoupení Prymuly znamená válku mezi prezidentem a premiérem.

Připomeňte si, jak se podobná neústupnost politiků v polovině roku 2019 proměnila ve vládní krizi.

Antonínu Staňkovi v dubnu 2019 zlomilo vaz odvolání ředitelů Národní galerie Praha Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Proti odvolání vznikla petice a Antonín Staněk v polovině května na žádost předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka podal demisi. Tu však prezident nepřijal. Její přijetí mu trvalo dva měsíce. Pak začal i boj o Staňkova nástupce.

„Do konce května navrhnu jako nového ministra kultury zkušeného manažera a vyjednavače Michala Šmardu,“ uvedl tehdy Hamáček. Jméno se však už první den nelíbilo premiérovi, kterému vadilo, že Šmarda patřil v ČSSD k té frakci, která byla proti vstupu sociální demokracie do vlády s hnutím ANO.

Na konci května se do věci poprvé vložil Miloš Zeman, který všem zúčastněným doporučil počkat na výsledky trestního oznámení, které Staněk podal pro podezření na zneužívání finančních prostředků v resortu. Se Šmardou se sešel až o měsíc později. Jan Hamáček 27. června poprvé pravil, že se Česká republika dostala na hranu ústavní krize. „Silně pochybuji, že Šmarda bude někdy ministrem,“ řekl prezident o dva dny později.

Premiér, vicepremiér a prezident zůstávali v patové situaci dál. Ani schůzka všech tří na začátku července nic nepřinesla, Hamáček vyslovil pochybnost o dalším setrvání ČSSD ve vládě, kde si dle jeho slov sama nemůže rozhodovat o svém zástupci v ní.

Prezident až na konci července potvrdil, že Staňka odvolá k 31. 7., sociální demokraté stále trvali na Michalu Šmardovi, do čela ministerstva se dočasně postavil náměstek René Schreier. Premiér mohl od 1. srpna pověřit řízením resortu jiného člena vlády, proti tomu se však postavila ČSSD, podle níž by to bylo porušení dohody o koaličním vládnutí.

V polovině srpna Zeman požádal Hamáčka o nového kandidáta. „Prezident republiky Miloš Zeman konstatoval, že pan Michal Šmarda se nikdy nezabýval problematikou české kultury. Z tohoto důvodu není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky,“ vzkázal k tomu tehdy mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Podpořil ho i Babiš, který prohlásil, že „s tímhle pánem on ve vládě nebude“.

Michal Šmarda označil postup hnutí ANO a Hradu za šikanu. Hamáček dále trval na dodržování ústavy a koaliční smlouvy. Michal Šmarda se 19. srpna své kandidatury vzdal. Andrej Babiš o den později na tiskové konferenci po jednání s prezidentem oznámil, že žádná krize není. „Já bych chtěl, abychom mohli konečně v mediálním prostoru mluvit o pozitivních věcech. Například že prší. Bojujeme proti suchu.“

Další den, 21. srpna, Hamáček navrhuje na ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Zeman souhlasí.