Článek
Ti mladší ovšem mohli mít velkou kliku, třeba při podobném představení narazili na Pavla Šporcla a brána k pochopení hudby se jim otevřela doširoka.
Pavel Šporcl určitě patří k nejznámějším českým hudebníkům. Nejen díky tomu, že je vynikající houslista, ale i proto, že před lety začal vystupovat v neformálním oblečení, které doplňoval šátek na hlavě. Tedy něco, co nebývalo ve spojení s tzv. vážnou hudbou obvyklé. Ne všichni starší kolegové byli schopni přijmout tento fakt pozitivně, ale to bylo tak všechno, co s tím mohli dělat.
Ještě jeden vizuální vjem Pavla Šporcla odlišuje od jeho kolegů. Neobvyklý nástroj, minimálně co se barvy týče. Na první pohled by laik řekl, že modré housle, na mnoha místech odřené, nemohou být tím pravým koncertním nástrojem. Ale zdání klame. Housle vyrobené mistrem svého řemesla, houslařem Janem Špidlenem, jsou bez chybičky. „Odřeniny“ jsou vytvořeny uměle, dřevo i lak jsou neporušeny. Výroba houslí je velká alchymie, ale ke špičkovému výkonu musíte mít i velmi kvalitní smyčec a pochopitelně i struny. A že třeba se smyčci mohou nastat v posledních letech nečekané problémy…
Není to dávno, co se jméno Pavel Šporcl vyjímalo v Top Ten prodaných desek v České republice. Společnost mu dělala jména jako U2, Depeche Mode, David Gilmour nebo třeba Chinaski či Lucie Bílá. Dostat se do této společnosti s deskou vánočních melodií, která se prodává jen v určitém ročním období – v červenci jí vážně neprodáte moc kusů – to už něco znamená. Vánoční desku nahrál Šporcl s Londýnskou královskou filharmonií a je na ni dodnes velmi hrdý.
V nejnovějším díle Ušáku se dozvíte i to, jaké je to žít v jedné domácnosti se čtyřmi ženami, jestli se chystá nějaký rodinný koncertní projekt nebo jaké to bylo, když Pavel uspořádal jako první reprezentant klasické hudby drive-in koncert v pražských Holešovicích. Ale ani to není úplně všechno. Nejvyšší čas pustit si Ušák číslo 137…
