Článek
Prostor před Malou scénou Nového divadla ponese nově jméno tohoto herce, dramatika, režiséra, výtvarníka, spisovatele a glosátora. Zároveň se tu bude nacházet jeho busta a koutek s jeho knihami. „Já na něj vzpomínám s velkou láskou a díky,“ říká Monika Švábová s tím, že jí jako režisér a divadelní partner dal nejvíc, co mohl. „A to sebevědomí a jistotu. Já jsem se vedle něj nebála, nikdy mě neshodil,“ líčí plzeňská herečka.
S Miroslavem Horníčkem si porozuměli od samého počátku, Monika Švábová se znala velmi dobře i s jeho manžekou Bělou. Oba se díky tomu stali kmotry druhého syna Moniky Švábové.
Vybavuje si také střípky z představení Setkání s Veronikou. Ona čekala v zákulisí, na scénu měla přijít později. Jakmile se zvedla opona a diváci na jevišti spatřili Miroslava Horníčka, spustil se obrovský aplaus. Aniž by Horníček promluvil. „Tomu se říká láska obecenstva k herci,“ míní Švábová, která Horníčka navštěvovala celý život. A on vždy s láskou vzpomínal na svou rodnou Plzeň.
Město si v letošním roce přichystalo řadu akcí. V mázhausu radnice je například k vidění výstava Miroslav Horníček – 100 let s podtitulem Tak už jsem zase doma, Plzeňáci.
Podle Květuše Sokolové, vedoucí odboru kultury plzeňského magistrátu a kurátorky, se pro výstavu podařilo získat i dosud nepublikované fotografie ze soukromých archivů. „Na vernisáži, která se koná v pondělí 5. listopadu v 17 hodin, bude výjimečně představen také ojedinělý obraz plzeňského malíře Josefa Černého Miroslav Horníček z roku 1998 a originální křeslo z bytu pana Horníčka, ve kterém rád sedával u oblíbeného vína,“ přiblížila Květuše Sokolová.
Výstava se věnuje dětství a mládí Miroslava Horníčka, které byly spjaty s rodnou Plzní, místem jeho studií, pracovních i prvních divadelních krůčků. Zobrazuje umělecké začátky ve Studentském avantgardním kolektivu v Plzni, kde ve 30. letech 20. století působil jako výtvarník, amatérský herec i režisér. Expozice dále ukazuje jeho divadelní, televizní, filmovou, spisovatelskou i výtvarnou tvorbu. „V šedesátých letech se zrodil fenomén Horníček, o jeho popularitě svědčí i to, že byl v roce 1966 zvolen králem Majálesu v Plzni i v Praze,“ upozornila Květuše Sokolová.
Výstava připomíná také umělcovo omezené působení v době normalizace a velký návrat na televizní obrazovky po roce 1990. Závěr výstavy je věnován poslední fázi jeho života, kdy získal i mnoho ocenění. Mimo jiné obdržel čestné občanství města Plzně nebo Cenu Thálie.
