Článek
Zatímco Alexander Graham Bell svůj první hovor uskutečnil z přízemí na půdu, kde jeho spolupracovník Thomas Watson zaslechl první telefonem přenášenou větu „Pane Watsone, přijďte sem. Potřebuji vás,“ první český hovor se uskutečnil na délku dvou a půl kilometru. „K prvnímu přenosu došlo mezi Ledvicemi, kde byl dům Richarda Hartmana, a nedalekým nádražím v Duchcově,“ popisuje 138 let starou událost historik a kurátor Poštovního muzea Jan Kramář.
Rozvoj a rozšíření telefonního aparátu popisuje jako rychlý, na rozdíl třeba od telegrafu, k jehož vynálezu došlo ve třicátých letech devatenáctého století. Jeho vývoj trval až po čtyřicátá léta, zatímco k boomu telefonu došlo v USA jen pár měsíců po prvním Bellově hovoru.
„Do Evropy se dostal koncem sedmdesátých let. K nám pak na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let,“ vysvětluje šíření revolučního vynálezu historik. Zatelefonovat si však nebylo jednoduché. Předcházely tomu nutné kroky, v nichž měly své slovo tehdejší úřady. „Ten, kdo chtěl provozovat telefon, musel mít státní koncesi. Stát musel povolit zřízení telefonní linky a její používání. Majitel se také musel zavázat, že ji nebude zneužívat zejména k protistátním aktivitám,“ říká Kramář.
O rok později následoval vznik první telefonní ústředny, která se nacházela v Praze na Malém rynku (dnes Malé náměstí), konkrétně v domě U Rychtrů. Pražské podnikatelství pro telefony ještě na konci roku vydalo první telefonní seznam. V něm byly k nalezení již desítky kontaktů. „V poštovním muzeu máme druhé vydání seznamu z 1. ledna 1883,“ dodává Kramář.
Další zajímavosti sděluje v úvodním videu. Rozhovor Olgy Šípkové s historikem a kurátorem Poštovního muzea Janem Kramářem je součástí pořadu Ráno na gauči, který můžete sledovat každý všední den od 7 hodin.
Jednoduchý návod k naladění Televize Seznam najdete zde.
