Článek
I o tom Mrázek mluvil v Ušáku.
Ne každý zvládne odchod z domova na druhý konec světa v sedmnácti letech. Ale Petr Mrázek to zvládl na výbornou. I proto, že se do Kanady těšil, nijak ho netrápily obavy z toho, co ho čeká. Když se to sejde s dobrým zázemím, které našel u své „náhradní“ rodiny, pak se dalo očekávat, že se za mořem neztratí.
Brankářské řemeslo, to je někdy pořádná alchymie. Musím přiznat, že mě překvapilo, jak důležitým detailem může být i taková drobnost, jako pár milimetrů výšky nože bruslí. Poté, co Petr poslechl radu svého brankářského kolegy a posunul nože o něco málo výš, začalo se mu chytat ještě o chlup lépe a zároveň zjistil, že má i méně zdravotních problémů.
Hodně se v tisku u nás i v zámoří probíraly důvody Petrova odchodu z Detroitu, kde v NHL začínal, krátká anabáze ve Philadelphii a následné zakotvení v Carolině. Skloňovalo se přílišné sebevědomí a neschopnost náležité komunikace s okolím. I o tom šla v Ušáku řeč. Mrázek nijak neskrývá, že dostatečné sebevědomí je základ úspěchu ve sportu i v životě. Ale zároveň říká, že by některé situace dnes už také řešil jinak než před lety.
Tak jako většina jeho kolegů – sportovců objevil před několika lety kouzlo golfu a nehraje ho špatně. Jen má velký problém s patováním, což ve své tlumočené otázce nezapomněl připomenout Mrázkův častý golfový soupeř a někdejší skvělý gólman Ondřej Pavelec. Jak to spolu ve vzájemných duelech mají a jak vidí Petr Ondřejovu kariéru v NHL, to všechno se můžete dozvědět v posledním díle Ušáku.
