Článek
Petr Fiala bude o víkendu potvrzen ve funkci předsedy ODS s jediným hlavním posláním: dovést ODS po dvou volebních obdobích v opozici zpět do vlády.
Jeho znovuzvolení do čela ODS je jisté, nikdo jiný na šéfa druhé nejsilnější parlamentní strany nekandiduje. Občanští demokraté si skutečně svého předsedy lidsky váží, oceňují jeho erudici a slušnost a jsou mu stále vděční, že se mu podařilo stranu zachránit a volebně pozdvihnout.
Zároveň ale tuší, že je k volebnímu triumfu příští rok nedovede. „Všichni oceňují, že se rozhodl jít s ODS v době, kdy byla nad propastí, přešel s ní smrtící údolí, kdy nás odepisovali. A zatím vedle něj nevyrostl vlčák, který by jej vystřídal,“ líčí důvody, proč nemá současný lídr vyzyvatele, předseda středočeských občanských demokratů Jan Skopeček.
Jenže hnutí ANO premiéra Andreje Babiše atakuje pravidelně třicetiprocentní hranici (vyjma eurovoleb, které nejsou pro voliče ANO až tak zajímavé), občanští demokraté mají přitom sotva polovinu a dobře vědí, že nové hlasy na jejich stranu již delší dobu nepřicházejí.
Seznam Zprávy oslovily před sobotním kongresem většinu krajských předsedů s otázkou, zda si skutečně myslí, že Petr Fiala může být příštím premiérem. Oficiálně všichni odpověděli, že ano – ostatně Fiala má nominaci na předsedu ze všech 14 regionů.
Mimo záznam už toto silné „ano“ bylo více opatrné v duchu „nikdo jiný, kdo je ochotný jít do této volby, zde není, tak je bezpředmětné se bavit o tom, jestli Fialu potvrdit, či nikoliv“. A ve vší úctě ke svému šéfovi připouští, že tentokrát je jeho zvolení lídrem takto bez problémů naposledy.
Část ODS říká, že Fiala se může stát příštím premiérem jen tehdy, pokud opozice půjde do voleb společně – a šéfa ODS představí jako společného lídra, jehož podporují i ostatní partaje. Vedle pragmatických zastánců úvah o spolupráci je zároveň v ODS silné jádro konzervativců, kteří vidí sílu v čisté tradiční značce.
Do jaké míry je spolupráce spíš abstraktní myšlenka, nebo životaschopný plán, může napovědět výsledek letošních krajských voleb. Až na výjimky – zejména ve středních Čechách – se rozhořela vážná jednání o společných kandidátkách ODS a menších partnerů ze Sněmovny, případně o spolupráci s regionálními hnutími.
„Musím mít robustnější výsledek, jestli chci mít pro ODS post hejtmana,“ vysvětluje jeden z krajských předsedů, který se o dojednání podobné koalice teprve pokouší. Stejně to vidí i v otázce celostátních voleb. „Fiala by byl výborný premiér, jenže aby jím byl, musí dojít k nějaké formě spolupráce,” připouští.
Krajské volby berou příznivci spolupráce jako test možností. Když podobné projekty uspějí, vidí v tom potenciál pro další přesvědčování kolegů. Jak ve své regionální organizaci, tak napříč stranou.
V cestě ke společné kandidátce je v současnosti nejblíže ODS v Ústeckém nebo Královéhradeckém kraji. Partnery jim zde budou v prvním případě lidovci a v druhém STAN a regionální Východočeši.
„Nebylo to úplně nejjednodušší prosadit a v případě celé republiky by to bylo ještě 14krát složitější,” říká k tomu šéf ODS v Ústeckém kraji a poslanec Karel Krejza.
Lidovcům se v regionu tradičně nedaří, během posledních sněmovních voleb tu získali 1,8 procenta hlasů. Sami v krajských volbách nekandidují opakovaně, v minulosti se ucházeli o hlasy voličů na společné kandidátce s hnutím, které se vůči poměrům za vlády ODS v kraji vymezovalo. Občanští demokraté tu v roce 2017 získali 9,7 procenta hlasů.
Krejza rozhodnutí považuje za čistě pragmatické a přiznává, že k němu dospěli až po důkladném zkoumání všech podkladů a průzkumů, které si pro tuto příležitost nechali zpracovat. Současná spolupráce pak podle něj nejde brát ani jako jasný příslib pro další volby, tomu by zase musela předcházet pečlivá analýza.
Obdobně mluví i jeho kolega z východních Čech. „Uvidíme, jak se taková kandidátka osvědčí. Volby jsou až za dva roky, tak je brzy na nějaké úsudky,” říká poslanec a královéhradecký předseda Ivan Adamec.
Různé formy spolupráce má ODS rozjednané například na Vysočině nebo v Karlovarském kraji.
Ovšem příznivci diskuse s partnery na pravém středu se rekrutují i z velkých krajů. Hlásí se k ní například šéf ODS v Moravskoslezském kraji Pavel Drobil nebo pražský předseda Tomáš Portlík.
„Takové spojení ale musí být logické a nesmí z toho čpět, že jde o tři čtyři baby, co mají strach z toho, kdo stojí na druhé straně politického spektra. Musí to být uvěřitelný příběh,” myslí si Drobil, který ve svém regionu jedná s menšími partnery už od léta. TOP 09 a STAN nedosáhli v posledních sněmovních volbách na severní Moravě ani tříprocentní podpory. Úspěšnější tu jsou lidovci s 6,45 procenta hlasů, nicméně zdejší ODS získala jen o trochu více – 7,47 procenta hlasů.
Naopak Portlíkova Praha patří k těm regionům, kde umí ODS vyhrávat. V roce 2018 těsně zvítězila v klání o magistrát se ziskem 17,86 procenta hlasů (letos se jí krajské volby netýkají).
„Jsem pro spolupráci a otázkou pak je forma. Nejprve bych si nadefinoval obsah a na čem se shodneme a pak bych si nadefinoval formu, jakou to provedu,” říká k tomu. Podle něj taková spojení selhávají v tom, že se jedna strana začne bát druhé jako konkurence. „A to je podle mne chyba. Lidí, kteří jsou politicky a intelektuálně spřízněni, není tolik, aby se jich člověk mohl dovolit bát,” dodává.
Jako příklad, že svá slova myslí vážně, uvádí, že blíže jedná s pražským předsedou TOP 09 Jiřím Pospíšilem. Tím Pospíšilem, který z ODS před lety odešel po vnitrostranických neshodách a donedávna konkurenta na pravici řídil jako celostátní předseda.
„Nebudou to jednání o tom, kdo by měl být v jakém výboru nebo akciové společnosti, nebo jestli bychom měnili nebo neměnili vládu na magistrátu, ale jak bude vypadat investiční rozpočet na dopravu, parkovací zóny nebo kdo při bytovém rozvoji zaplatí školy a jakým způsobem se budou financovat školy,“ líčí. „Jestli to vyústí v nějakou společnou kandidátku nebo pevnější spolupráci v některých bodech, to už je intimnější debata,“ dodal.
Jako klíčové pak přesvědčení i váhající lídři z regionů označují, jak se k otázce spolupráce vysloví na kongresu sám předseda ODS Petr Fiala. „Zatím na konferencích, jak jsem ho mohl slyšet, hovořil o kladech a záporech takového směřování bez toho, že jednu cíleně upřednostnil,” vysvětluje jeden z nich.
