Článek
Holky, které hrají hokej, vyrůstaly mezi kluky. Tak to zkrátka je. A je to prý výhoda.
Hostem nového dílu pořadu Bez frází plus je kapitánka české hokejové reprezentace Alena Mills. Jedna z mála českých hráček, která se hokejem dnes dokáže uživit. Je profesionál se vším všudy.
„Ty jsi holka a hraješ hokej, jo? To jsme na tebe zvědaví. Říkali mi to lidé celou kariéru, pro mě osobně to vždycky byla velká výzva,“ říká Mills, která po studiu na americké univerzitě nyní hraje hokej v profesionální soutěži v Rusku, v jedné z nejlepších ženských lig na světě. Hokejistka, jejíž dres je vystaven také v hokejové Síni slávy v Torontu, či bronzová medailistka z mistrovství světa do 18 let.
Alena Mills v novém díle pořadu Bez frází plus popisuje dospívání holky, která se před každým tréninkem oblékala do výstroje v ryze chlapeckém prostředí v jedné kabině. O tlaku, díky kterému se před ní otevřely dveře do světa, i následném pochopení toho, jak odlišný je kolektiv žen. A řeč přišla také na stále se opakující téma: Ženy a vrcholový sport.
„Řeči o tom, jestli patříme spíš k plotně, se mi nelíbí. Vím, že náš sport nebude stejně rychlý. Doma v Česku chodím trénovat s juniory a vím, že jsou rychlejší, silnější. Že i chlapi, kteří hrají hokej pro radost, mají větší sílu než já, která se hokejem živí. Ale podobné jsme chlapům v tom, kolik úsilí sportu dáváme. Třeba i v hokeji musí většina z nás chodit taky do práce. Nevěnují hokeji tolik času jako profesionálové, ale úsilí, oddanost a naše láska ke sportu jsou stejné,“ říká Mills.
„V Česku nemáme dívčí týmy ani turnaje. V podstatě až do dospělosti hrajeme s chlapci. A musíme dokázat, že jsme dobré. Kluci v týmech s námi totiž mají před sebou možnost se později někam prosadit, jít do NHL nebo do zahraničí. My holky tolik možností nemáme.“
Celý rozhovor s lídryní ženského národního týmu si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku.
Pořad Bez frází plus vychází v premiéře na Seznam Zprávách každé pondělí ve 12:00.
Alena Mills: Kluk s dlouhými vlasy
- „Brácha hraje hokej za reprezentaci, jo?“
Průvodčí ve vlaku z Kutné Hory do Kolína zbystřil můj batůžek s logem světového šampionátu v Kanadě do osmnácti let, kde jsme v roce 2008 získaly bronz.
„Ne, to je moje. Já hraju hokej.“
- „Nehrajete. Děláte si ze mě srandu.“
„Nedělám. To je z našeho mistrovství, máme ženskou reprezentaci. Teď už i mládežnickou.“
- „Blbost. Tady přece není ani ženská liga.“
„Je.“
Naše debata se ještě chvíli odvíjela tímhle směrem. Ten pán mě přesvědčoval, že holky přece hokej vůbec hrát nemůžou. Byl si tím naprosto jistý, snad by bývalo bylo potřeba, abych si před ním nazula brusle a vzala hokejku do ruky, aby mi uvěřil. Možná jsem mu měla říct, že můj dres z tohohle šampionátu visí v torontské Síni slávy, protože jsme dokázaly něco, co žádný ženský tým z Česka před námi, ale pouštějte se do takových debat někde na kolejích u Libenic.
Nakonec to vzdal, ale stejně myslím, že zatímco odcházel k dalším cestujícím, pořád si tak úplně nebyl jistý, jestli mu nekecám.
Za posledních pár let se u nás povědomí o ženském hokeji zlepšilo, přestože pořád je to přece jen pro běžné lidi něco nečekaného.
Toto je úryvek z příběhu Bez frází kapitánky české hokejové reprezentace Aleny Mills, rozené Polenské. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkaze.
