Článek
První pokus ministerstva vnitra zabránit zneužívání zákona o svobodném přístupu k informacím nevyšel. Novelu měla dnes projednávat vláda, ministr Jan Hamáček ji ale na poslední chvíli z programu stáhl a jeho lidé zákon dopracují. Důvodem bylo velké množství připomínek, které se na návrh snesly.
Každý občan České republiky má právo žádat veřejné instituce o informace. Své obce se tak může ptát na to, jak hospodaří s veřejnými penězi, ministerstva třeba na konkrétní rozhodnutí a firmy stoprocentně vlastněné státem například na smlouvy nebo nové projekty.
Vnitro ale chtělo novelou omezit zneužívání tohoto zákona. Nová úprava mířila na situace, kdy žadatel zahlcuje úřady nebo jiné instituce zjevně nesmyslnými požadavky na informace, zpravidla spojenými s podáváním velkého množství žádostí a navazujících opravných prostředků. Novelizace proto do zákona doplnila nový důvod odmítnutí žádosti, a to právě pro zneužití práva na informace.
Nová úprava ale naopak nevyjasnila stále nedořešený problém, a to které instituce mají povinnost informace poskytovat. I kvůli tomu se sešla celá řada připomínek a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) novelu z jednání raději stáhl.
„Je tam celá řada rozporů a já bych je chtěl vyřešit před tím, než to dáme do vlády. Takže tento materiál bude stažen,“ řekl před jednáním ministrů Hamáček.
Ministerstvo chtělo původně jasně definovat pojem veřejná instituce, a definitivně tak rozhodnout, kdo musí veřejnost o své činnosti informovat. V meziresortním připomínkovém řízení se ale řešení nenašlo, a tak vnitro od záměru raději upustilo.
Ministerstvo se tak chtělo spolehnout na existující rozhodnutí soudů. Významné bylo usnesení senátu Ústavního soudu z letošního dubna, podle kterého jsou za veřejnou instituci považovány všechny obchodní společnosti ve stoprocentním vlastnictví státu – např. provozovatel ropovodů Mero, Letiště Praha, distributor paliv Čepro, České dráhy, ale i další společnosti.
„Ústavní soud vyzval zákonodárce, aby upravil rozsah povinných subjektů. Ten návrh má ministerstvo na stole, ale odmítlo ho použít,“ říká Oldřich Kužílek z organizace Otevřená společnost. Ten je spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím z roku 1999. Současnou novelu vidí ale jako zásah do samé podstaty právní normy.
„Ta novelizace je velmi zákeřná, a pokud by byla přijata tak, jak byla předložena, představovala by asi největší omezení práva na informace od pádu komunismu,“ varuje Kužílek.
Podle něj novela zvyšuje možnosti obstrukcí a naopak omezuje protikorupční potenciál zákona. Proti takzvaným kverulantům, kteří zásobují úřady desítkami nebo i stovkami žádostí, mohlo ministerstvo zasáhnout daleko užším vymezením, vybralo si ale nesmyslně širokou formulaci, popisuje Kužílek.
„Žadatel, který má problém s úřadem, by se tak například nemohl zeptat na kvalifikaci úředníka. Podle návrhu novely by to hned znamenalo, že je to snadno zařaditelné pod zneužití zákona,“ uvádí jeden z možných příkladů Kužílek.
Mimo tyto změny měla novela zajistit, že informace nemusí být poskytnuta, pokud by to mohlo znevýhodnit jednoho z účastníků soudního nebo obdobného řízení. Úprava také zavádí zálohy na úhradu nákladů. Ta může být maximálně 2 000 korun. Ministerstvo se tak chce vyhnout situaci, kdy občan požádá o informaci a pak odmítne zaplatit náklady za její vyhledání. I k záloze nebo nově zavedeným lhůtám se ale sešla celá řada připomínek.
„Jsou tam otázky ke jmenování veřejných institucí a další spory asi se šesti nebo sedmi institucemi, takže si myslím, že se máme pokusit to vyřešit a až potom novelu dávat do vlády,“ dodal Hamáček.
