Hledá se Podnikatel roku. Nechte se ukecat, stojí to za to, radí vítěz

Kdo se stane nejlepším podnikatelem Česka a bude naši zemi reprezentovat na Podnikatelské olympiádě v Monte Carlu? Právě teď vrcholí nominační fáze 22. ročníku soutěže EY podnikatel roku a tipy na zajímavé podnikatele můžete posílat i vy.

„Za předchozích 21 let jsme měli možnost poznat neuvěřitelné množství inspirativních podnikatelských příběhů. Ačkoliv mnoha podnikatelům přinesl uplynulý rok řadu těžkostí a složitých výzev, ty úspěšné v mnohém posílil a posunul,“ říká Magdalena Souček, vedoucí partnerka EY v ČR.

„Jsem přesvědčena, že i letos, možná více než kdy předtím, bude mít porota nelehký úkol vybírat z plejády těch, kteří krizi nejen ustáli, ale dokázali svůj byznys akcelerovat, transformovat a přiblížit se tak podnikatelům světového formátu,“ dodala.

Nominovat podnikatele do soutěže může kdokoliv, EY k tomu doporučuje formulář na stránkách www.podnikatelroku.cz. Na stejném místě jsou k dispozici také podrobnosti k jednotlivým soutěžním kategoriím, pravidlům, hodnotícím kritériím či složení jednotlivých porot.

Uzávěrka přihlášek i nominací je 21. října 2021.

Hlavním partnerem soutěže se od tohoto ročníku stává Česká spořitelna, hlavním mediálním partnerem je Česká televize a mediálními partnery soutěže jsou magazín Forbes a zpravodajský portál Seznam Zprávy.

Vítěze vybere porota složená převážně z šampionů předchozích ročníků. Rozhodují nejenom čísla, tedy finanční výsledky, ale i podnikatelský příběh, společenská odpovědnost nebo inovace.

EY Podnikatel roku se vyhlašuje ve více než padesátce zemí na šesti kontinentech a právě celosvětové finále a možnost navázání kontaktů je podle vítězů minulých ročníků vedle prestiže a popularity to nejzajímavější.

SZ Byznys, které jsou od letošního roku partnerem soutěže EY Podnikatel roku, se zeptaly pětice vítězů minulých ročníků, co jim soutěž dala a proč by se do ní přihlásili znovu. Tady jsou jejich odpovědi.

Nápad, že byste se měli přihlásit do soutěže podnikatele roku, přijde nejčastěji z vašeho okolí. Nechte se do toho prosím ukecat, stojí to za to. Už při vyplňování přihlášky se zamyslíte, kdo jste, co jste dokázali a kam míříte. Vyhrát krajské kolo není nemožné, už zde získáte přízeň médií. A ta je pro růst vaší firmy zásadní, i když nepracujete pro koncového zákazníka. Třeba v náboru zaměstnanců.

Pozitivní mediální stopa už navždy zůstane. Když vyhrajete celostátní soutěž, stáváte se zároveň členem komise, která vybere vítěze v příštích letech. Zkušenost je to opravdu dobrá, a to nejen díky famóznímu cateringu na Žofíně :-). Účast v soutěži mně i stovkám dalším pozitivně změnila život.

EY jsem znal tak nanejvýš podle jména. Pohybovali se pro mne ve velkém byznysu, kde bychom se už jako firma s obratem více než miliardu mohli teoreticky pohybovat také, ale mě to vždycky táhlo víc k technice, konstrukci a výrobě. A sám sobě jsem to zdůvodňoval tím, že do velkého byznysu se pustím, až budu mít tyhle kořeny pevně zapuštěné.

Někdy začátkem roku 2002 mě postupně navštívilo několik emisarů EY a kromě věcí obchodních mě nabádali, ať se přihlásím do soutěže Podnikatel roku. Vůbec se mi nechtělo, protože jsem si připadal jako všechno jiné, jenom ne jako to, oč se soutěžilo. Nicméně neochotně jsem vyhověl – a ke svému nelíčenému překvapení také vyhrál. Dodnes si myslím, že hlavním, respektive spolu s našimi velmi dobrými hospodářskými výsledky nejdůležitějším důvodem byla moje – řeknu to po svém – dobrohloupost.

