Článek
Stromořadí lemuje starou Podstráneckou cestu dlouhou asi 400 metrů. Podle starosty obce Přemysla Tonara (nestraník) bylo smyslem přibližně dva roky připravované akce připomenout významnou osobnost i vytvořit nový krajinný prvek. Cesta vede k lesíku na návrší s krásným výhledem do krajiny.
Původní hlubokou úvozovou cestu nahradila cesta nová vedoucí jen pár set metrů severněji. Stará polní cesta byla postupně zavezená, dnes je v terénu devět metrů široký pás jen málo patrný, nové stromořadí to změnilo. Obec pro něj nakoupila 200 kusů vysokokmenných stromů, vysoké kmeny zajistí, že kolem nich bude možné jezdit s technikou údržby. Sazenice stromů, kůly pro jejich upevnění a materiál na ochranu kmene stály obec 220 tisíc korun. Část nákladů se obci vrátí z patronátu nad stromem. „Vlastní“ strom v aleji bylo možné získat za 1000 korun, zadalo se tak asi 80 stromů. „Bude tady pamětní cedule, kde ti lidé budou mít svoji pozici - rodina, která strom pořídila i s číslem popisným. A ten, kdo má číslo popisné do 200 dostane přidělenou i pozici stromu podle popisného čísla,“ řekl starosta.
Výsadba aleje byla jedním z bodů celoročního programu připomínek dvoustého výročí narození Karla Havlíčka Borovského, který se koná v jeho rodné obci i v širším regionu.
Již na konci září v obci pokřtili sborník příspěvků o odkazu Karla Havlíčka Borovského nazvaný Borovský Havle, jsme slepí nástrojové času (i po 200 letech). V Havlíčkově rodném domě byla také otevřena výstava mapující historii Havlíčkových oslav. První se konala v roce 1862 a zúčastnilo se jí na 20 tisíc lidí. I součástí letošní připomínky byl tradiční průvod. „I významní hosté byli zaskočeni tím, jak to může být pěkné, když si do toho průvodu jdou a projdou se s ním. Je to skutečně tradice a je to pěkné. Musím říct, že to je pak člověk skutečně hrdý na to, odkud pochází,“ řekl starosta.
Havlíček se narodil do movité kupecké rodiny. V Německém (nyní Havlíčkově) Brodě, kde rodina později koupila dům, studoval gymnázium. Po něm pokračoval ve studiu filozofie v Praze a vstoupil do kněžského semináře. Po neshodách z něho byl v roce 1841 vyloučen. Měl za sebou také zkušenost vychovatele v carském Rusku. Jak novinář začínal v redakci Pražských novin. Později založil vlastní Národní noviny a časopis Slovan. Byl pronásledovaný rakouským absolutistickým režimem a několikrát souzen. Zemřel v Praze 29. července 1856 na tuberkulózu. Jeho pohřeb se stal protirakouskou manifestací.
