Článek
Členové senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost si už dvakrát pozvali svědky, kteří by jim mohli pomoci zjistit okolnosti plánované dubnové mise ministra vnitra Jana Hamáčka do Moskvy. Předseda ČSSD ji chystal i s vědomím, že tajní agenti ruské GRU zorganizovali dva výbuchy muničních skladů ve Vrběticích, při nichž zahynuli dva Češi.
Právě Jan Hamáček je však nyní podle předsedy zmíněného senátního výboru Pavla Fischera tím, kdo snahu senátorů dobrat se k pravdě, komplikuje. Sám Hamáček se totiž z pozvání výboru už dvakrát omluvil a podle Pavla Fischera znemožňuje i to, aby ve výboru mohli vystoupit policejní prezident Jan Švejdar nebo ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědky) Marek Šimandl.
Ani jednoho z obou účastníků schůzky, která se odehrála 15. dubna na Ministerstvu vnitra a kde Hamáček podle informací Seznam Zpráv hovořil o plánu využít vrbětickou kauzu při nákupu vakcíny Sputnik-V či dojednání summitu Putin-Biden pro Prahu, totiž ministr vnitra nezbavil pro senátní slyšení mlčenlivosti. Před výborem tak vypovídat nemohou.
„Považuji – na základě mých zjištění – skutečnost, že Jan Hamáček zavázal mlčenlivostí důležité aktéry bezpečnostních institucí, ‚neboť běží vyšetřování‘, za rozhodnutí, které oslabuje možnost parlamentní kontroly,“ komentoval situaci Pavel Fischer. „Pokud tedy Jan Hamáček drží v šachu bezpečnostní sbory, stává se dle mého čtení spoluautorem destrukce ústavního pořádku republiky, jak to sledujeme v případě Miloše Zemana.“
Dodejme, že Jan Hamáček ve čtvrtek ve sněmovně oznámil, že pro policejní vyšetřování moskevské mise oba zmíněné bezpečnostní funkcionáře mlčenlivosti zbavil.
Ve středu jste hovořil o tom, že se váš výbor bude okolnostem plánované cesty vicepremiéra Jana Hamáčka do Moskvy i nadále věnovat. Budete znovu zvát i Jana Hamáčka, aby k tématu promluvil?
My nejsme detektivní kancelář. Jsme ústavní instituce, která má za úkol skládat dílky, které jsou z hlediska kontrolní činnosti Senátu důležité. Pan vicepremiér se nám teď podruhé omluvil, že je součástí vyšetřování té věci a nemůže mluvit nebo ho nechce ohrozit. Ale minule se také z nějakého důvodu omlouval. To bylo myslím kvůli tomu, že měl zasedání krizového štábu. My jsme mu nabízeli, že posuneme jeho vystoupení, ale on už tehdy nereagoval.
A další lidé, kteří by mohli promluvit k cestě Jana Hamáčka do Moskvy a k tomu, co se dělo 15. dubna na Ministerstvu vnitra, zvát budete? Například policejního prezidenta?
Toho jsme zvali. Nebyl zbaven mlčenlivosti. Pan vicepremiér Hamáček zavázal k mlčení šéfa ÚZSI generála Šimandla, který je jeho podřízený a také policejního prezidenta generála Švejdara, který je v jeho působnosti. V této situaci zajišťovat parlamentní kontrolu a vlastně demokraticky nasvítit věci, které je potřeba, aby veřejnost znala, nebo které bychom za zavřenými dveřmi měli znát my, není úplně jednoduché. Ale my věříme, že brzy vyšetřování postoupí tak, že mezi nás tito hosté budou moci přijít. Zároveň očekáváme, že tak, jak se ta složitá kauza bude vyvíjet, bude na čase také se seznámit například s novou verzí některých zpráv, které jsme dostali v utajeném režimu a se kterými se rádi seznámíme.
A co říkáte tedy na to, že Jan Hamáček, kterého se záležitost přímo týká, odmítá zbavit mlčenlivosti důležité svědky?
Skutečnost, že tento – svého času – ministr vnitra i zahraničí najednou takto jednal a jedná, vlastně oslabuje kontrolní mechanismy právního státu. Zvali jsme ministra zahraničí Jakuba Kulhánka. Omluvil se. Ministra vnitra Jana Hamáčka – probíhá vyšetřování, omluvil se a poslal dopis. Marii Benešovou – omluvila se. Zvali jsme generála Švejdara – omluvil se kvůli vyšetřování, zvali jsme generála Šimandla – omluvil se ze stejných důvodů. Pokud tedy Jan Hamáček drží v šachu bezpečnostní sbory, stává se dle mého čtení spoluautorem destrukce ústavního pořádku republiky, jak to sledujeme v případě Miloše Zemana. Osobně mám v plánu všechny, kdo se nemohli dostavit, pozvat znovu.
