Horký srpen na Korfu: Když se mládež baví, staří se bojí a Češi cestují

Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl být srpen na Korfu tak dobrodružný. Po dvaceti dvou letech na ostrově už mě máloco překvapí. Srpen bývá prostě klasika: je vedro, všude jsou davy lidí, italská mládež si půjčí třeba dvacet skútrů najednou a jezdí zásadně v tlupách, často tak pod obraz, že ohrožuje zdraví a životy ostatních, kteří mají chuť i ve čtyřiceti stupních jezdit na rozpálené pláže a čekat přitom v zácpách, protože ostrov prostě není nafukovací a klientů a aut je neúměrně mnoho. V noci se scházejí turisté i místní v plážových barech a vyměňují si své zkušenosti, telefonní čísla, Instagramy i vilné pohledy, polibky a leccos jiného. To je prostě korfské léto, romantika pod palmami, s drinkem v ruce a se šumícím mořem v zádech.

Řecko bylo doposud hrdé na svá nízká čísla nákazy. S příjezdem turistů se ale počet případů podle očekávání zvedl. A tak se Řecko, které sice turisty chce a, zvlášť letos, opravdu potřebuje, rozhodlo zpřísnit pravidla. Nejdříve sem měli zákaz vstupu Angličané a někteří Skandinávci, pak se začaly povinně nosit roušky ve všech vnitřních prostorách, až nakonec Řekové zavedli povinnost negativních testů pro Čechy, Švédy, Belgičany, Holanďany a Španěly, i když v první fázi už si nařízení vybraly některé balkánské národy.

Povinné testy zase pěkně dopálily všechny české dovolenkáře, kteří mají přijet přesně po datu, odkdy jsou vyhlášeny. Je zvláštní, jak je zřejmě v naší lidské povaze vždy si hledat nějakého viníka. Takže napříč českým Facebookem je možné se dočíst, že řecká vláda to tedy opravdu přehnala, popřípadě že co si to cestovky zase dovolují. Ty, které se zavázaly klientům kompenzovat výdaje za testy v podobě poukázek na příští dovolenou, to schytaly, že jsou vychytralé a nemorální. Přitom právě na českém Facebooku naši spoluobčané dost často vymýšlejí, jak se vyhnout náhodnému testování v Řecku, a spekulují nad čísly přidělenými k jejich QR kódu, protože sedmička se prý testuje a osmička ne, a tak si raději formulář vyplní několikrát a doufají, že jim přijdou různá čísla a oni vyberou ten, na jehož základě jim testy dělat nebudou. Co na tom, že by sami mohli být přenašeči viru, jehož původ svalují na čínské laboratoře a všechny vlády světa. Ale dovolenou si nikým zkazit nenechají. Ta je svatá podobně jako na Korfu patron ostrova svatý Spyridon.

Když po několika dnech vyhlásil český premiér na svém twitterovém účtu, že si pohovořil se svým řeckým protějškem Kyriakosem Mitsotakisem a vysvětlil mu situaci, a ten na základě rozhovoru povinné testy pro Čechy zrušil, ovšem do poslední chvíle tato zpráva nebyla oficiálně potvrzena, seděly jsme s českou kamarádkou Monikou na břehu moře, popíjely ouzo a spekulovaly, co se to vlastně děje. Monika se zamyslela a řekla: „Já myslím, že to bylo nějak takhle. Náš premiér volá řeckému premiérovi a ptá se ho, zda ‚ozaj vetci Česi musí mať tie testy…‘ a premiér Mitsotakis odpoví: ‚NAI‘ (čti ne, řecky ovšem znamená ano). Nakonec mu ale asi vážně odpověděl, že OCHI (řecky ne), a tudíž se naši turisté mohou těšit dál na krásy této úžasné země.“

K nařízením nově přibylo zavření všech restaurací, barů a nočních podniků od půlnoci do sedmé ráno.

