Hamáček popáté nepřišel vysvětlit cestu do Moskvy. „Tuším důvody,“ říká senátor

„Mě mate, že vicepremiér, který v rozhodujícím období zastával dvě klíčové funkce ve státě (ministra vnitra i zahraničí, pozn. red.), a dělal to dobrovolně, se vyhýbá parlamentní kontrole. To mně nesedí,“ říká senátor Pavel Fischer, který Jana Hamáčka opakovaně zve na jednání. „To není v souladu s právním státem a s demokracií. To je, jako kdybychom ho ztratili na chvíli z radarů. A já se těším, až se zase na ty radary vrátí,“ dodal.

Jan Hamáček podle něj dostane pozvánku na další zasedání, které bude příští měsíc. Mezitím je pravděpodobné, že půjde vypovídat i na policii. Pro tyto účely jej před pár dny zbavil mlčenlivosti premiér Andrej Babiš, jak tento týden informoval irozhlas.cz.

„Vypovídal jsem před všemi relevantními výbory Poslanecké sněmovny. Senát vůči vládě nemá žádnou kontrolní pravomoc. Ve věci samotné probíhá vyšetřování policie a já jsem připraven vypovídat,“ odpověděl na dotaz Seznam Zpráv Jan Hamáček.

Jednání senátního výboru v uzavřeném režimu k „vrbětické záležitosti“ se přitom za poslední čtyři měsíce ostatní členové vlády zúčastnili, například ministr obrany, zahraničí i zdravotnictví, přišli i pozvaní šéfové tajných služeb a bývalý nejvyšší státní zástupce. Pouze klíčová postava - vicepremiér Jan Hamáček - posílá pokaždé omluvenku, vždy s jiným důvodem. Jednou jde o kolizi se zasedáním krizového štábu, příště se zahraniční cestou, jindy se odvolává na mlčenlivost.

„Vzhledem k tomu, že ho pan premiér zbavil mlčenlivosti, aby mohl vypovídat na policii, tak máme naději, že může přijít i k nám,“ předpokládá Pavel Fischer, šéf senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Fischerův výbor dal už v dubnu vládě podporu v jejích odvetných krocích vůči Rusku za provedené výbuchy muničních a zbrojních skladů ve Vrběticích, ale vedle toho začal do hloubky zkoumat do dnešní doby nevysvětlené počínání vicepremiéra, ministra vnitra a v té době i ministra zahraničí Jana Hamáčka. Politika, který, vybaven tajnými informacemi o ruských útocích na vrbětické sklady před sedmi lety, plánoval v pondělí 19. dubna odletět na státní jednání do Moskvy.

Senátor Pavel Fischer v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, co se senátoři dozvěděli od pozvaných hostů při dosavadních jednáních, proč jsou informace o Hamáčkových aktivitách kolem cesty do Moskvy závažné i to, jak on osobně si vysvětluje, že v mimořádně citlivé situaci kolem vrbětické kauzy chtěl vicepremiér vyjednávat v Moskvě s ruskými politiky. „Možná nebyl v jeho okolí včas někdo, kdo mu řekne: Blbneš!“

Pane předsedo, už jste za ty téměř čtyři měsíce přišli na to, proč Jan Hamáček chtěl letět do Moskvy, když už měl informace o tom, jaký čin na našem území ruští agenti spáchali? Co tam s nimi chtěl dělat?

Tu odpověď já tuším, kolegové ji ještě neslyšeli naživo. Proto potřebujeme slyšet poslední tři hosty, které opakovaně zveme a kteří nám slibují, že přijdou: policejního prezidenta Švejdara, ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace Šimandla – a pak vicepremiéra Hamáčka. Já tu odpověď tuším, ale potřebuju to slyšet ještě od těchto hostů.

A co tedy tušíte?

Mně přijde jako velmi důležitý okamžik to, co se odehrálo víkend před tím, než byly oznámeny Vrbětice: Proběhl sjezd ČSSD, pan předseda Hamáček přichází s tím, že se bez náhrady odvolává ministr zahraničí Petříček a jeho funkci vzal na sebe on sám. Jak je možné, že někdo, kdo musel vědět, co bylo tou dobou ve hře, si na sebe bere tak těžký resort, když dobře ví, že jako ministr vnitra bude mít plné ruce práce? Tam musí přijít zesílená parlamentní kontrola a ten člověk musí dostávat dvojnásob otázek, když byl ministrem vnitra a zahraničí v jednom. Ten člověk začal být v jednu chvíli velmi iniciativní. Vzpomeňte si na jeho tweety…

Myslíte ty jeho návrhy, že pojede do Moskvy pro Sputnik a že zaúkoloval velvyslance v Moskvě a Washingtonu jednáními o summitu Putin-Biden v Praze?

