Tečka na mapě může vyvolat bojkot olympiády

Tokdo je malé souostroví v Japonském moři a dlouhodobý předmět sporů mezi Japonci, kteří souostroví říkají Takeshima, a Jižní Koreou, která jej v současné době spravuje. Na území si však historický nárok činí obě země, což Japonci rafinovaně připomněli nepatrnou tečkou, a to navíc na mapě trasy olympijské pochodně zveřejněné na stránkách Mezinárodního olympijského výboru (MOV).

Pozornosti ale ani tak neunikla. Jihokorejská vládnoucí Demokratická strana v neděli „důrazně“ vyzvala Tokio, aby mapu upravilo. Kritiku si za „dvojí metr“ vysloužil i MOV. Když si souostroví Tokdo na svou „vlajku sjednocení“ v roce 2018 zanesli Korejci, výbor po protestech Japonců požádal o upravení mapy. Letos však žádný obdobný krok směrem k Japonsku neučinil a k ničemu podobnému se ani nechystá.

Podle korejské vlády si tímto MOV podráží vlastní nohy. „Výbor v roce 2018 uváděl, že není vhodné spojovat politickou otázku se sportem. Nyní podkopává svou vlastní image mezinárodní organizace tím, že zaujímá různé postoje ke stejné otázce,“ píše se v prohlášení.

Soulské ministerstvo zahraničí volá po odstranění ostrůvků z mapy trasy pochodně od července 2019, což doposud japonští organizátoři odmítali. Namísto toho se rozhodli udělat tečku označující ostrůvky méně viditelnou, což korejská média odsuzují jako „podlý trik“.

Na páteční tiskové konferenci hlavní tajemník japonské vlády Katsunobu Kato zopakoval tvrzení Tokia, že Takeshima je japonským územím na základě historických skutečností. Korejská Demokratická strana pak ve svém prohlášení uvedla, že je japonská vláda „tvrdohlavá, když odmítá opravit mapu“. Dodala, že Korejci „nebudou tolerovat zradu a využívat olympijské hry k nárokování Tokda“. Soul nyní mobilizuje „všechny dostupné prostředky“, aby zajistil úpravu mapy.

Někteří z řad ministrů i adeptů na budoucí představitele země podporují i úplný bojkot her. Podle jihokorejského ministra zahraničí se Japonci „vzhledem ke svému chování“ nemohou divit, že v zemi rostou protitokijské nálady.

Zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi v posledních letech doprovází řada obchodních a diplomatických sporů vyplývajících z dědictví japonské válečné kolonizace Korejského poloostrova.

Jakékoli dřívější výzvy k bojkotu olympijských her v reakci na tyto spory a zdánlivou „neschopnost Japonska udržet covid-19 za svými hranicemi zatím nebyly vyslyšeny z úcty k olympijským hodnotám,“ uvádí editorial Korea Times a dodává, že pokud však Japonsko mapu neopraví, „vztek mezi korejskými občany bude dál narůstat“.

Podpora bojkotu olympiády v Tokiu rezonuje i mezi jihokorejskými uživateli sociálních sítí. Podle mnohých by se účast ve hrách rovnala „výměně části území za olympijské medaile“ či „předání Tokda Japonsku“.

Konání olympijských her v Japonsku je i bez sporů o ostrůvky nejasné kvůli čtvrté infekční vlně, se kterou se Japonsko momentálně potýká. Příliš nepomáhá ani očkovací tempo, které Japonci nasadili. Podle aktuálních pravidel se na olympijské tribuny nedostanou zahraniční diváci. Organizátoři se budou příští měsíc rozhodovat, zda se vůbec budou moci zúčastnit fanoušci z Japonska. Japonské noviny Yomiuri v pondělí informovaly, že kromě opatření, jako je zákaz hlasitého povzbuzování či nadšených plácnutí „high-five“, Tokio zvažuje i povinnost prokazování se negativním testem či potvrzením o očkování.

Bojkoty, kontroverze i skandály doprovází olympijské hry stejně jako všechna velká vítězství a sláva. Do sportovní události se tak promítají i politické krize – například blízkovýchodní konflikt se do olympijských dějin zapsal masakrem izraelských sportovců v Mnichově v roce 1972, o čtyři roky později pak apartheid v Jihoafrické republice spustil i první hromadný bojkot v dějinách OH.