Na jednání výboru se ve středu stala trochu bizarní situace. Na pozvání přišel i nejvyšší státní zástupce, ale v podstatě nemohl nic říci. Co se stalo?
Paní ministryně spravedlnosti jako členka vlády odpovědná za státní zastupitelství je z hlediska zákona o státním zastupitelství povinna zbavit mlčenlivosti o skutečnostech, které se nejvyšší státní zástupce dozvěděl při výkonu své funkce. To znamená z hlediska dikce zákona tam není možný žádný další výklad. Paní ministryně napsala dopis, který nám vlastně vytvořil takový pocit právní nejistoty, že jsme dali přednost tomu, abychom vlastně neohrozili nejvyšší státní zastupitelství v této tak citlivé době.
To znamená, že ten dopis byl nejednoznačný a že si Pavel Zeman mohl přivodit třeba kárné řízení ze strany ministryně spravedlnosti, kdyby před výborem vypovídal?
Pan nejvyšší státní zástupce přišel, pozdravil, my jsme mu poděkovali, že je mezi námi, a když jsme se začali ptát, tak se znalostí toho dopisu jsme se ptali, jak se můžeme ptát, abychom naplnili jednak zákon a jednak respektovali pokyn paní ministryně. A protože jsme dospěli k závěru, že bude lépe, když on zůstane v přísném čtení zákona o státním zastupitelství, tak jsme se zkrátka brzy rozloučili. Byl u nás asi dvě minuty. Poděkovali jsme mu za to, že respektuje naše pozvání. Paní ministryně už několikrát nepřišla.
Co jste se chtěli ptát paní ministryně Benešové?
Měli jsme velký zájem o to, jaké další vyšetřovací verze nabídne. Protože vláda rozhoduje jako celek ve sboru a paní ministryně spravedlnosti mluvila, jako kdyby nebyla snad ani členkou vlády, protože musela být opravena panem premiérem. Tohle nás docela zajímalo. Protože to v situaci, kdy má vláda vystupovat jednotně (například i s prezidentem republiky) činnost vlády vážně oslabuje. Nedostali jsme k tomu příležitost, ale paní ministryni samozřejmě rádi zase někdy pozveme.
Zvali jste i ministra zahraničí Jakuba Kulhánka. Ani on nepřišel. Co jste chtěli slyšet od něj?
S panem ministrem jsme připravovali, že se ho budeme ptát například na vztahy s Ruskem. To je jeho agenda. Pan ministr tu příležitost nevyužil. Mohl se představit senátorům, je ve funkci teprve krátce. My jsme mu proto uložili v rámci našeho usnesení poměrně důležité domácí úkoly a budeme ho kontrolovat, jak je splnil. Týkají se právě vztahů s Ruskou federací a s tím, jak nastavit vztahy, aby zůstávaly výhodné pro Českou republiku a abychom příliš rychle nedělali nějaké kroky, které by nás vystavovaly této mocnosti, jež o nás přemýšlí jako o nepřátelské zemi. Rusko by mělo napřed prokázat, že se nám omluvilo za vrbětickou kauzu a že například také připustilo, že nám uhradí odškodnění za způsobené škody. Nic z toho se nestalo.
Když se vrátíme k plánované cestě Jana Hamáčka do Moskvy. Jaký jste si vy sám zatím z vystoupení pozvaných hostů udělal závěr?
Ve mně to budí vážné rozpaky, protože ta cesta byla vážně připravovaná a naším úkolem je pouze zjistit, jestli neměla potenciál ohrozit zájmy České republiky. A mám pocit, že z hlediska bezpečnosti a zahraničních zájmů tam je jeden takový jasný příklad – Miloš Zeman říká, že jenom blázen by cestoval do Moskvy v situaci, kdy vyvřela na povrch kauza Vrbětice a že pan Hamáček se velmi správně rozhodl tam nejet. Ale opak je pravdou. Pan prezident ukazuje, že zaměňuje příčinu za následek. Ta situace byla přesně opačná – vicepremiér Hamáček plánoval cestu do Moskvy přesto, nebo možná právě proto, že byly známy skutečnosti v té bezpečnostní komunitě spojené s kauzou Vrbětice. A to nás musí zajímat.
A dovedete si vůbec představit, jaký smysl by taková cesta do Moskvy mohla mít, když v té době Jan Hamáček už věděl o Vrběticích?
Z hlediska mojí celoživotní diplomatické zkušenosti to smysl nedává. Právě proto potřebujeme o tom mluvit přímo s panem vicepremiérem Hamáčkem a věříme, že si do Senátu cestu najde. Nemá to k nám daleko.
