Hlídat Davida Pastrňáka? Lehčí úkoly, prosím…

Nebývá zvykem psát článek o něčem, k čemu máte velmi blízký vztah. Novinářsky to určitě není správné, objektivní pohled na věc je v takovém případě v podstatě vyloučen. Přiznávám i bez použití práva útrpného, že když jde o Real Top Praha, nestranný nemohu být ani trochu. Je to, jako kdybych psal o své rodině. No, to raději ne, to byste se dozvěděli věci… Tak to rychle zpátky k Realu. Po dlouhých měsících fotbalové nečinnosti jsme mohli naházet kopačky do tašky a vydat se na společnou akci na Viktorku, do srdce Žižkova.

Nebudu lhát, některé spoluhráče možná trochu vyděsilo, že jejich (ne)umění bylo vysíláno přímým přenosem na O2. Když se máte konfrontovat s takovými plejery, jako je Jan Koller, Vladimír Šmicer, Patrik Berger, Erich Brabec, David Lafata, Jan Rajnoch atd., tak prostě nemůžete vypadat dobře. A když na vás zrovna nevyjde skvělý fotbalista, tak se může lehce stát, že budete muset absolvovat rychlostní souboj s Davidem Pastrňákem. Nikomu nepřeju, zažil jsem a vyhrát se to nedá. Pokud zrovna nemáte po ruce střelnou zbraň.

Ale není až tak důležité, kolikrát vás soupeř obejde a jestli vám sem tam šoupne housle a vy vypadáte jako kopyto. To, na čem opravdu záleží, jsou získané peníze, které ulehčí život velmi potřebným, zhusta dětem, jejichž rodiče nemají dostatek prostředků na to, aby mohli svým ratolestem zaplatit léčebné pobyty, nezbytně nutné pomůcky, procedury u odborných lékařů… Jo, jsem hrdý na to, že nějakých čtrnáct milionů rozdělil v průběhu své existence Real Top Praha na ty správné adresy.

A když vidíte fotky a čtete zprávy o tom, že tomu či onomu „našemu“ svěřenci se zlepšuje stav, že totální ležák najednou zkouší chodit, že díky novému vozíku může malá slečna zase ven mezi kamarády nebo že dalšímu se po letech konečně lépe dýchá, tak je vám na duši víc než dobře. Fantastický bonus k tomu, že si zahrajete parádní fotbal se skvělými sportovci a kumštýři. A když tyhle lidi vídáte rád, těšíte se na ně i na to pivo po zápase, pak vlastně vůbec není co řešit. Z našeho Realu se rychle stane opravdu srdeční záležitost.

Skvělou zprávou je, že Real Top Praha obdržel na základě referencí a dosavadní činnosti 1,3 milionu korun od UEFA. Ne pro sebe, ale určené k tomu, abychom je mohli rozdělit mezi další čekající na pomoc. A že jich je. V mnohých podobných případech stát totiž selhává. Nejen ten český. Ať už jde o neuvěřitelnou byrokracii, nebo někdy doslova nechuť poslat peníze tím správným směrem.

Takže díry se musí lepit prostředky odjinud. Což se netýká jen České republiky. Anglií hodně hýbala v minulých dnech iniciativa Marcuse Rashforda, který v podstatě zvrátil vládní rozhodnutí o tom, že by se dětem z chudých poměrů měly během prázdnin přestat platit obědy ze státní kasy. Na rozdíl od příslušných úředníků si Rashford prošel, alespoň co se peněz týká, krušným dětstvím a moc dobře věděl, o čem mluví a píše, když se k problematice vyjadřoval. Nedělá to proto, aby se o něm psalo jako o kladném hrdinovi, dělá to proto, že si myslí, že je to správné. V téhle roli předvedl takové nasazení jako při zápase Ligy mistrů a dokázal pohnout horou – obědy pro děti budou placeny. Klobouček!

Útočník Liverpoolu Sadio Mané pomáhá zase ze svého platu celým vesnicím, Mo Salah zase třeba zaplatí pohonné hmoty za všechny, s nimiž se v jeden moment sejde na benzinové pumpě. Není to jen Anglie. Podobné zprávy chodí i z Itálie, Německa či Španělska. Fotbalisté a sportovci vůbec jsou populární, proto je fajn, že se angažují i v mnoha charitativních projektech a nadacích. Mohou obrátit pozornost lidí i majitelů firem správným směrem, mají velký přesvědčovací potenciál. Zaplaťpánbůh, že v Česku takový přístup v mnoha případech funguje více než dobře.

Pravda je, že letos to pro všechny organizace starající se o charitu bude o dost těžší než loni. Oběživa nebude nejspíše k mání tolik jako v dřívějších letech, majitelé firem budou muset řešit celou řadu starostí vyplývajících ze zabrzděného hospodářství. Proto si važme těch, kteří zůstávají i v této době dárci a partnery, protože bez nich to prostě nejde. Kluci a holky, děkujeme!