Hodnotit ve škole známkou není zlo. Záleží na tom, co jí předchází, říká učitelka

Žáci chodí po zahradě a fotí. Někteří se sklání. Další leží v trávě a upřeně se soustředí na svůj objekt. Cílem je detail. Vyfotit jakýkoliv detail předmětu venku na zahradě, ať už to bude třeba struktura dřeva nebo květ rostliny.

Ještě před tím však ve třídě diskutovali o zadání. Jak má výsledek ideálně vypadat. Po prvních pokusech pak na příkladu fotky jednoho z dobrovolníků žáci hodnotili, co šlo udělat lépe a na co se více zaměří sami. Pak dostali čas na přepracování svého výtvoru a znovu si dávali zpětnou vazbu, tentokrát ve dvojicích. Teprve po třetím kole focení se vrátili zpět do třídy.

Byla by to jen jedna z řady zajímavých školních venkovních aktivit, kdyby nebyly prázdniny a po zahradě neběhali místo dětí učitelé. Na letní škole se totiž sešli finalisté ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize Czech Republic, aby si předali své zkušenosti. Jako v případě workshopu k formativnímu hodnocení, tedy jak žáky co nejefektivněji hodnotit a pomáhat jim růst.

„No a teď si to oznámkujte,“ říká po návratu do třídy v žertu lektorka a jinak třídní učitelka v soukromé Základní škole Labyrinth Pavlína Loňková.

„Teď jsem se úplně lekla. Doteď mě to bavilo, ale jakmile si řekla známky, radost byla pryč,“ říká upřímně dnes žákyně, jinak kolegyně učitelka Jana.

Tahle věta je klíčová. Ukazuje totiž část problému, se kterým se potýká české školství. Děti se zkrátka necítí ve škole dobře, a proto tam nechodí rády. A není to jen dojem. Z dat mezinárodního šetření TIMSS 2019 vychází, že jen 40 procent českých čtvrťáků se do školy opravdu těší. Hůře jsou na tom v Evropě jen Polsko a Chorvatsko.

Velký vliv na to má prostředí školy a třídy, a to samozřejmě včetně systému hodnocení. Raději chodí do školy motivovaní žáci a je jich víc ve třídách, kde vyučuje nadšený a sebevědomý učitel. Právě takový pedagog pak zase daleko častěji než jeho kolega s nižší sebedůvěrou hodnotí žáky i jinak než známkami. Ze sekundární analýzy mezinárodních šetření PISA 2018 a TALIS 2018 od České školní inspekce vyplývá, že 86 procent sebevědomých pedagogů například pozoruje žáky při práci a dává jim bezprostřední zpětnou vazbu. To samé ale dělá jen 60 procent učitelů s nízkou sebedůvěrou.

„Bezpečná zpětná vazba je pro děti přitom naprosto zásadní,“ ví učitelka Loňková.

Řešením je nejen podle ní ale i České školní inspekce práce s vnitřní a nikoliv vnější motivací dětí. Tedy aby se nesnažily jen kvůli známkám, ale skutečně se samy chtěly něco dozvědět, naučit nebo vyzkoušet. K tomu může právě pomoci formativní hodnocení.

Učitel si v takovém modelu výuky s žáky jasně stanoví, co se ve které části roku mají naučit a jaké dovednosti získat. Neustále pak dostávají bezpečnou zpětnou vazbu, a to nejen od učitele. Hodnotí se pravidelně sami a také mezi sebou navzájem. Díky tomu přesně vědí, proč tu kterou věc dělají, jak na tom jsou a v čem se mohou zlepšit, a to aniž by se museli srovnávat s jinými žáky ve třídě.

„Máme neustále potřebu něco měřit, porovnávat nebo sestavovat žebříčky. Přitom když dítě nastupuje do první třídy má obvykle obrovskou motivaci do učení a nepotřebuje k tomu známky, často obráceně známky jeho kladný postoj ke škole naruší. Nám jde ale o naplnění maximálního potenciálu každého žáka a k tomu nepotřebujete srovnání s ostatními,“ je přesvědčený ředitel ZŠ a MŠ Chraštice Karel Derfl, který zároveň vede sdružení Trvalá obnova školy, kde ředitelé spolupracují na zavádění inovací do provozu škol.

Na konci roku pak může být výsledkem slovní hodnocení, ale také nemusí. I známka, pokud je podpořená celoročním formativním hodnocením, není od věci.

„Když nastavíme systém tak, aby děti měly možnost bezpečně trénovat, zkoušet a získávat zpětnou vazbu, můžeme se na konci nějakého stanoveného období vždycky ohlédnout a zhodnotit, kam který žák došel a shrnout to sumativně. A to může být prostřednictvím slovního hodnocení, ale i známkou,“ dodává Loňková.

V loňském školním roce se právě slovní hodnocení stalo velkým tématem. Ministerstvo školství totiž právě tuto formu zápisu vysvědčení školám doporučilo, a to kvůli tomu, že sbírání známek během distanční výuky mohlo být složitější. Velká část škol ale tápala. Slovní hodnocení totiž podle České školní inspekce ve školním roce 2019/20 využívalo jen 6 procent základních škol na prvním stupni a necelá 4 procenta na tom druhém. V pololetí loňského školního roku pak k němu přešlo pouze dalších 15 procent škol, navíc jen na třetině z nich využily slovní nebo kombinované hodnocení všechny třídy.

Pokulhávala totiž už metodika. Školy také postrádaly nějaký přehledný systém, který by učitelům se slovním hodnocením pomohl. Jednu takovou aplikaci vyvinula například společnost Scio. Učitelům pomáhá, aby se zorientovali v tom, co vůbec mohou hodnotit a jakým způsobem. Neutopí se tak ve vypisování výsledků pro desítky žáků.

Stačí pár kliknutí a v českém jazyce pro devátý ročník si může pedagog vybrat několik kritérií pro hodnocení práce s médii. Například větu: Víš, jak si ověřit informace, jak poznat hoax nebo dezinformaci. A dát k ní jedno ze tří možných hodnocení: Začíná, zvládá nebo částečně zvládá.

Takže ano. Pokud slovní hodnocení zvládne učitel správně uchopit, může dát žákovi i rodičům detailnější informaci o jeho výsledcích. Slovní hodnocení je ale pouze nástroj. Daleko zásadnější je soustavná práce se zpětnou vazbou, sebehodnocením dětí a plněním postupných cílů vzdělávání, tedy formativní hodnocení.

A není to rozhodně žádný výstřel alternativních proudů vzdělávání. Na formativním hodnocení staví Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+.

„Zajistíme postupné zavádění formativní zpětné vazby na všech školách s prioritním důrazem na první stupeň základních škol. Tam, kde školy zachovají sumativní hodnocení výstupů, bude formativní zpětná vazba používána paralelně,“ plánuje Ministerstvo školství ve strategii.

Formativní hodnocení by se tedy mělo stát v českých školách běžným standardem.