Článek
Podzimní koronavirová vlna u pracovníků zcela otočila vnímání takzvaných home officů. Před pandemií šlo o odměnu a výsadu, dnes už mají Češi práce z domova plné zuby a vynucují si návrat do kanceláří.
Důvody k tomu mají různé – mladí pracovníci mohou sdílet byt s dalšími lidmi, v bytech se už učí on-line děti, nebo doma nemají pořádný stůl a židli, případně po řadě měsíců doma už lidem chybí kontakt s kolegy.
Potvrzují to pro Seznam Zprávy oslovení právníci. Podle nich přitom ještě před rokem byly takové spory prakticky nemyslitelné a s takovými případy se nepotkávali ještě ani na jaře.
„Je to něco úplně nového. V porovnání s loňskem je to obrovský nárůst. Loni jsme řešili nula takových situací. Teď jich řešíme desítky,“ říká Jiří Matzner z advokátní kancelář Matzner et al.
„Zvláště pro zaměstnance, kteří jsou odměňováni například z prodeje, dosaženého zisku a podobně je práce z domova náročná, hlavně v případě, že tito zaměstnanci mají děti a školy jsou uzavřené,“ potvrzuje a nastiňuje další důvody nárůstu sporů o to, zda může člověk fyzicky do práce, Irena Valíčková z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková, která se přímo na pracovní právo specializuje.
Uznávaná specialistka na pracovní právo a personalistiku Nataša Randlová z advokatní kanceláře Randl Partner dodává, že trumf v ruce přitom drží i v současné situaci pracovník.
„Home office podle našeho názoru stále vzhledem k úpravě v zákoníku práce jednostranně – jako pokyn zaměstnavatele bez souhlasu zaměstnance – nařídit nelze,“ konstatuje Nataša Randlová.
Vláda to zaměstnavatelům zavařila
Situaci s prací z domova ke všemu ještě zkomplikovala vláda. Podle systému PES má ve čtvrtém stupni, ve kterém se aktuálně Česká republika nachází, být home office „všude, kde je to možné“.
Jenomže v samotném mimořádném opatření je to vyřešeno tak, že tato povinnost je nařízena zaměstnavatelům („Nařizuje se zaměstnavatelům využívat práci na dálku“), aniž by ale zároveň zaměstnavatelé dostali do rukou páku na své pracovníky.
„Vláda v rámci krizového řízení nenařídila home office pracovníkům přímo, ale uložila zaměstnavatelům, že ho mají nařídit. Jenže zaměstnavatelé nejsou k jednostrannému nařízení práce z domova oprávněni, protože home office může být zaveden jen dohodou,“ vysvětluje Eva Ostruszka Klusová, advokátka a partnerka advokátní kanceláře Forlex.
„Pro účely usnesení vlády je zaměstnavatel povinen zaměstnancům home office nabídnout, nikoli nařídit,“ tvrdí Nataša Randlová.
Náklady na práci jako další nástraha
Společně s tím, jak klesá u Čechů ochota pracovat z domova, se objevuje i další problém, který byl dříve nevídaný. Pracovníci chtějí, aby jim zaměstnavatel hradil zvýšené náklady, které jsou s home officem spojené – jako jsou rostoucí účty za elektřinu nebo teplo.
I zde naráží pracovní právo na své limity. „Podle zákoníku musí být závislá práce vykonávána na náklady a odpovědnost zaměstnavatele,“ upozorňuje Nataša Randlová, problém ovšem je, jak tyto náklady v praxi oddělit od běžných domácích výdajů.
„Správné řešení je tedy hradit zaměstnanci takovou částku, která kompenzuje náklady na energie, internetové připojení, opotřebení vlastního zařízení a další, což však v praxi může být obtížné. Na stranu druhou - soudní spory v této oblasti v naší advokátní praxi nezaznamenáváme,“ popisuje Irena Valíčková z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
Existuje několik přístupů, jak situaci řešit, žádný z nich není ideální. První spočívá v tom, že by se u každého zaměstnance individuálně rozpočítávaly náklady. „To, že by se u všech zaměstnanců separátně vypočítávaly reálně náklady související s prací z domova třeba v souvislosti se spotřebovanými energiemi podle podlahové plochy bytu využívané k práci, je naprosté sci-fi. V praxi je pro zaměstnavatele obvykle nejvhodnějším řešením zavázat se uhradit zaměstnancům náklady, jejichž vznik v souvislosti s výkonem práce na home officu mu sami jednotliví zaměstnanci řádně prokážou, a tyto pak zaměstnavatel případně proplatí,“ říká Eva Ostruszka Klusová.
Další možností je, že zaměstnavatel si s pracovníky sjedná paušální částku. Toto řešení ale představuje nepříjemný risk pro zaměstnavatele – podle Nataši Randlové mají s paušálem problém finanční úřady. Zejména se zajímají o to, jestli nejsou reálné náklady nižší. Pokud jsou ale naopak reálné náklady vyšší, a tedy zaměstnavatel pracovníkovi dává méně, než by měl, pak s tím může mít problém inspekce práce.
Zaměstnavatelé mohou využívat ještě další možnost – dohodu s pracovníkem, kde se vzdává nároku na proplacení nákladů. Taková dohoda je ale podle advokátů právně neplatná.
