Hokejisté shrábli miliony, ani nenazuli brusle. Mocná položka ve smlouvách naznačuje další výluku NHL

Český obránce Michal Kempný má za sebou nádherných čtrnáct dnů. Ve Washingtonu stihl podepsat novou smlouvu, v Česku ukázal lidem Stanley Cup a také obdržel zatím asi nejvíce peněz ve svém životě najednou. Bezprostředně po podpisu kontraktu mu totiž Capitals museli vyplatit částku 2,3 milionu dolarů. Tedy více než dvě třetiny sumy, kterou si má podle smlouvy vydělat v příští sezoně.

Pozor: Všechny sumy jsou uvedeny před zdaněním a odečtením dalších povinných poplatků (cca 50 %).

V zámořské lize není Kempný zdaleka jediným hokejistou, který si většinu své odměny za sezonu nechal poslat na bankovní účet s předstihem, aniž by si vůbec obul brusle a vyjel na led. Například útočník John Tavares, který se stal díky přestupu z New York Islanders do Toronta druhým nejlépe placeným hráčem ligy, si má v příští sezoně 2018/19 vydělat 15,9 milionu dolarů. Rovných 15,25 milionu z této částky mu Maple Leafs vyplatili už 1. července.

Jak je to možné?

Standardní hráčská smlouva v NHL je rozdělena na základní plat, podpisový a v některých případech i výkonnostní bonus (ten může být součástí pouze nováčkovských smluv, nebo kontraktů s hráči staršími 35 let). Součet těchto tří položek se zjednodušeně řečeno rovná hráčově sezonnímu výdělku, díky kterému se také stanovuje jeho zátěž pro platový strop týmu. Každá z těchto položek je přitom na jeho bankovní účet vyplácená úplně jinak.

Výkonnostní bonus hráči obdrží na konci sezony pouze v případě, že splní předem domluvené úkoly (nastřílí daný počet branek, zvládnou odehrát určitý počet utkání a podobně). Základní plat je zase rozdělený do dvanácti splátek a hráči je na své bankovní účty dostávají vypláceny v průběhu sezony (vždy k 1. a 15. dnu v měsíci). Jen podpisový bonus hokejisté obdrží bezprostředně po podpisu nového kontraktu a v dalších letech platnosti smlouvy vždy nejpozději k 1. červenci. Tedy tři měsíce před samotným začátkem sezony.

Právě díky tomu zmínění Kempný s Tavaresem i spousta dalších v minulých dnech tak výrazně zbohatli. Při vyjednávání svých kontraktů si totiž vymínili, že jim kluby musí většinu z nabízeného platu převést právě do kolonky „signing bonus”.

Tavares zašel na samou hranu toho, co pravidla soutěže dovolují a jeho kontrakt v tomhle ohledu nemá obdoby. Sedmadvacetiletý útočník si má díky němu v příštích jedenácti letech vydělat 77 milionů dolarů. 71 milionu dolarů, tedy 92 procent z této částky, tvoří podpisový bonus.

Podobně nastavená smlouva neposkytuje hráčům výhodu pouze v tom, že velkou část peněz dostanou na začátku sezony a mohou s nimi hned disponovat (nákup nemovitostí, investice apod). Jsou s ním mnohem hůře vyměnitelní do jiných klubů a zároveň jim dává jistotu, že o slíbené peníze prakticky s jistotou nemohou přijít. Podpisový bonus totiž dostanou v plné výši i v případě, že se je klub rozhodne ze smlouvy vyplatit.

Ale hlavně: Podpisový bonus dostanou na rozdíl od základního platu vyplacený i v případě, že se NHL vůbec nebude hrát. A právě to je hlavní důvod, proč agenti hráčů v posledních měsících nad mocnou kolonkou ve smlouvách tak lpí.

V zákulisí ligy se o tom stále hlasitěji mluví: NHL reálně hrozí další výluka. Může být dlouhá a přijít relativně brzy.

Stávající smlouva mezi hráčskými odbory (NHLPA) a NHL vyprší před sezonou 2022/23, obě strany ji mohou vypovědět a zahájit jednání o nové už pro sezonu 2020/21. A to je také nejbližší a v tuhle chvíli asi i nejreálnější začátek příští výluky.

Už teď se dá velice reálně předpokládat, že NHLPA smlouvu skutečně vypoví a že názory obou stran na podobu té nové se budou výrazně lišit. Ostatně to dokazuje i dění před letošní olympiádou, kam nakonec NHL zakázala svým hráčům odcestovat. Liga nabídla NHLPA, že hokejisty do Jižní Koreje pustí v případě, že se vzdají možnosti stávající kolektivní smlouvu vypovědět a tím ji automaticky prodlouží až do roku 2022.

