Článek
Ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček chytil před více než deseti dny nemoc covid-19 od ministra zemědělství Miroslava Tomana. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jaký měl průběh, i to, zda na nemoc po jejím prodělání nepohlíží jinak.
Vrací se také k létu, kdy koncem července vyzýval lidi, aby nosili roušky. „Na to mi bylo premiérem řečeno, abych se staral o Českou poštu a nehrabal se ve zdravotnictví, takže i já s tím mám své zkušenosti, ale obecně nemá cenu teď dělat hon na čarodějnice,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
I když padlo začátkem týdne rekordní číslo v počtu denních přírůstků nakažených, tvrdí, že podle modelů se situace v Česku uklidňuje a v tuto chvíli jsou tvrdší opatření a takzvaný tvrdý lockdown mimo hru.
Je to již více než deset dní od vašeho pozitivního testu na nemoc covid-19. Jaký byl váš průběh nemoci?
Pokud to počítáme od předminulé neděle, tak je to více než deset dní, co jsem doma, a i tak mi stále není nejlíp. Nejhorší to pro mne bylo do pátého dne. Minuly mě teploty, ale měl jsem velkou bolest hlavy a pociťoval jsem velkou únavu. Byl jsem dnes znovu na testech a jsem stále pozitivní, takže mi bylo řečeno, abych ještě zůstal doma, ta virová nálož je totiž u mne stále vysoká a doufám, že další kontrolní test už bude negativní.
V době nemoci jste i tak nadále řídil Ústřední krizový štáb? Nebo to za vás někdo dočasně převzal?
Štáb jsem řídil i nadále, všechno funguje online, takže člověk má po ruce neustále telefon a počítač. Byl jsem na všech jednáních připojený, takže jsem se jich účastnil a dalo se to. Nemoc mě neodrovnala, bylo to nepříjemné, ale dalo se to zvládnout.
Koukáte se na nemoc teď více s respektem, když jste ji sám prodělal?
Já jsem tu nemoc nikdy nezlehčoval, věděl jsem o tom hodně už před tím, než jsem ji chytil, takže jsem k tomu měl vždycky velký respekt. Nikdy jsem nepatřil ke skupině politiků, kteří nemoc zlehčují a nazývají ji chřipečkou. Vždycky jsem tvrdil, že virus je zákeřný a moc netušíme, co může udělat.
Ústřední krizový štáb řeší především to, co potřebují kraje. Má v současné době nějaký kraj problém, který řešíte?
Z krajů nám chodí podněty, co potřebují, máme na starosti i záložní kapacity a také celou zahraniční pomoc, která sem jde přes hasiče. Ale co se týče krajů - tak momentálně zaznamenáváme žádosti o ventilátory ze Státních hmotných rezerv. Jejich žádosti následně předáváme Ministerstvu zdravotnictví, které je oprávněno o tom rozhodovat, a samozřejmě uvidíme, co dál bude potřeba. Je možné, že to bude otázka záložních kapacit, ale to zatím zvládáme.
Momentálně jsou dvě záložní nemocnice - v Brně a Letňanech. Plánuje se udělat i další?
Bude to především záviset na tom, jak čísla porostou. Zatím se ale zdá, že to je zvládnutelné v rámci té kapacity, kterou máme, ale samozřejmě je složité to odhadovat, protože stačí, aby se virus dostal do rizikové skupiny a okamžitě stoupnou počty hospitalizovaných. Takže je dobře, že záložní kapacity máme, ale zatím se další kromě Letňan a Brna neplánují.
Česko má nového ministra zdravotnictví Jana Blatného, jak jeho vystupování a přístup k pandemii vnímáte?
V životě jsem ho neviděl, ale z jeho vyjadřování na mě působí uklidňujícím dojmem. Potřebujeme někoho, kdo to zvládne, Blatný teď musí ukázat, co v něm je, a my ho určitě za ČSSD budeme podporovat, protože teď musíme táhnout za jeden provaz.
V pátek řekl, že počty denních přírůstků ukazují, že dochází k začátku snižování. Souhlasíte s ním?
Už v úterý, kdy padl rekord přes 15 tisíc denních přírůstků, jsem říkal, že to paradoxně nemusí být špatná zpráva, protože podle modelů se začíná ukazovat, že dochází k brždění. To dokazují i středeční a čtvrteční čísla. Je tedy teď nějaký trend zbrždění, ale to samozřejmě není vítězství, protože pokud se křivka otočí a začne klesat, tak je to sice dobrá zpráva, ale pořád tu budeme mít desetitisíce nakažených, než to klesne úplně. Zároveň s tím budou lidé hospitalizováni do nemocnic. Pokud se trend brždění potvrdí, tak pak je potřeba dbát na to, aby odešla vlna hospitalizovaných, a nedělat nepromyšlená uvolňovací opatření.
