Článek
Situace v cestovním ruchu, který zaměstnává 240 600 osob, je katastrofální. Uvedu několik konkrétních případů v Praze, která se na podílu zaměstnanosti v České republice podílí víc než třetinou. To znamená, že v hlavním městě je v našem oboru zaměstnáno 74 tisíc lidí a každá další pátá jiná profese je na ně navázaná.
Praha několikráte ve své historii volala o pomoc, ať již při okupaci sovětských vojsk, nebo v době Pražského povstání, a od nepaměti je a snad i bude vstupní branou do všech regionů Česka. V současné době má podle statistického úřadu 817 ubytovacích zařízení se 42 944 pokoji. Dle mého odhadu je již 260 ubytovacích zařízení zavřeno a dalších 140 hotelů se k uzavření chystá.
Uvědomuji si, že turismus obtěžuje bydlící Pražany a přináší jim značné nevýhody oproti bydlení v jiných méně exponovaných turistických lokalitách.
Hluk, přeplněné historické centrum, zvýšené osobní nebezpečí a další faktory, které pramení z 8 044 324 návštěvníků Prahy v roce 2019. Na straně druhé náš obor přináší miliardové přínosy do rozpočtu státu, i do pokladny našeho města.
Většinu lidí snad napadne, že díky pohostinnosti, kterou Praha v minulosti poskytovala, přináší turismus obživu dalším a dalším navazujícím profesím a řemeslům. Většina ubytovacích zařízení má své údržbáře, řemeslníky, pracovníky IT, pokojské. Pokud se obor znovu nerozjede, bude mnoho z nich stát před branou pracovních úřadů. Nejen v Praze, ale také v dalších regionech ČR.
Celou dobu pandemie jsem při různých svých vystoupeních zdůrazňoval, že moji spolupracovníci jsou moje druhá rodina, že se o ně musím postarat a že své hotely neuzavřu. Bohužel jsem se hluboce mýlil a všem se omlouvám.
S ohledem na to, že z 263 pokojů máme průměrnou obsazenost 5–8 pokojů denně, s ohledem na vysoké a nezměněné náklady na nájmy, i s ohledem na mzdové a další náklady, které má každý podnikatel v hotelnictví, jsem k 30. 9. letošního roku musel ukončit pracovní poměr nejprve svým dětem, které pro skupinu pracovaly, a posléze i dvaceti dalším pracovníkům. Všem s ohledem na to, že v současné době není nikdo, kdo by je v hotelnictví v Praze byl schopen zaměstnat. Bylo to mé nejtěžší životní rozhodnutí a nepřeji žádnému podnikateli říkat nejen svým dětem, ale i spolupracovníkům, kteří jsou pro mě jako rodina, větu „Nemám pro tebe žádnou práci“.
Jestli se ptáte na můj podnik, tak se ho budu snažit udržet i přes to, že jsem přesvědčen, že nejde stále čekat s otevřenou nataženou dlaní a říkat státu: dávejte, dávejte, a křičet o pomoc. Jsem spoluzakladatelem Terapeutického centra Modré dveře, neziskové organizace, která pomáhá lidem s duševním onemocněním, lidem v krizi, dětem a rodinám v těžkých životních situacích, ve kterých se ocitnou. Nejen já, ale celý Sivek Hotels si vzal za své vize společenské odpovědnosti a já tak stále cítím své poslání zde.
Nemohu vědět, co se stane v budoucnosti s turismem v Praze, ale domnívám se, že jen tak brzo krize neskončí. Cestovní ruch se postupně začne obnovovat až ve chvíli, kdy se vrátí na oblohu 95 % letadel, která z ní zmizela. Dostávám teď nabídky prodat svůj podnik, ať již od developerů, či spekulantů, nebo ze zahraničí. Minulý týden jsem odmítl lukrativní nabídku od majitele hotelových resortů a SPA z arabských emirátů, který chce rozšířit svůj byznys v Praze. Ale jak už jsem řekl. Budu se svůj podnik snažit udržet. Je to moje poslání.
