Hlad, žízeň, války, počasí. Do roku 2050 svět zaplaví miliarda uprchlíků

Institut pro ekonomiku a mír (IEP), think-tank každoročně reportující o stavu terorismu a míru podle údajů OSN, sesbíral data a sestavil registr ekologických hrozeb. Na základě definování osmi možných problémů vyhodnotil seznam nejohroženějších zemí, který má však platnost pro celý svět. I ty nejstabilnější státy totiž zřejmě pocítí dopady migrace více než jedné miliardy lidí prchajících za lepším životem.

90stránková analýza pracuje s úrovní společenské odolnosti v jednotlivých zemích a určuje, zda mají potřebné kapacity pro zvládání budoucích ekologických šoků. Podle ní více než miliarda lidí žije v zemích, u nichž je nepravděpodobné, že budou schopny přizpůsobovat se novým ekologickým hrozbám a zmírňovat jejich dopady natolik, aby svým obyvatelům poskytly životaschopné podmínky. Podle reportu bude „nejméně jedné ekologické hrozbě“ v následujících 30 letech čelit 141 zemí.

Celá zpráva stojí na předpokladu, že světová populace do roku 2050 vzroste na téměř 10 miliard. To v kombinaci s vyšší snahou o získávání zdrojů a vyhrocením konfliktů donutí opustit své domovy lidi žijící ve zranitelných oblastech, jako je subsaharská Afrika, střední Asie a Střední východ. Report předpokládá, že 31 zemí těchto regionů velice pravděpodobně ekologické dopady neustojí. Pro představu – v loňském roce vedly ekologické faktory a válečné konflikty k přesídlení přibližně 30 milionů lidí.

Svou roli sehraje také populační boom v ohrožených a chudých zemích, jako je Nigérie, Angola, Burkina Faso a Uganda.

„Bude to mít obrovské sociální a politické dopady, a to nejen v rozvojovém světě, ale také v rozvinutých zemích, kam povedou největší toky uprchlíků,“ uvedl Steve Killelea, zakladatel IEP. „Ekologické hrozby a změna klimatu představují vážné výzvy pro světový mír. Během příštích 30 let se nedostatečný přístup k jídlu a vodě zvýší pouze bez urgentní globální spolupráce. Bez absence opatření se s největší pravděpodobností zvýší občanské nepokoje, války a konflikty. Covid-19 již odhaluje mezery v globálním potravinovém řetězci.“

Registr rozděluje hrozby do dvou širších kategorií: potravinová nejistota, nedostatek vody a populační růst v jedné, a přírodní katastrofy jako povodně, sucha, cyklóny, zvyšování hladiny moří a oteplování v druhé.

Zpráva předpokládá, že do roku 2050 celosvětová poptávka po potravinách vzroste o 50 procent. V současné době nemají jistotu přístupu k dostatečnému množství potravin více než dvě miliardy lidí na celém světě. Do roku 2050 se počet těchto lidí zvýší na 3,5 miliardy.

Největší potravinová nejistota hrozí v Sierra Leone, Libérii, Nigeru, Malawi a Lesothu. Svou roli sehrál také covid-19, který hrozbu hladu znásobil podstatným zvýšením cen potravin a prohloubil ekonomickou nejistotu.

Do roku 2040 bude v 59 zemích s vysokým nebo extrémním nedostatkem pitné vody žít celkem 5,4 miliardy lidí, tedy „více než polovina předpokládané světové populace“. Obyvatelstvo 19 nejohroženějších zemí zaujme přibližně 25 procent světové populace. Všech těchto 19 zástupců zároveň patří mezi ty s nejhorší mírovou situací na světě, včetně Afghánistánu, Sýrie, Iráku, Čadu, Indie a Pákistánu.

Právě pro Pákistán existuje největší pravděpodobnost přesídlování obyvatel, následován je Etiopií a Íránem. Nejvyšší hrozbě v rámci Střední Ameriky čelí Haiti.

Za poslední desetiletí se celosvětově zvýšil počet zaznamenaných konfliktů a násilných událostí souvisejících s bojem o pitnou vodu o 270 procent. Od roku 2000 se většina incidentů odehrála v Jemenu a Iráku. Tyto země také dle letošního globálního indexu patří mezi ty nejméně mírumilovné. Nejistotu přístupu k pitné vodě dnes zažívá 2,6 miliardy lidí, což je číslo, které se v následujících 20 letech zdvojnásobí. Většina z těchto zemí se nachází v jižní Asii, na Středním východě, v severní Africe, v jihozápadní Evropě a Tichomoří. Vyhlídky na rok 2040 nejsou růžové zejména pro Libanon, Singapur, Izrael a Irák.

Podle Stevea Killelea jsou světové zásoby pitné vody o 60 procent menší než před 50 lety. Zároveň však poptávka po potravinách v následujících 30 letech vzroste o dalších 50 procent, což bude z velké části způsobeno expanzí střední třídy v Asii. Tyto faktory v kombinaci s přírodními katastrofami, u nichž je pravděpodobné, že kvůli změně klimatu budou stále častějším jevem, ohrozí nejen zranitelnější země.

Dalším klíčovým faktorem hrající roli v otázkách migrace jsou změny klimatu a s nimi související pravděpodobnost přírodních katastrof. Pokud k nim bude docházet se stejnou četností jako v předchozích několika desetiletích, jen přírodní živly by tak mohly do roku 2050 donutit opustit domovy 1,2 miliardy lidí. Nejvíce obětí přírodních katastrof má na kontě Asie a Tichomoří, kde v jejich důsledku jen od roku 1990 zemřelo více než 581 000 lidí. V těchto oblastech si za stejné období 319 000 životů vyžádala zemětřesení, následovaná bouřemi, které mají na svědomí 191 000 obětí.

Povodně jsou nejběžnější přírodní katastrofou od roku 1990 a představují 42 procent globálních událostí. Nejhorší povodně a sesuvy půdy zažila Čína v roce 2010, kdy v jejich důsledku došlo k vysídlení 15,2 milionu osob. Záplavy jsou také nejčastější přírodní katastrofou v Evropě, představují 35 procent zaznamenaných přírodních pohrom a očekává se, že porostou.

Celkem 19 zemí pocítí riziko zvyšující se hladiny moře, která bude v následujících třech desetiletích nejbolestnější pro nízko položené pobřežní oblasti v Číně, Bangladéši, Indii, Vietnamu, Indonésii a Thajsku, ale také pro hustě osídlená města jako je egyptská Alexandrie, nizozemský Haag a japonská Ósaka.

V rámci bezpečné zóny skončily země Evropy a Spojených států čelící menším ekonomickým hrozbám a disponující větší odolností vůči rizikům.