Článek
Tempo uhelného útlumu má určit vláda na základě doporučení uhelné komise. Ta by měla do září předložit tři scénáře, z nichž nejpravděpodobnější je ten střední. Tedy konec uhlí v Česku mezi lety 2035 až 2045.
Ekologové sice požadují rychlejší postup a těžaři – například z mostecké skupiny SevEn Energy Pavla Tykače – zase doufají v delší horizont těžby, nakonec ale zřejmě dojde na kompromis.
Za „realistickou variantu“ označil útlum v letech 2035–2040 v rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr průmyslu Karel Havlíček, který spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem stojí v čele komise. Podobně považuje za reálné skončit s uhlím kolem roku 2040 například i velkoobchodník s uhlím Petr Paukner, majitel skupiny Carbounion Bohemia. Rychlejší cesta je podle něj nemožná, pomalejší nerozumná.
Němci končí roku 2038
Projde-li střední kompromisní varianta, skončí Česko s uhlím zhruba ve stejné době jako sousední Německo.
Tam minulý týden vláda rozhodla, že uhelné zdroje zavře do roku 2038. Firmám a regionům, jichž se útlum dotkne, slíbila poskytnout bolestné ve výši 40 miliard eur (tj. cca bilion korun).
Jen podnikatelé mají podle ministra financí Olafa Scholze dostat jako odškodné za předčasně ukončený byznys asi 4,4 miliardy eur. Na část z toho se může těšit i těžební skupina Mibrag českého miliardáře Daniela Křetínského.
Bolestné i pro české firmy
V Česku se zatím o kompenzacích pro těžaře či energetiky moc nemluví. „Peníze by měly jít především postiženým regionům,“ řekl Seznam Zprávám majitel nejmenší domácí těžařské skupiny Sokolovská uhelná František Štěpánek. Zlobí ho, že zatímco jeho firma odvádí státu za emisní povolenky ročně kolem miliardy korun, do karlovarského regionu se z nich nic nevrací, takže peníze odplývají pryč.
Podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka se ale ani u nás bez kompenzací podnikatelům neobejdeme.
„Samozřejmě počítáme s kompenzacemi za emisní povolenky, na to vytváříme takzvaný modernizační fond. Pochopitelně budeme vytvářet i další nástroje,“ říká ministr, podle něhož jiná cesta než odškodné pro byznysmeny není.
Výše odškodného podle něj bude záviset na Evropské unii. „Otázka je, na co budeme mít zdroje a jak nám v tom pomůže Evropa. Musíme s ní v tomto směru velmi tvrdě a nekompromisně vyjednávat, což premiér v současné době činí,“ říká Havlíček.
Zdůrazňuje, že Česko je po Irsku a před Německem druhou nejprůmyslovější zemí v Evropě, takže nás rychlý růst ceny emisních povolenek a zpřísňující regulace zasahuje více než jiné státy.
Náklady na jednotlivé scénáře uhelného útlumu a snižování emisí podle Havlíčka zatím nejsou jasné. Jen nasazení obnovitelných zdrojů v oblasti energetiky podle něj do roku 2030 přijde na 900 miliard korun. Zhruba půl bilionu z toho ale tvoří dotace pro solární elektrárny budované do roku 2010, které mají podporu přislíbenou na dvacet let.
Jak Havlíček dodává, k tomu je nutné připočíst náklady na vybudování nového jaderného zdroje, pobídky na technologické změny a snižování emisí v průmyslu či nasazení obnovitelných zdrojů v dopravě.