Jsou tedy mimo hru už přísnější opatření a takzvaný tvrdý lockdown?
V tuto chvíli to je mimo hru, ale jenom z krátkodobého hlediska. Pokud se to opět nějakým způsobem nezvrhne. Když tedy bude pokračovat tento trend, tak se to dá zvládnout s opatřeními, která jsou nastavena teď.
Není ale problém, že nevidíme pod pokličku, tedy kolik lidí je opravdu nakažených? Oproti ostatním evropským státům testujeme méně.
Je to problém, každý třetí testovaný byl pozitivní, takže pozitivita testů je ohromně vysoká, to znamená, že pokud by se stalo, že denní přírůstky stoupnou na 25 tisíc, tak by bylo jasné, že je něco špatně a stát by musel zareagovat razantněji.
Řada ministrů vyzývá k tomu, aby se přístup vlády řešil až poté, co se Česko dostane z této krize. Přesto se zeptám, proč jste jako vláda reagovala tak pozdě? Zapříčinilo to především to, že virus řada lidí kabinetu zlehčovala?
Diskuze ve vládě nad opatřeními se z mého pohledu nevyhnula žádné vládě na světě, vždycky v každé vládě bude někdo, kdo bude volnomyšlenkářský, a pak zase někdo, kdo situaci bude brát vážně. A to je důvod, proč státy na světě reagují všechny stejně. Jak Itálie, tak Španělsko a další země utahují opatření postupně. Jediná výjimka je u Izraele, který to tvrdě zasekl.
Jiné evropské státy ale nařídily občanům přes léto nosit roušky a nenechaly to zajít tak daleko…
Tak ony teď vidí náš případ tak, jak my jsme viděli na jaře Itálii. A spousta států teď jako odstrašující příklad vnímá nás. Nechtějí se dostat tam, kam my, takže podle toho nastavují svá opatření.
Jak jste v nastavování opatření viděl roli premiéra? Byla příčina toho, kam jsme se dostali, právě to, že věci řešil po svém? I když to bylo v gesci ministra zdravotnictví?
On jako předseda vlády všechna opatření schvaloval a sám do toho všeho do jisté chvíle razantně vstupoval a o věcech rozhodoval. S ohledem na minulost si například pamatuji, jak jsem 23. července vyzýval lidi, aby nosili roušky. Na to mi bylo premiérem řečeno, abych se staral o Českou poštu a nehrabal se ve zdravotnictví, takže i já s tím mám své zkušenosti, ale obecně nemá cenu teď dělat hon na čarodějnice.
A jaká varianta případného vyšetření situace by za vás byla nejčistší?
Poté, co druhá vlna odezní, tak by za mne bylo nejčistší se v Poslanecké sněmovně dohodnout a udělat vyšetřovací komisi, která by vyšetřila a ukázala, jak to bylo a nebylo.
Budete to podporovat a iniciovat, aby komise vznikla?
To, aby se ústavní vyšetřovací komise ustavila, jednoznačně podpořím. Mělo by se totiž odpovědět na otázku, kdo před druhou vlnou pochybil, jak pochybil a jak to celé zpětně bylo.
Ještě jeden dotaz, který se netýká epidemie. Vy i premiér jste Sněmovně předložili vlastní verze náhrady za superhrubou mzdu. Proč jste se nedohodli, jak jste avizovali v létě?
Nedohodli jsme se ani na vládě. Od léta platila dohoda, že pokud to půjde, tak půjdeme cestou 15 a 23 procent, což znamená zhruba 100 miliard propad pro státní rozpočet. Ministerstvo financí mělo od léta čas na to, aby řeklo, kde ty peníze najde. Ukázalo se, že jediný způsoby byl ten, že bychom si na to půjčili, což mi přijde nerozumné, aby se stát dále zadlužoval. Můj návrh je oproti premiérovu mírnější, ale stále nechává lidem víc v peněžence - v kombinaci se zrušením superhrubé mzdy a zvýšením slevy na poplatníka. Dopad mého návrhu na státní rozpočet je sedmkrát menší než návrh premiéra.