Odboráři takovou nabídku odmítli. Hokejisté na olympiádu neodcestovali a stejně jako kluby se začali pomalu připravovat na hrozbu příští výluky. Svědčí o tom i detailnější náhled do nedávno podepsaných hráčských kontraktů.

Leon Draisaitl, hvězda Edmontonu, si v příštích sedmi letech vydělá v průměru devět milionů dolarů za sezonu. Na podpisový bonus si příliš nepotrpí. Na rozdíl od jiných hráčů chtěl dostávat všechny své peníze formou základního platu ve splátkách v průběhu sezon. S jedinými dvěma výjimkami. V sezonách 2020/21 a 2022/23, kdy kvůli výluce hrozí, že se nebude hrát a že by žádný plat nedostal, dostane formou podpisového bonusu pokaždé sedm milionů dolarů. O tyto peníze nepřijde, i kdyby výluka zastavila celou sezonu.

Na hrozící výluku myslel při nedávném podpisu životní smlouvy i český útočník Tomáš Hertl. Čtyřletá smlouva mu zajišťuje formou podpisového bonusu každý rok 2 miliony dolarů. V průměru si za jednu sezonu Hertl vydělá téměř 6 milionů, pro „kritickou” sezonu 2020/21 jeho celková mzda výrazně klesne. Ze 6,25 milionu z předchozího ročníku na „pouhých” 4,7 milionu.

A že o hrozící výluce uvažují i kluby, dokazuje příklad již zmíněného Michala Kempného. Tomu byl Washington ochotný nabídnout tučný podpisový bonus v každé sezoně s výjimkou jedné jediné. Ano, v sezoně 2020/21, kterou má výluka zastavit, Kempný nedostane prostřednictvím této položky ani dolar. Zkrátka ne všichni hráči mají takovou pozici, aby kluby kvůli nim riskovaly, že je budou platit, i když se nebude hrát.

Mimochodem: Na signing bonus se váže i jedna pikantní historka z letošního otevření trhu s volnými hráči. Ryan O'Rielly z Buffala musel už dopředu tušit, že se něco chystá. Jeho signing bonus pro letošní sezonu čítal 7,5 milionu dolarů a Sabres se zdráhali mu ho vyplatit. V zákulisí se totiž pekla jeho výměna do St. Louis. Celý trade Buffalo dotáhlo za pět minut dvanáct, zkušeného centra vyměnilo 1. července, tedy v poslední den splatnosti bonusu, a celou sumu muselo O'Riellymu nakonec vyplatit Blues.

V letech 2004/05 výluka sebrala NHL celou sezonu, na konci dlouhé stávky a složitého jednání přišly historické změny. Liga zavedla platové stropy. Předmětem základního sporu poslední výluky v sezoně 2012/13 pro změnu bylo přerozdělení výnosů ligy mezi hráči a majiteli klubů.

A stejné téma bude hlavním bodem sporu i v příštím jednání. Majitelé si totiž při posledním sporu vymohli, že se hráči budou podílet nejen na jejich ziscích, ale i na jejich ztrátách. A to hovorově řečeno pěkně fifty-fifty. Hráči musí ze všech svých příjmů každý rok odvádět určité procento do záložního fondu (tzv. escrow) a své peníze dostanou zpět jen v případě, že liga hospodaří kladně. Od poslední výluky hokejisté na hospodaření klubu především dopláceli.

Kupříkladu v sezoně 2014/15 museli povinně do fondu odvést 15 % platu, zpátky získali vinou špatného hospodaření soutěže jen 2 %. Ty největší hvězdy a nejlépe placení hráči tak v jedné sezoně přišli o více než milion dolarů. A to už jsou peníze, kvůli kterým se stojí za to hádat. Hráči zkrátka mají za to, že kluby jedou na dluh a oni ho musejí splácet.

Vzniká tak zcela paradoxní situace, při níž ne všichni hráči souhlasí s tím, že NHL každou sezonu zvyšuje platové stropy a tím i náklady klubů. V letošní sezoně byl platový strop na tým 75 milionů dolarů, v té příští vzroste na 79,5 milionu.

Zda si odbory vymohou pro hráče lepší podmínky a jak drsné vyjednávání bude, je otázkou příštích měsíců. Na výluku se nicméně už teď všichni připravují a je zřejmé, že tentokrát ji bude chtít co nejvíce oddálit liga. Nejen kvůli milionům dolarů, které se kluby už teď prostřednictvím podpisových bonusů zavázaly hráčům vyplatit bez ohledu na okolnosti. Ale i proto, že v sezoně 2020/21 má do soutěže vstoupit nový klub: Seattle.