Přesně tak. Nejdřív ještě mluvil o vakcínách z Dánska, pak o Sputniku… Bylo vidět, že do toho jde s obrovskou energií. To mě samotného zaskočilo, jak do toho jde s vervou. Přitom některé bezpečnostní otázky zůstávaly stranou. To mě zneklidňovalo.

Pořád ale kroužíme kolem té vaší odpovědi, že „tušíte“, co chtěl v Moskvě dělat. Co tedy? Předpokládám, že své „tušení“ opíráte o výpovědi řady lidí, s nimiž Jan Hamáček svou cestu konzultoval a kteří už na senátním výboru vypovídali…

Nejsem mluvčí pana vicepremiéra, ale vím, na co se ho zeptám, až k nám přijde. Vím, na co jsme se ho ptali, když jsme v tom prvním týdnu po oznámení Vrbětic měli pana Hamáčka na výboru a kdy nám tady práskl dveřmi.

Co se stalo?

To bylo na jedné z prvních schůzek výboru k Vrběticím, tuším 23. dubna. Tehdy Hamáček přišel poprvé a naposledy. Když zjistil, že nemá okolo sebe ředitele bezpečnostních sborů, tak se nás zeptal, jestli jsme zabezpečení, a když jsme řekli, že nejsme, že máme pouze jednání bez veřejnosti, tak řekl, že dál vypovídat nebude. A uprostřed slova se začal zvedat…

Co myslel tím „zabezpečením“?

Jestli to jednání probíhá v režimu utajení. Od té doby náš výbor jedná ve stupních utajení, ale už jsme nikdy neviděli pana vicepremiéra, což je mi líto. Myslím, že bychom se k němu chovali slušně. Ale my ho prostě potřebujeme slyšet.

Když jsem se vicepremiéra Hamáčka ptal, proč do Senátu opakovaně nechodí, tak mi odepsal mimo jiné, že „Senát vůči vládě nemá žádnou kontrolní pravomoc“. Co na to říkáte?

Slova pana ministra nedávají smysl, a i kdyby ano, tak se tím sám neřídil: Do Senátu na výbor chodil. Dokonce projevil vážný zájem přijít právě ve spojitosti s mezinárodní a bezpečnostní krizí, kterou spustily Vrbětice. Přišel a loučil se s námi poněkud překotně s tím, že brzy budeme pokračovat, jen až zabezpečíme jednací místnost. Pak prý zodpoví naše zbývající otázky. Místnost jsme zabezpečili a od té doby ho opakovaně zveme. Původně se omlouval na svůj kalendář. Pokud chce nyní vysvětlit svou neochotu ústavní argumentací, pak bych rád upozornil na skutečnost, že se v obecné rovině mýlí. V České republice platí, že exekutiva, vláda a prezident, jsou pod kontrolou Parlamentu, tedy Sněmovny a Senátu.

Pozvete ho znovu?

Samozřejmě. Probíhá i vyšetřování celé věci Policií České republiky. V určité chvíli to trestněprávní řízení skončí a přichází ke slovu parlamentní kontrola. Já myslím, že přijdeme ke slovu už v září.

Mimochodem teď byl vicepremiér zproštěn mlčenlivosti premiérem pro účely trestního řízení – tudíž na policii už vypovídat může. Ale já se znovu vrátím k otázce, kolem které pořád kroužíme: Jaké je to vaše „tušení“, co chtěl dělat Jan Hamáček v Moskvě, když už měl informace o vrbětických výbuších? (Seznam Zprávy na základě svědectví některých aktérů Hamáčkových schůzek před plánovanou cestou do Moskvy v květnu uvedly, že v Moskvě chtěl tajné informace o Vrběticích využít při domlouvání obchodu se Sputniky a uspořádání summitu Putin-Biden, pozn. red.)

On tu cestu do Moskvy připravoval přesto, nebo právě proto… Myslím, že tady to slovo je hrozně důležité. A já nevím, jestli tam patří „proto“, nebo „přesto“. Významově je to velký rozdíl. Zadruhé: Já opravdu nechci mluvit za něj. Ale když si vzpomeneme na pátek před cestou do Moskvy (16. dubna), zasedala Sněmovna, na pořad jednání se zařazuje tenhle bod a s poslanci na tom pracujeme… A já o tom diskutuji spolu s nimi a říkám: Když někdo jede na takto důležitou cestu, už musí mít odsouhlasený speciál. Takže má ho, nebo ne? Měl. Má tam delegaci, nebo ne? Měl ji. Má tam doprovod? Ano, nebo ne? Má tam program? Má tam kde bydlet? A najednou jsme zjistili, že je všechno připravené. Ta cesta nebyla fake. Žádná kamufláž, jak říkal pan Hamáček. Dokonce když se podíváme na výroky, jak je v tu chvíli skládal premiér, tak rozhodně s panem Hamáčkem nemluvili jedním hlasem. Čili tady byla velká disharmonie z hlediska fungování ústavních institucí. A já vím, že tam byl připraven program, byl rozpočítán na minuty. Ale co tam pan vicepremiér potřeboval projednat, jak to měl postavené… Nebudu mluvit za něj. Vím, na co se ho zeptám.

