Hledání menšího zla. Hra o Šmardu dostala ČSSD do pasti

Středečním odmítnutím jmenovat Michala Šmardu šéfem resortu kultury dostal Miloš Zeman sociální demokracii do kouta, ze kterého vede jen několik cest. Žádná z nich ale není pro ČSSD vítězná.

Jednou z možností, která je ve hře a kterou někteří politici zmiňují, je kompetenční žaloba na prezidenta, již by musel podat premiér Andrej Babiš. Navrhuje ji například místopředseda ČSSD Roman Onderka. „Vyjasnila by se tak situace ohledně Ústavy a Česká republika by měla jasno v tom, jakým způsobem může prezident postupovat v případě, že mu premiér navrhne svého člena vlády,” řekl Seznamu s tím, že by se měl stranický šéf Jan Hamáček v tomto směru obrátit na premiéra Andreje Babiše.

Podle politologa Josefa Mlejnka ale tahle možnost nepřipadá v úvahu. „Nejde o spor o kompetenci. Prezident nezpochybňuje, že navrhovatelem má být premiér a ani nic podobného,“ dodává.

Ústavní právník Jan Kudrna s ním souhlasí. „Kompetenční spor je takový, kdy dva orgány dávají od nějaké věci ruce pryč, nebo když se naopak perou o to, aby mohly rozhodnout. Tady pro to ani není prostor,“ popisuje.

Dávají tím částečně za pravdu premiérovi, který ji odmítá podat s tím, že „to nemá smysl“ a „rozhodnutí soudu by se příliš vleklo“.

Další cesta vede přes ústavní žalobu. Její návrh už dříve schválil Senát a poslal ho do Sněmovny. Žaloba je postavena na tom, že Zeman neustále více či méně závažnými skutky Ústavu porušuje. Poslanci ČSSD se nyní můžou pokusit ji na plénu prosadit. „Svým slovům by dodali větší váhu a v očích veřejnosti by jim to prospělo,“ míní politolog Milan Znoj. Zároveň ale upozorňuje, že takový krok jen těžko projde.

Aby se žaloba dostala k Ústavnímu soudu, musela by pro návrh hlasovat aspoň třípětinová většina, tedy nejméně 120 poslanců. S ohledem na rozložení sil v dolní komoře, kde má většinu vládní koalice ANO a ČSSD s podporou KSČM, a také s ohledem na pozice hnutí SPD vedeného Tomio Okamurou to není pravděpodobné.

Vedení sociální demokracie už před měsícem jednoznačně potvrdilo, že nikoho jiného než Michala Šmardu v čele „svého“ resortu akceptovat nehodlá. Stanovisko ve středu Jan Hamáček potvrdil. Obrat a ústup ze jména Michal Šmarda by ale podle politologů pro ČSSD nemusel být devastační.

„Když přijdou s jiným kandidátem, budou čelit kritice od opozice, ale vůbec jim to nemusí uškodit v očích voličů, kteří jim zbývají. Ten manévr by je ztrapnil, ale to nemusejí takto vnímat voliči – tam je významná část příznivců Miloše Zemana. Z toho hlediska, aby jim neutekli voliči, může být nejlepší říct: Ano, pan prezident je moudrý, měli jsme špatného kandidáta,“ říká Mlejnek.

Naopak možnost resort vyměnit s ANO a na oplátku získat jiný nevypadá reálně. „Myslím, že výměna nepřipadá v úvahu, spíš je ve hře konflikt s prezidentem. Ústupky stranou bych nečekal,“ tvrdí Milan Znoj. Mlejnek se s ním shoduje – tak bezvýznamné ministerstvo, jako je kultura, podle něj ANO chtít nebude.

Vedení sociální demokracie už dříve dalo Hamáčkovi mandát k tomu, aby už bez dalšího schvalování zavelel k ukončení koaliční spolupráce s hnutím ANO a odchodu z vlády. Že by se k takto definitivnímu kroku chystal, ale zatím nenaznačuje ani Hamáček, ani další členové nejužšího vedení partaje.

Podle odborníků je strana v pasti a žádná volba není příznivá. „Žádná dobrá možnost tady není. Když odejdou z vlády, tak vyplní přání Miloše Zemana. A když zůstanou, tak budou vypadat trapně, protože nedokážou dosadit svého člověka na ministerský post. Těžko radit, co teď mají dělat, dostali se do situace, kdy je každý krok špatný. Musí vybrat menší zlo,“ uzavírá Mlejnek.

Pro kterou z variant se nakonec Jan Hamáček rozhodne? Z dovolené zatím vzkázal, že prezident nejedná v souladu s pravomocemi, které mu dává Ústava. O dalším postupu bude jednat příští týden. Podobně se vyjádřil i premiér Andrej Babiš. Sám Šmarda, který se stal ústřední postavou sporu, uvedl, že bude respektovat jakékoliv Hamáčkovo rozhodnutí.