Článek
Rozhodnutí bylo oznámeno po pondělním zasedání politbyra komunistické strany, jemuž předsedal prezident Si Ťin-pching. V prohlášení se uvádí, že je třeba učinit zásadní kroky k řešení prohlubujícího se problému stárnutí populace. „Budeme nadále vylepšovat porodní politiku. Zavedeme politiku, která umožní páru mít tři děti, s podpůrnými opatřeními. Tím se zlepší populační struktura Číny,“ stojí v prohlášení.
Pro nejlidnatější zemi světa je počet obyvatel faktorem ovlivňujícím ekonomický růst. Před zveřejněním letošních výsledků desetiletého sčítání kolovaly zvěsti, že by se Říše středu měla poprvé dočkat poklesu obyvatel. Ačkoli se tento trend dle Národního statistického úřadu nepotvrdil, o uspokojivých výsledcích pro Čínu se ani tak hovořit příliš nedá. Čínská populace rostla v uplynulém desetiletí nejpomaleji od zavedení politiky jednoho dítěte v 70. letech 20. století.
Mezi další navrhovaná opatření patří odložení důchodového věku a zavedení vzdělávacích kampaní, které mají mladým lidem přiblížit hodnoty manželství a rodiny. Podle prohlášení má dojít i ke zlepšení služeb péče o děti, mateřské dovolené a pojištění pro případ narození dítěte.
Čína v roce 1979 začala prosazovat politiku plánovaného rodičovství, která si dala za cíl výrazně snížit přirozený přírůstek čínského obyvatelstva. Tehdejší političtí představitelé viděli v rychle narůstající populaci brzdu ekonomického rozvoje, který nastal po nástupu Teng Siao-pchinga k moci. Zakládání rodiny se tak stalo součástí různých kvót, vládních nařízení a zákazů. Přirozený přírůstek obyvatel skutečně začal klesat i za cenu narůstající infanticidy, zejména dívek, a milionů neregistrovaných dětí.
Časem se však ukázalo, že přestává fungovat tradiční funkce čínské rodiny – nebylo v silách jednoho dítěte postarat se o dva rodiče a čtyři prarodiče. Stát tak musel znovu zasáhnout. Z obavy, že by příliš mnoho dětí brzdilo čínskou ekonomiku, se stala obava, že místo do ekonomického rozvoje bude muset Čína výrazně investovat do sociálního a zdravotního zabezpečení svého obyvatelstva. Desítky let trvající politiku jednoho dítěte země zrušila v roce 2016 v naději, že při povolení potomka navíc nastane babyboom. V té době také stanovila cíl zvýšit počet obyvatel z 1,34 miliardy v roce 2010 na 1,42 miliardy do roku 2020.
Jenže chyba lávky. Zrušení politiky jednoho dítěte očekávání nenaplnilo, žádný babyboom nenastal a míru porodnosti se příliš popohánět nedaří. Částečně proto, že městské páry, zejména ty, které se narodily po roce 1990, si své nezávislosti a kariéry považují více než zakládání rodiny, a to navzdory tlaku rodičů. Od rodičovství je odrazují také vysoké životní náklady ve velkých městech. Vzhledem k tomu, že je míra porodnosti v bohatších provinciích podstatně nižší než v provinciích chudších, lze předpokládat, že ani postupné bohatnutí celé země porodnosti nepřidá.
Poměr závislostí označuje vztah mezi ekonomicky závislými věkovými skupinami a těmi v produktivním věku. Ti, kteří jsou definováni jako práceschopní, jsou lidé ve věku od 15 do 64 let. Poměr závislostí ukazuje, nakolik jsou lidé v produktivním věku zatíženi těmi, kteří jsou příliš mladí nebo příliš staří pro výkon práce. Pro statistické účely se údaje vztahují pouze na pevninskou Čínu.
Podle odborníků by situace v Číně mohla být unikátní vzhledem k počtu mužů, kteří mají problém vůbec najít ženu, natož aby pomýšleli na založení rodiny. Koneckonců v zemi panuje výrazná nerovnováha mezi pohlavími – v loňském roce zde žilo o 34,9 milionu více mužů než žen.
„To představuje problém pro sňatkový trh, zejména pro muže s menšími socioekonomickými zdroji,“ uvedl Mu Čeng z katedry sociologie Singapurské národní univerzity pro BBC.
Podle odborníků je to také proto, že uvolnění politiky nedoprovázely další změny, jež podporují rodinný život – jako je peněžní podpora vzdělávání nebo přístup k zařízením, která o děti v době nepřítomnosti rodičů mohou pečovat. Mnozí Číňané si podle webu BBC jednoduše nemohou výchovu dětí dovolit.
„Neochota lidí mít děti nespočívá v samotném procesu plození dětí, ale v tom, co následuje po něm,“ řekl Mu. Dodal, že v Číně se také změnila představa o tom, co dělá člověka úspěšným – přinejmenším pro ty, kteří žijí ve velkých městech. V Číně sice teoreticky existuje 14denní otcovská dovolená, ale muži ji čerpají jen zřídka – a ještě vzácnější jsou otcové na plný úvazek. „Tyto obavy mohou vést k tomu, že ženy nechtějí mít děti, pokud mají pocit, že by to mohlo zhoršit jejich kariérní vyhlídky,“ uvedl Mu.