Když jste tu teď sám navršil argumenty, které potvrzují, že cesta se uskutečnit měla, a proti tomu slyšíte verzi Jana Hamáčka, že šlo o kamufláž, která měla zajistit takzvaně nepozorovaný přesun velvyslance Pivoňky z Moskvy do Prahy… Co to s vámi dělá?

Nevycházím z údivu. Ve hře bylo skutečně strašně moc, ta jeho odpovědnost byla obrovská. Ale právě proto se ho na to musíme zeptat osobně, aby nám to řekl. Mám důvěru, že když jako ústavní činitel skládal slib dodržování Ústavy, tak se s ním nakonec skutečně sejdeme. Vzpomeňme si na to, s jakým velkým očekáváním říkal, že z Ruska přiveze Sputniky. Čas oponou trhnul, teď se na to podívejme zpětně: Kde jsou ruské vakcíny?

A proč by je sem vůbec měl vozit? Protože je tu chtěl prezident Zeman?

Ano, proč by je sem vozil, když jsme měli objednáno a dodáno víc vakcín, než spotřebujeme. Další věc: Proč tam měl jet v delegaci s tím mimořádně pozoruhodným politikem ze Slovenska (Andrej Danko, pozn. red.)? To všechno vzbuzuje tolik otázek! Tam je tolik rovin, že je potřeba je rozklíčovat jednu po druhé. To nejsou jen roviny bezpečnostní a trestněprávní. Vedle toho přece vláda tou dobou připravovala nesmírně důležitá rozhodnutí, která s vakcínami Sputnik a jinými věcmi neměla nic společného a která se týkala suverenity České republiky a vyhošťování diplomatů.

Hamáčkovu verzi o kamufláži zpochybnil premiér Babiš, prezident Zeman se jí dokonce vysmál a řekl, že si ji Hamáček mohl odpustit… A přesto vicepremiér Hamáček veřejnosti žádné jiné vysvětlení nedal. Prostě - věřte tomu, co říkám, a už se mě na nic neptejte. Co to podle vás znamená?

No, jestli mu to věří jeho voliči… Možná mu oni rozumí. Mě ale mate, že vicepremiér, který v tom rozhodujícím období zastával dvě klíčové funkce ve státě, a dělal to dobrovolně, se zároveň vyhýbá parlamentní kontrole. To mně nesedí. To přece není v souladu s právním státem a s demokracií. To je, jako kdybychom ho ztratili na chvíli z radarů. A já se těším, až se zase na ty radary vrátí.

Premiér Babiš se rozhodl tyto věci dál neřešit, Jan Hamáček o tom s novináři dál odmítá mluvit… Takže senátní výbor je dnes vedle policie zřejmě jediná instance, která by vicepremiéra mohla přimět tyto věci vysvětlit.

Když politické vedení Senátu rozhodlo, že se této věci máme věnovat, a to i s ohledem na činnost či nečinnost prezidenta, tak jsme se zavřeli a začali provádět cosi jako slyšení za zavřenými dveřmi, beze svědků, bez novinářů, bez mobilů, bez papírů. Všecko, co jsme zjistili, jsme dali do trezoru. A z toho se nám začal ukazovat obraz, který skutečně napovídá, že tam byly slabší a lepší chvíle u každé z těch institucí, včetně vlády. Pak nám z toho vypadl prezident, u kterého se ukázalo, že byl mimo. A my jsme nevěděli proč. Takže tímto způsobem jsme do toho šli.

Kdybyste měl ve stručnosti popsat, proč to veřejnost má zajímat?

Na těch Vrběticích se krystalicky ukazuje krize mimořádné intenzity, která zasáhla několik oblastí týkajících se suverenity České republiky a bezpečnosti občanů. Zahraničí, bezpečnost, zpravodajské služby, policie, státní zastupitelství… začnete to jmenovat a zjistíte, že za velkou část je odpovědná nejenom celá vláda, ale také osobně Jan Hamáček. A proto mě mate, že se nám ztratil z těch radarů. To přece není samoúčelné. Tady se jedná o stát, nejedná se o něj. Tady se jedná o funkce, které všechny měl na sobě. A ze kterých by měl teď skládat účty.