To bylo zdrojem mnoha posměšků a vtípků, jako že korona zřejmě do půlnocí spí a probouzí se až poté, proto je třeba před ní zavřít. Majitelé restaurací a barů tedy ze strachu z pokuty 10 000 eur nařízení opravdu dodržují (jen největší střelci si to sem tam risknou, takže státní kasička se postupně zaplňuje). Mládež si většinou koupí zásoby piva a retsiny v kiosku a jde se bavit dál na náměstí. To je totiž zatím povoleno.

Všechny národnosti světa jsou si vlastně hrozně podobné. Ti starší z nás se bojí, protože jsou v rizikových skupinách, a nadávají na nezodpovědnou mládež. Ti mladší se sdružují, protože to je prostě jejich svět, a nebojí se ničeho, protože jsou přece mladí a na starší generaci nemyslí. Je jedno, zda to jsou Italové, Řekové, Angličani, Češi nebo Němci. Řecké pokladní v supermarketech v těch vedrech nosí roušky jen tak, aby se neřeklo a aby nedostaly pokutu, protože nemohou dýchat a dostávají potničky. Švýcaři mě nadále líbají třikrát na tváře a i já musím přiznat, že zdravit se loktem mi přijde divné, a tak většinou podávám ruku na přivítanou a na rozloučenou sem tam někoho políbím, protože se zapomenu. Zvyk je železná košile.

Právě polovina srpna je na Korfu ta nejvyšší sezona. V tu dobu sem totiž jezdí na dovolenou i mnoho Řeků, kteří mají hromadné dovolené a přijedou prožít na ostrov několik velkých církevních svátků. Šestého se slaví všemohoucí bůh Pantokrátor, po němž se jmenuje nejen nejvyšší hora ostrova, ale také mnoho kostelíků a některé kláštery. Jedenáctého se slaví obrovský svátek – výročí jednoho ze čtyř nejslavnějších zázraků svatého Spyridona, patrona ostrova. V tento den v roce 1716, kdy se zdálo, že se Korfané neubrání tureckému nájezdu, zjevil se nepřátelům svatý Spyridon s mečem v ruce a seslal na ostrov takovou bouři, že se cizí vojáci zalekli a rychle se vzdálili.

Už několik dní před tímto svátkem se konají liturgické mše a za silného a vytrvalého zvonění kostelních zvonů svolávajích věřící k bohoslužbám. Právě v den zázraku se pak vychází s ostatky patrona do procesí v čele s mnoha církevními hodnostáři, za nimiž pochodují uniformované dechové kapely a davy lidí. Jenže letos bylo procesí zakázáno, a tak před kostelem v době bohoslužby postávala policie, která nepouštěla nikoho dál, a později zde stály fronty lidí v rouškách, aby se svatému poklonili, políbili ho u nohou a u hlavy a zapálili si před kostelem svíčku.

Líbání ikon neodmyslitelně k pravoslavné církvi patří a víra ve svatého Spyridona je u mnohých lidí tak veliká, že jsou přesvědčeni, že tímto způsobem se na ně vir přenést nemůže. A asi také nepřenese, protože pak by Spyridon selhal, a tím by také selhala dlouholetá a neochvějná víra mnohých v jeho moc. Letos se zvoníci obzvláště činili, a tak pro jejich zvonění nebylo u nás doma v protějším domě slyšet několik dní vlastního slova.

Doufejme, že to bude mít nějaký účinek v této covidové době. 15. srpna se ještě oslaví nanebevzetí Panny Marie a pak už pomalu, ale jistě, začne sezona směřovat ke svému závěru.

A tak ať už věříte, že nám pomáhá pan premiér či svatý Spyridon, nebo že události jsou věcí pouhé náhody, v Řecku je to letos pro turisty opravdu úžasné a troufám si říct (a samozřejmě kvůli všem pracujícím v cestovním ruchu doufám), že takovéhle Řecko už nikdy nezažijete.