Hledám lásku, šetřím čas! Singles zvládnou 13 rande pod dvě hodiny

Kromě mobilních aplikací k seznámení se generace singles uchyluje i k takzvanému speed datingu, tedy domluvenému dostaveníčku s náhodným protějškem, které trvá pouhých pět minut. Za hodinu a půl může zájemce o seznámení potkat za necelých sedm set korun třeba i třináct lidí.

Jak vnímají vztahy a lásku ti, kteří ještě nenašli toho pravého? Právě o tom pojednává následující reportáž, která má současně i audiovizuální podobu a nese název „My, singles“. Je o lidech, kteří poznali desítky až stovky lidí prostřednictvím seznamek.

S kamerou jsme strávili den se třemi náhodně vybranými účastníky „rychlé“ seznamky. Každý z nich k tématu moderních způsobů hledání lásky přistupoval s odlišnými představami o sobě, o potenciálním protějšku, avšak se stejným cílem - najít podporu a blízkost na celý život, která by stála na pevných základech. Ideálně rychle.

„Už mě nebaví být single, trvá to až příliš dlouho,“ říká mi hned na úvod povídání čtyřiatřicetiletý Jan z Prahy, který se s přestávkami speed datingů účastní už osm let. Přihlásí se vždycky, když cítí, že už ho hledání partnerky příliš vysiluje.

„Nemám problém někoho oslovit, ale mám problém sehnat vážný vztah. Oslovení je jednoduché, nic vám nesebere. Jedna otázka je prostě jednoduchá, a pokud zní odpověď negativně, tak musíte jít za další ženou a doufat, že ta třeba řekne ano,“ vysvětluje složitý proces hledání lásky.

Jak říká, rád by zakotvil, ale na milostném poli má malou úspěšnost. Poslední vztah měl před několika lety, ty předchozí - zejména z období vysokoškolských studií - nevydržely dlouho.

Dlouhodobý neúspěch mu prý nedovoluje dostatečně vnímat ženy. „Vnímám spíš sebe a to, že se mi to nedaří. A nevím proč,“ říká posmutněle. Lásku hledá prostřednictvím internetových seznamek, ženy oslovuje v metru i na ulici. Nechce promarnit příležitost. Nebojí se. Jednou pozval na večeři i svou potenciální šéfovou na pracovním pohovoru.

Aktuálně nezaměstnaný třicátník se snaží probourávat bariéry lásky, přesto existují mantinely, za které by nikdy nevstoupil. „Nesnesu, kdyby byla žena věřící, protože je to úplně mimo moje chápání. Jde minimálně o popírání kritického myšlení. Stejně tak nemám rád lidi, kteří nejsou otevření,“ odpovídá na otázku, jestli zná své hranice.

„Byl jsem jednou na rande se slečnou. Pozval jsem ji na sushi, chvíli jsme si povídali, pak se mě zeptala, jestli věřím v boha, a když jsem odpověděl, že ne, začala mě litovat, protože mi prý v životě něco chybí, o něco přicházím a můj život není dostatečný, když v to nevěřím. Tak jsme to ukončili. Byl jsem ale naštvaný, protože jsem zaplatil docela drahou večeři někomu, kdo mě litoval, že nevěřím v imaginární létající příšeru,“ popisuje jeden z mnohých nezdarů.

Z jeho líčení je patrné, že jakýkoli špatný pokus člověku sebere zbytky energie v náročném seznamovacím procesu. Času není nazbyt, naznačují mi respondenti. Nabývám dojmu, že jde o závod. Však i označení „speed dating“ už zcela explicitně značí, která hodnota má v honbě za ryzí emocí prioritu.

Rychlá pětiminutová dostaveníčka často způsobují, že se člověk nutí osmělit a „útočí“ hned po krátkém zdvořilostním úvodu na cizince před sebou zásadními partnerskými otázkami.

„Jak si představuješ lásku?“

„Co od partnera nejvíc potřebuješ?“

„Umíš si představit, že bychom spolu zestárli?“

„V čem ses nejvíc zklamala?“

Tolik otázek pro člověka, jehož jméno si sotva pamatujete…

Při seznamování „naslepo“ s cizím člověkem je potřeba se připravit na nezdary v podobě nezájmu či úplného nepochopení. Vždyť odpovědi na takové otázky se hledají těžko v klidu, natožpak v časově ohraničeném povídání s cizím člověkem. Přesto je pro mnohé osobní povídání v pěti minutách oblíbenou možností při snaze potkat toho pravého.

„Zkoušela jsem klasické seznamky na internetu, jako je například Rande.cz, ale to mě docela rychle přešlo. Jednak jsou některé z těchto stránek placené, a člověku se za ně nechce platit, za druhé, v případě některých neplacených seznamek zas zcela chybí fotky mužů, takže docela dlouho nevíte, s kým si vlastně píšete. A když se pak potkáte, tak často zjistíte, že si vůbec nerozumíte,“ popisuje šestadvacetiletá studentka práv Anna Marie úskalí hledání partnera na internetu a motivaci pro speed dating. Tinder nepoužívá. Není prý jeho příznivcem. Přitom právě tam hrají fotografie hlavní roli.

Jenže ani zásoba snímků, zejména „selfíček“, nezaručuje lidem prahnoucím po vztahu úspěch. Marek z Prahy, který ještě nedávno šéfoval seznamovací agentuře založené na principu rychlého randění, popisuje dílčí problémy při „studiu“ nabídky žen v jím preferovaném věku. Používá hlavně mobilní aplikace Badoo a Tinder. V obou případech placené verze, které dopřávají uživateli větší výběr a komfort.

„Kamila z Prahy je docela sympatická, hezky se usmívá, ale nic o ní nevím, protože pod fotografie nic nenapsala. Problém s takovými profily je, že já musím vymyslet něco, čím tu ženu zaujmu, ale ona mi nejde naproti. Nedává materiál, se kterým bych mohl pracovat a být díky němu vtipný. Takže si ji tady sice označím na znamení, že se mi líbí, ale nenapíšu jí,“ zavírá Kamily „okénko“ v aplikaci.

A přesouvá se k další zájemkyni o seznámení. „Jana je o rok starší než já a má děti. Já bych jednak chtěl partnerku maximálně v mém věku, a spíše o trošku mladší, a zároveň bych chtěl bezdětnou partnerku. Takže bohužel, Jana má smůlu,“ líčí nad displejem svého telefonu.

Ač se to může zdát přehnané, každý na seznamce se tak v podstatě stává - nehezky řečeno - zbožím čekajícím na rychlé recenze ostatních. Mozek se učí o druhých vyhodnocovat informace v řádu několika vteřin. Mám zájem, nemám zájem, mám zájem, mám zájem, nemám zájem, mám zájem. Ano, ne, ano, ne, ne, ne, ano, ne, ne…

Ukazuje se to na příkladu třech respondentů, jejichž seznámení jsem přihlížela. Rychlé rande ani jednoho z nich nepřesvědčilo hledat v letmém kontaktu s druhým člověkem průsečíky vlastních tužeb. A tak si říkám, jestli vůbec lidé dokážou vědomě „menežovat“ tak čistou emoci, jako je láska, a jestli není neustálá potřeba poznávat nové a nové protějšky naopak předzvěstí pro emoční otupělost, která může jedince od skutečné lásky paradoxně odvrátit.