1936 Berlín

Hry pořádané nacistickým Německem se rozhodlo bojkotovat Španělsko, které si usmyslelo ve spolupráci s levicovými organizacemi z celého světa uspořádat akci vlastní – Lidovou olympiádu. Přihlášku podalo okolo šesti tisíc sportovců, přičemž Československo mělo patřit k početnějším delegacím. Událost však byla zrušena kvůli vypuknutí španělské občanské války.

1956 Melbourne

Na protest proti sovětské invazi do Maďarska hry v Melbourne bojkotovaly Lichtenštejnsko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko. V důsledku Suezské krize se her nakonec nezúčastnil ani Egypt, Libanon a Irák. Své sportovce do Melbourne odmítl vyslat i Mao Ce-tung, jelikož se akce účastnil pod názvem Formosa také Tchaj-wan. Maa neuklidnilo ani to, že Mezinárodní olympijský výbor odmítl Tchaj-wan zaregistrovat pod jeho oficiálním názvem Čínská republika.

1964 Tokio

MOV zakázal účast Jihoafrické republice za represivní režim apartheidu. Zákaz trval až do roku 1992. Po rozhodnutí MOV zakázat účast týmům, které se v roce 1963 účastnily takzvaných Her nově vzniklých sil, odstoupila také Indonésie a Severní Korea.

1968 Mexico City

1976 Montreal

Hry v roce 1976 bojkotovalo 26 afrických zemí, kterým se nelíbilo ragbyové turné novozélandského týmu, který pro přátelský zápas zavítal i do Jihoafrické republiky. V tu dobu mimo jiné OSN volalo po sportovním embargu v apartheidem zmítané zemi. MOV však Nový Zéland zákazem účasti na OH nikterak nepotrestal, a tak odstoupily africké státy. Egypt soutěžil první tři dny her, než se stáhl na podporu bojkotu většiny ostatních afrických národů.

Týmu Čínské republiky (Tchaj-wanu) byla pro vstup na hry udělena podmínka – musel souhlasit, že nebude soutěžit za „Čínskou republiku“. Tchajwanci to považovali za nepřijatelné a stáhli se.

1980 Moskva

Olympiádu pořádanou Sovětským svazem bojkotovalo 66 zemí. Bojkot letních olympijských her v roce 1980 byl součástí řady akcí zahájených Spojenými státy na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu. Američané zůstali doma, stejně tak západní Němci, Japonci a mnozí další. Sověti získali 195 medailí, jejich úspěch ale následně zastínily dopingové skandály.

1984 Los Angeles

Na oplátku 14 zemí, včetně ČSSR, bojkotovalo hry v Los Angeles. Oficiálním důvodem bojkotu byly „bezpečnostní obavy“. Ironicky se do amerických her po 32leté neúčasti rozhodla zapojit Čína.

1988 Soul

Severní Korea, která byla stále technicky ve válce s Jihem, nebyla uznána jako spoluorganizátor – odpověděla tedy neúčastí. Solidárně se připojila Kuba a Etiopie. Poprvé od roku 1972 se však bojkot nijak více nerozšířil.

1992 Barcelona

Byly to vzácné olympijské hry bez bojkotů. Sovětský svaz se rozpadl a nové ruské republiky soutěžily pod jedním praporem. Padla Berlínská zeď, takže východní a západní Německo soutěžily společně jako jeden tým. Jihoafrická republika se vrátila po 32 letech sportovní izolace.

2008 Peking

Zprvu se mluvilo o bojkotu kvůli čínskému zacházení s tibetským lidem a dalším porušování lidských práv, k závažnějším protestům ale nedošlo. Na Čínu se snesla kritika i za státní tréninkový program pro sportovce, kdy měly být malé děti nuceny opustit své rodiny a snášet dlouhé a tvrdé tréninky ve státních akademiích, do kterých bylo zapsáno čtvrt milionu dětí. Až do dubna 2017 platily tyto OH za hry, při kterých bylo odebráno nejvíce medailí za doping. Z 50 odebraných vzácných kovů náleželo 14 ruským sportovcům.