Článek
760 tisíc sdílení. Ohromující číslo, zejména v měřítku země, která má 17 milionů obyvatel. Tohoto úspěchu dosáhl Geert Wilders tweetem s fotografií, na které stojí šéf konkurenční liberální strany ve společnosti bradatých demonstrantů. „Pechtold demonstruje spolu s Hamásem," zní Wildersův popisek.
Snímek je nepodařený podvrh. Politikova hlava je neuměle naroubovaná na záběr demonstrace palestinského hnutí. Wildersova zpráva vyvolala bouři odporu mezi jeho politickými soupeři i v médiích. Jenže ještě než stačili jeho pohoršení kritici popadnout dech, debatovalo se už o jiných, podobně provokativních tweetech blonďatého hrdiny boje proti Evropě, imigraci a islámu.
Metoda, jak se v podsatě zadarmo neustále udržovat v centru politické debaty: Geert Wilders ji začal používat dávno před tím, než s její pomocí zahájil úspěšnou prezidentskou kampaň s pomocí Twitteru Donald Trump.
Nexit a korány do stoupy
Řada jeho politických plánů jde proti nizozemské ústavě. Jiné si zahrávají s ekonomickou budoucností země, jejíž obyvatelé jsou přepočteno na hlavu 12. nejbohatší na světě, počítaje v tom i ropné monarchie.
Geert Wilders hlásá „Nexit“ – vystoupení Nizozemska, obchodní velmoci závislé na exportu a třetího největšího investora v České republice, z Evropské unie. A hlavně chce nekompromisně bojovat proti islámu, který srovnává s fašismem, zatímco korán označuje za ekvivalent Mein Kampfu.
Agitování přes sociální sítě je ve Wildersově případě z velké části z nouze ctnost. Čelil už mnoha výhrůžkám smrtí a každé veřejné vystoupení chápe jako riziko. Během vrcholné části kampaně přišel jen do jedné televizní debaty a i během ní měl zřejmě na sobě neprůstřelnou vestu. Neustále mění místa pobytu a hlídá ho stejná ochranka jako nizozemskou královnu.
Přesto s pomocí mobilního telefonu dokázal bezmála rozvrátit nizozemskou politickou scénu a ocitl se jen krůček od historického úspěchu. Jeho Strana pro svobodu, které je také jediným členem, několik měsíců vévodila průzkumům veřejného mínění. Volit ji chtěl každý pátý Nizozemec. Znamenalo by to volební vítězství a také velký úspěch pro řadu podobně smýšlejících politiků a hnutí v Evropě, které v tomto roce čeká volební test. Ať to bude Marine le Penová, která bude ve Francii útočit na prezidentský post. Nebo Alternativa pro Německo, která doufá ve slušný volební zisk při zářijových parlamentních volbách. Jak se zrodil muž, kterého se bojí liberální Evropa?
Rebel v pubertě, revolucionář v dospělosti
Paul Wilders má se svým o devět let mladším bratrem jedno společné. I on chodí nerad do médií a na rozdíl od Geerta se neprezentuje ani na sociálních sítích. Těsně před volbami ale udělal výjimku a otevřeně promluvil i o dětství a mládí svého bratra.
„Už jako dospívající byl strašná pohroma. Byl egocentrický, agresivní," popisuje obtížné dospívání momentálně nejsledovanějšího evropského politika v interview pro německý magazín Spiegel Paul Wilders. V mládí prý nasával lásku k Izraeli a skepsi k islámu během dobrovolnické práce v kibucu. Opravdový zlom v jeho názorech ale přišel s dvojí vraždou.
V roce 2002 zabil nizozemský radikální ochránce zvířat bonvivánského politika, obhájce homosexuálů a nepřítele islámu Pima Fortuyna. Jako důvod vraždy uvedl právě Fortuynovy výpady proti muslimům.
O dva roky později ukončila vražda také život Thea van Gogha. Autora filmu Fitna, Podřízení, o týrání muslimských žen. Islamistický fanatik ho v Amsterdamu zastřelil a připíchnul mu nožem k tělu seznam dalších chystaných obětí. Oba vrazi změnili nizozemskou politiku a postarali se z velké části o vznik fenoménu Wilders, přinejmenším podle jeho bratra.
Ten o dnešním Wildersovi – politikovi - mluví s lítostí, jako o do kouta zahnané bytosti, které nic jiného než politika v životě nezbývá. Na otázku, zda by byl vůdce Strany pro svobodu ochoten slevit ze svého politického programu, odpovídá jeho bratr velmi skepticky: „Má klapky na očích a nevěří v kompromis. V politice nesnese jakýkoliv odpor, ani ve své parlamentní skupině, ani v soukromí.“
