Článek
„Jak říká historie, každý tunel jednou končí, každá nespravedlnost je nakonec potrestána,“ stojí v pozvánce k pražské defenestraci, kterou pořádá organizace Otevřeme Česko – Chcípl PES. Uskutečnit se má v září na Malostranském náměstí s podtitulem „občanský odpor proti zločincům vlády a poslancům“.
A pořadatelé rovnou předjímají, jak se bude o jejich akci jednou učit v dějepise. „Dlouhodobé porušování Ústavy ČR vládou Andreje Babiše a poslanci Parlamentu ČR, které vedlo k zásadním a protiprávním omezováním osobních svobod, zažehlo 4. defenestraci. (…) Během odpoledne bylo svrženo mnoho zločinců z řad poslanců a vlády, kteří se neštítili tiše přihlížet likvidaci střední třídy, rozkrádání majetku ČR, omezování práv, ničení budoucnosti našich dětí a postupnému zavádění totalitních prvků do naší společnosti.“
Pozvánka na demonstraci připomíná i tři historické pražské defenestrace. Jinak zcela explicitní výzvu k násilí mírní jen poslední věta pozvánky, tedy že „událost se obešla bez obětí na životech“.
„Když budete chtít jít přesně podle litery zákona, tak to patrně můžete interpretovat jako výzvu k násilí. Je tam sice jasně řečeno, že nemá dojít k obětem na životech, to je ale trochu v rozporu s historickými defenestracemi, které tam popisují. Násilný rozměr je tam celkem zřetelný,“ říká politolog Jan Charvát.
„Je to poměrně osvědčený způsob: ‚Řekneme, co si myslíme a co víme, že je proti zákonu. A kdyby z toho byl problém, tak se budeme tvářit, že je to humor.‘ To je technika, kterou dlouhodobě využívá krajní pravice, v některých případech naprosto cíleně, jindy intuitivně,“ vysvětluje odborník na politický extremismus.
„A velmi dobře to funguje, zejména v našem postkomunistickém prostředí, které je velmi citlivé na otázku svobody slova. Vžila se u nás představa, že člověk má mít právo říct absolutně cokoliv, což samozřejmě naráží na limity zákona, který toto ve skutečnosti neříká. Svobodu slova máme nějakým způsobem omezenou, ale právě naše postkomunistická zkušenost tento moment trochu problematizuje,“ dodává Charvát.
Přesně v tomto duchu se na dotaz Seznam Zpráv vyjádřila i pražská policie. Organizátoři nahlásili přibližný počet 500 demonstrantů, podle policie žádné větší riziko nehrozí.
„V textu nespatřujeme nic protiprávního, jelikož se podle všeho jedná o nadsázku. Na oznámené shromáždění budeme dohlížet a podle situace přijmeme adekvátní opatření. Nicméně v tuto chvíli akci nevnímáme jako rizikovou a nepředpokládáme žádné komplikace,“ uvedl na dotaz redakce policejní mluvčí Jan Daněk.
„S covidem přišla hysterie“
Od oficiálního politického uskupení jsou výzvy k násilí velmi neobvyklé. Například předseda republikánů Miroslav Sládek na sebe v devadesátých letech poutal pozornost mimo jiné tím, že opakovaně vybízel lidi, aby naházeli vládu do Vltavy, a mluvil o revoluci s baseballovými pálkami.
„To bylo přesně v době, kdy se ustanovovalo, co můžeme veřejně říkat, co můžeme akceptovat a co už ne. Ale přiznám se, že ani u Dělnické strany si nevybavuji konkrétní výroky tohoto druhu. Když byla Dělnická strana rozpuštěna, tak to nebylo kvůli výrokům, ale kvůli jejímu reálnému fyzickému propojení s neonacistickou scénou,“ připomíná politolog. Agresivní rétorika neonacistů byla podle něj obvykle skrytá za anonymitou internetu a bez snadno dohledatelné vazby na konkrétní politickou stranu.
Současná násilná rétorika podle politologa Charváta souvisí s narůstající frustrací lidí, na které nejhůře dopadla vládní opatření. „Frustrace u nich vede k volání po násilí, od nástupu covidu vidíme nástup hysterie. Nositelem té frustrace jsou převážně lidé, kteří předtím do politiky nezasahovali, nechodili na demonstrace, netýkalo se jich to. A protože až na výjimky v této skupině nejsou lidé zvyklí pohybovat se v politickém světě, kteří nerozumí tomu, jak politika funguje, tak to chtějí vyřešit jednoduše, to znamená silou,“ dodává Charvát.
Bývalý poslanec a radní
1. místopředseda hnutí Otevřeme Česko normálnímu životu Jiří Janeček má naopak politických zkušeností na rozdávání. Sedmačtyřicetiletý majitel restaurace ve středočeských Jincích se s politikou začal osobně seznamovat jako člen Mladých sociálních demokratů. Potom ale přešel k ODS, kde vystoupal až na pozici místopředsedy pražské organizace. Seděl dokonce v radě hlavního města a jako náhradník se za ODS dostal v roce 2008 i do Sněmovny. S občanskými demokraty se ale v roce 2013 rozešel.
„Pan Janeček byl členem ODS, za občanské demokraty byl i v parlamentu. Když z této strany odešel, tak se začal poměrně výrazně zabývat záležitostmi týkajícími se islámu a podobných věcí. Stál za Občanskou konzervativní stranou, která se začala tímto směrem pohybovat,“ říká Charvát.
Janečkovy konzervativní postoje možná stály i za pokusem o spolupráci se soudně trestným antisemitou Adamem Bartošem. „Když vznikl Chcípl PES a následně Otevřeme Česko, tak dokonce nějakou dobu probíhala spolupráce s Adamem Bartošem z Národní demokracie. Z této spolupráce ale nakonec sešlo. Chcípl PES není krajně pravicová organizace, je to skupina zapadající spíše do kategorie dezinformační scény, to je termín, který v posledních letech používá ministerstvo vnitra,“ dodává politolog.
