Článek
Publikace To že byl život? vyšla ve Spojených státech amerických pod názvem From the Underground Church to Freedom. Tomáš Halík – katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog a filozof, který je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze – v ní mapuje fungování podzemní církve i svou cestu k víře a kněžství.
Nejlepší knihy roku v nejrůznějších žánrech každoročně oceňuje americký literárněkritický měsíčník Foreword. Halíkova autobiografie s podtitulem „Z podzemní církve do labyrintu svobody“ dosud vyšla česky, polsky, německy, portugalsky a holandsky.
Podle Halíka je pro anglicky mluvící svět i čtenáře z dalších zemí nejzajímavější právě jeho zkušenost z podzemní církve. „Možná jim kniha pomohla pochopit, proč se u nás komunismus udržel tak dlouho a co vše v lidech zanechal. Uvědomili si nejspíš také to, že přechod od autoritativního policejního režimu k demokracii je dlouhodobý a náročný proces,“ míní Tomáš Halík, jenž působí na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK.
„Přechod od autoritativního policejního režimu k demokracii je dlouhodobý a náročný proces,“ komentuje Halík jedno z témat své knihy.
Jak infomovala Univerzita Karlova, jeho memoáry propojují několik rovin: Halíkův životní příběh včetně jeho duchovní cesty a intelektuálního vývoje, reflexi doby i proměnu společnosti a církve během 70 let moderních českých dějin. „Samozřejmě, že některé vzpomínky se mi nevybavovaly lehce – ať už šlo o dramatické události kolem roku 1989, kdy jsem měl pocit, že mne strhla divoká řeka, a tehdejší zážitky mi dodnes splývají jako ve zrychleném filmu, anebo například traumatická zklamání z vývoje české katolické církve, která promarnila jedinečné příležitosti, jež se jí otevřely kolem pádu komunismu.“
Halíkovu knihu podle Univerzity Karlovy doplňují svědectví o setkáních s osobnostmi církevního, politického a intelektuálního světa, jako byli Václav Havel, Jan Pavel II., papež Benedikt XVI., kardinálové Tomášek, König nebo Roger Schütz. „Ve své knize několikrát zdůrazňuji, že se nepokouším psát objektivní dějiny, nýbrž přiznávám a reflektuji pozici insidera, který si dobře uvědomuje, že každý pohled je limitovaný perspektivou vlastní zkušenosti, kultury, vzdělání a životní filozofie. Nikdo není imunní vůči pokušení nepokory a sebestylizace.“