A vy věříte, že je přijde skládat k vám do Senátu.

My ho prostě pozveme znovu. Včera jsem četl zprávu, že ho pan premiér zbavil mlčenlivosti, aby mohl vypovídat na policii, tak máme naději, že může přijít i k nám. My se ho nebudeme ptát na trestněprávní věci. Nám úplně stačí, když nám zodpoví jednotlivé věci, které se týkají plánované cesty do Moskvy. A některých rozhodnutí, která činil.

Nepozorujete mezi některými svými kolegy v Senátu tendenci „pojďme to nechat plavat, Jan Hamáček je vzhledem k preferencím možná politicky mrtvý muž“?

Možná kdybychom dělali nějakou hlubinnou analýzu psyché jednotlivých členů komory, tak zjistíme, že tady vidí některé naléhavější problémy k řešení. Ale když jsme na začátku přijali tvrdé a jasné stanovisko k Rusku a k vyhošťování diplomatů a na té stránce je podepsán i pan Hamáček, tak to nemůžeme jen tak otočit. My jsme tady odsud ze Senátu apelovali na evropské země, na státy NATO, aby nás v postoji k Rusku podpořily. A ony na to odpovídaly. A v těch jejich reakcích se objevuje buď přímo Česká republika, Vrbětice, nebo něco obecnějšího. Najednou si uvědomíte, že my se tady skutečně věnujeme Hamáčkovi jakožto vicepremiérovi, ministru zahraničí a vnitra, ale že se z toho stala agenda pro NATO a pro Evropskou unii. A že my dnes máme povinnost ne se tvářit, že je Hamáček „politicky mrtvý muž“, že se nám ztratil z radarů a že už ho nebudeme volat. Ne. My ho potřebujeme dostat na mateřské letiště, do Parlamentu České republiky. Jsme v parlamentní demokracii a on nám musí tento příběh zpětně pomoci analyzovat, co se tam dělo. To není jeho privátní věc. To je věc republiky, to je věc EU, to je věc Aliance, to je věc naší odpovědnosti, jak to teď budeme dál hrát. Nemůžeme se tvářit, že se tady nic nestalo.

Kdy a čím to vaše zkoumání skončí? Říkal jste, že dáváte své poznatky do trezoru. Kdy v jaké podobě je budete chtít vyndat a odprezentovat?

Určitě uděláme nějaký závěr z hlediska Parlamentu, která má kontrolovat exekutivu. Ty věci mám v hlavě relativně promyšlené, ale nechci o tom mluvit, dokud s tím neseznámím kolegy. Navíc s věcmi kolem Vrbětic se pořád popasováváme. Teprve na minulé schůzi jsme tady v Senátu mluvili o odškodnění občanů ve Vrběticích. Čili ta agenda neskončila.

Na úvod jste říkal, že vám ještě chybí dovyslechnout vicepremiéra Jana Hamáčka, policejního prezidenta Jana Švejdara a šéfa ÚZIS Marka Šimandla. Proč tu nebyl Hamáček, už jsme říkali, proč ale nepřišli do Senátu ti další dva?

To už je podle mě jenom problém kalendáře, zrovna dneska jsem si s jedním z nich psal, že je připraven. Uvidíme. Další setkání budeme mít v září. Vedle toho jsem vedl já i kolegové další rozhovory mimo zasedání celého výboru, měli jsme další konzultace.

Vracím se k úvodní otázce: Má ta Hamáčkova cesta do Moskvy pro vás vůbec nějaké racionální zdůvodnění?

Víte, já jsem pracoval dlouho u prezidenta Václava Havla. A pochopil jsem, že moje role není říkat panu prezidentovi, že dělá věci dobře. Ale že ho musím varovat pokaždé, když jsem věděl, že se děje nebo připravuje nějaký nesmysl. Mám za to, že tohle je naše možná stopa. Že prostě v tom přívalu povinností, které se tam valily na vicepremiéra Hamáčka, možná nebyl v jeho okolí včas někdo, kdo mu řekne: „Blbneš!“ Ale takoví lidé v týmu jsou klíčoví, aby korigovali ústavní činitele. Já bych z hlediska fungování státu také rád slyšel, kdo tomu panu vicepremiérovi vlastně řekl: „Stop, tohle nedává smysl!“

To podle zdrojů Seznam Zpráv víme: Byli to zástupci tajných služeb a další účastníci setkání na Ministerstvu vnitra 15. dubna - oni mu na to jednání vysvětlili, že za daných okolností do Moskvy na jednání jet prostě nemůže.

Potom jim musíme poděkovat.