Článek
Vy jste se v sobotu večer s ministrem Vojtěchem pohádali na Twitteru, kdo sehnal kolik respirátorů. Co to do vás vjelo, když pořád vyzýváte, že teď musíme táhnout za jeden provaz? Protože lidem, kteří je potřebují, je úplně jedno, kdo z vás je kde koupil, potřebují je rychle.
Ano, tahle veřejná přestřelka byla samozřejmě chyba. Už nemá cenu se v tom pitvat nebo se vracet do minulosti, prostě je tady problém, tak já ho řeším. Všichni už asi máme nervy napnuté.
Jak vlastně teď funguje vláda? Mluvíte spolu jen přes telefony a přes internet? Smíte se vůbec s premiérem a dalšími ministry potkávat osobně?
Poslední jednání vlády byla organizována tak, že se scházíme pomocí videokonference. Takže nejsme v jedné místnosti, v tradiční zasedačce ve Strakově akademii. Já osobně se účastním vlády z Ministerstva vnitra, kde sedím v jednací místnosti a před sebou mám obrazovku. Takto jedná vláda. Používám aplikaci Webex. Teď jsem zrovna v autě, mám s sebou notebook, a když budu potřebovat, můžu se spojit na videokonferenci v rámci vlády. Tenhle způsob jednání používáme nejen na vládu samotnou, ale také na nějaká operativní jednání. Třeba v pátek večer jsme měli ještě jednání ve formátu předseda vlády, ministr zdravotnictví a ministryně práce ohledně situace v domovech důchodců.
Takhle izolovaně na dálku jednáte dobrovolně, nebo je na to nějaké nařízení, že se nesmíte potkat, aby se případně celá vláda nenakazila?
Nemyslím, že na to je nějaký předpis, prostě jsme se rozhodli, že to bude bezpečnější. A vlastně jediný ze členů vlády, se kterým se setkávám fyzicky čas od času, je pan premiér. A třeba Ústřední krizový štáb se schází u hasičů klasicky prezenční formou.
Říkal jste, že jste se bavili o domovech důchodců, kterými se teď epidemie nejvíc šíří. To se na ně zapomnělo s ochrannými pomůckami?
To je samozřejmě problém a ukazuje se, že nám chybí těch deset dní. Ta doba mezi tím, kdy jsem se snažil prosadit vyhlášení nouzového stavu a reálným vyhlášením nouzového stavu. Jde to, aby se mohly nakupovat ochranné prostředky zrychleně.
Ale zase - už je to za námi. Teď je potřeba situaci rychle řešit. Já jsem přesvědčený, že je potřeba zajistit, aby se pacienti třeba dostali mimo domovy seniorů, pokud jsou infekční. A tyto lidi soustřeďovat v nějakých speciálních objektech, samozřejmě se zajištěním péče. Největší riziko je nechat lidi, kteří jsou infekční, v tom kolektivu. Protože pak si vlastně rovnou říkáme o malér.
V některých domovech asi mají pocit, že už jste si o něj řekli.
Je evidentní, že míra zásobování zdravotnickými osobními ochrannými prostředky je nedostačující, to je prostě fakt. A situace je tristní. A já jenom můžu mluvit za sebe. Já jsem se poslední dva týdny věnoval tomu, abych zajistil letecký most z Číny, který přes všechnu kritiku je dnes paradoxně jediným zdrojem, protože se ukazuje, že pozemní dodávky jsou velmi komplikované. Koneckonců těch slibovaných půl milionu respirátorů od Ministerstva zdravotnictví je stále v Rotterdamu. Takže kdyby tady nebyl ten letecký most, dávno by respirátory a další prostředky došly.
Ministři zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se navzájem obviňují, kdo za to může. Opět - to je těm lidem v domovech teď asi jedno.
Snažíme se to postupně rozvážet, jak to přilétává. Primárně to šlo do nemocnic, lékařům a sestrám. V sobotu jsme zaváželi půl milionu respirátorů a tři miliony roušek na kraje. To znamená právě i do ústavů sociální péče. Ve chvíli, kdy se tahle cesta stala jediným zdrojem, narážíme na jeho kapacitu, protože letadla nejsou schopná přepravit všechno. A ukazuje se, že týdenní spotřeba v České republice je kolem tří milionů respirátorů, nějakých dvacet milionů roušek a 300 tisíc ochranných obleků. Na to už do budoucna máme kapacitu nastavenou, ale ještě to nějaký den bude trvat.
Je nezbytné prodloužení nouzového stavu o další měsíc, jak chce vláda?
Nedokážu si představit, jak bychom fungovali mimo rámec nouzového stavu. Řeknu jenom za sebe - pokud by neplatil nouzový stav, museli bychom se vrátit do standardního režimu, já bych musel začít na respirátory vypisovat výběrové řízení a to by dopadlo tak, že bychom nedovezli ani jeden.
A budou pokračovat i všechna ta přísná opatření, jako jsou zavřené školy, obchody, restaurace, hranice?
To musí pokračovat. Nechci být nějaký velký optimista, ale ukazuje se, že nárůst infikovaných je pomalejší. V Itálii nebo Španělsku přibylo každý den nějakých 45 procent nemocných, pak to trošku spadlo na 30 procent. My jsme dneska na 15 procentech. To znamená, že ta křivka je podstatně plošší a je to podle mě i díky tomu, že ta opatření zabrala. To nejhorší, co můžeme udělat, je, že to teď uvolníme. Já prostě jsem zásadně proti.
Ale nebudeme tady mít nouzový stav jako v Maďarsku, kde ho premiér Orbán chce prodloužit na pět let, vyšachovat parlament a vlastně zničit demokracii a svobodu?
Maďarsko je kapitola sama pro sebe. A já bych rozhodně nešel maďarskou cestou, já jsem s otevřenými ústy zíral na situaci, kdy maďarská armáda obsazuje strategické podniky, to už jako asi s nouzovým stavem nemá nic společného. Ale je to interní věc Maďarska, i když trošku mi naskakuje husí kůže, když to vidím.
Jak vnímáte reakci české veřejnosti, kdy kolují tisíce vtipů na epidemii? To je švejkismus, nějaká dobrá část naší povahy brát těžkosti s humorem?
Já si myslím, že je potřeba upustit páru. A já si ty vtipy také rád čtu. Ta reakce je typicky česká. To znamená, že my jsme národ, který, když je dobře, nadává a stěžuje si, ale když je průšvih, drží při sobě, semkne se a pomáhá. A toto přesně zafungovalo.