Po divokých devadesátkách nebylo úplně snadné najít podnikatele, který platil daně ještě víc, než musel, nežádal o dotace (protože by musel lhát), dával desítky milionů na dobročinnost, nevedl žádné spory a do práce jezdil na kole. Dodnes si myslím, že Ernstové někoho takového potřebovali, aby bylo všem zřejmé, že devadesátky ve stylu Divokého východu skončily. Dekorace proběhla hladce a z trémy při mé řeči mě vysvobodila šťastná náhoda – právě v okamžiku, kdy jsem líčil, jak to podnikatelé mají těžké, když jim třebas doma v noci zvoní telefon – rozezněl se někomu z přítomných neodbytně mobil. Jako na zavolanou! Všichni se rozesmáli a jeden přítomný západní novinář potom napsal, že v Česku nastupuje už konečně nová generace mladých podnikatelů, kteří mají smysl pro humor.

Vítězství v soutěži Podnikatel roku pro nás bylo obrovským přínosem, a to jak v tuzemsku, tak pochopitelně i při slavnostním setkání v Monte Carlu. Tam jsme měli jedinečnou možnost osobních setkání a diskusí se světovými podnikatelskými celebritami, což se vám nikde jinde nepoštěstí.

Určitě nás překvapilo, jak velký věhlas má soutěž ve světě a jakého společenského a pochopitelně byznysového uznání se vítězům dostává.

A jak nám to konkrétně pomohlo? V České republice i zahraničí jsme díky tomuto úspěchu posílili obchodní vztahy a nepochybně se nám dostalo i vyššího uznání. Nedílnou součástí pak byla značná medializace, která nám pomohla zviditelnit Koh-i-noor a podpořit našich 100 prodejen v České republice.

Když budu hodně stručný, poprvé v životě a naposledy jsem se ocitl jako celebrity na červeném koberci v síni slávy. Opojný pocit, že ta tvrdá práce a celoživotní nasazení má smysl a je to odměna. Jsem jen člověk, nikdo mě nechválí, spíš řeším denně špatné zprávy, a tak je to období potkávání úžasných úspěšných lidí ve smokingu na Žofíně a v Monte Carlu můj nejsilnější celoživotní profesní zážitek, který se neopakuje. Poznal jsem hodně nových podnikatelů, kteří i přes skvělé dosažené výsledky zůstávají skromní.

Za přínos rozhodně považuji zviditelnění firmy Juta i mojí osoby tím správným způsobem. Žádné laciné skandální příběhy, ale pravdivé informace, že za každým výsledkem je vždy obětavá práce všech zaměstnanců, jak s oblibou říkám, že jsou tím nejcennějším, co máme. Na druhou stranu jsem si daleko více uvědomil, jakou mám nesmírnou zodpovědnost za to, že mě porota vybrala a díky ní jsem se stal Podnikatelem roku a nechci zklamat.

Všechna sláva polní tráva a realita postižená pandemií zákeřně vycenila zuby v plné síle a my bojujeme s krizí, jakou jsme nezažili nikdo za celých 40 let. To, že umíme vyrábět, že máme kvalitní lidi, investujeme do rozvoje technologií, modernizace pracovního prostředí, je neustálý proces, ale to, že nebudeme mít z čeho vyrábět, protože stejné materiály jdou přednostně do hygieny, jsem nečekal. Mám také své sny jako podnikatel, vydělané peníze vracíme na fabriky a chci postavit byty zaměstnancům v našem městě.

Poučení není žádné, nedívat se do zpětného zrcátka a nakazit co nejvíc kolegů a ukázat ještě větší chuť překážky překonat a budovat i nadále dobré jméno značky Juta.

Vítězství v soutěži Podnikatel roku bylo pro mě i Kofolu oceněním našeho dlouholetého podnikatelského snažení vybudovat úspěšnou firmu. Potěšilo mě to a firmě přineslo významné zviditelnění.

Osobně jsem si po něm navíc uvědomil, že je to vrchol jedné fáze života firmy navázané na výkon. Při hledání dalších výzev jsem našel motivaci a cíl v tom, že začneme podnikat ještě více s ohledem na svět kolem nás a zaměříme se tak na udržitelné podnikání.