Habsburkové doby kamenné. Vědci našli důkazy o pravěké šlechtě

Jedny z nejstarších důkazů o takové hierarchii v lidské společnosti vědci publikovali v časopise Nature. Hlavní z nich získali z pozůstatků dospělého muže pohřbeného v megalitickém monumentu Newgrange, 12 metrů vysoké kamenné stavbě s průměrem 76 metrů, jejíž stáří 5000 let tak přesahuje slavný Stonehenge nebo pyramidy v Gíze.

Z rozboru DNA neznámého nebožtíka vyplynulo, že jeho rodiče byli blízcí příbuzní, pravděpodobně sourozenci. Muž byl podle zjištění z dalších 44 vzorků DNA z různých pozůstatků napříč celým Irskem součástí skupiny, kterou spojuje exkluzivita honosných hrobů i vzdálenější příbuzenské vazby.

Vědci vystopovali příbuzenskou síť napříč širokým prostorovým i časovým rozsahem. Kromě zmiňovaného Newrange její části sahaly například i na megalitická pohřebiště Carrowmore a Carrowkeel, která leží na druhé straně ostrova. „Zdá se, že tady máme mocnou rozšířenou příbuzenskou skupinu, která měla přístup na elitní pohřebiště v mnoha regionech Irska po nejméně půl tisíce let,“ cituje BBC vedoucí výzkumu z Trinity College v Dublinu Laru Cassidyovou.

Incestní vztahy, jako ten nově prokázaný v Newgrange, jsou v lidské historii poměrně vzácným a ve většině společností tabuizovaným jevem, obzvláště pokud se bavíme o vztazích v nejbližším, v tomto případě sourozeneckém příbuzenství. Pokud se objeví, velmi často v případech, kdy je jeho účelem zachovat rodovou linii a udržet si moc.

BBC uvádí příklady sourozeneckých manželství ze starověkého Egypta nebo z říše Inků v Jižní Americe. V Evropě je známe i ze středověku a pro Čechy je asi nejznámějším příkladem incestních vztahů v šlechtickém rodě Habsburků, kterým náležel český trůn bezmála 400 let.

S výsledky rozborů DNA koreluje i prastará místní pověst. Její první písemná zmínka se datuje do 11. století našeho letopočtu, čtyři tisíce let po zbudování monumentu Newgrange se v zápisech objevil příběh o králi staviteli, který znovuobnovil denní sluneční cyklus sexem s vlastní sestrou.

Stejně jako mnoho megalitických staveb je i Newgrange úzce spojený se slunečním cyklem. Byl postaven tak, že při zimním slunovratu Slunce při východu na okamžik díky precizně namířenému vchodu směrem k příslušnému místu na horizontu osvítí celou místnost uvnitř stavby.

Motiv se možná zapsal i do názvu nedaleké hrobky Dowth, který byl ve starověké irštině nazýván Fertae Chuile, lidové pojmenování lze podle BBC přeložit jako „Kopec hříchu“.

Stopy irských neolitických obyvatel sahají až na území dnešního Turecka, odkud lidé expandovali do Evropy před šesti až sedmi tisíci lety. První irští zemědělci, kteří postavili zmiňované kamenné monumenty, se na sever Evropy dostali přes Pyrenejský poloostrov.

Když se tato kultura dostala na břehy Irska, zřejmě vytlačila méně početnou a pokročilou populaci původních lovců-sběračů, kteří byli geneticky podobní původním předzemědělským populacím vyskytujícím se napříč Evropou.

Původní lovci a sběrači měli podle vědců zvláštní kombinaci tmavé kůže a modrých očí, zatímco přistěhovalci z Malé Asie měli světlejší pigment a hnědé oči. Stará populace nicméně po příchodu zemědělců zcela nezmizela, dokazuje to DNA dvou jedinců nalezených v hrobce Parknabinnia na západě Irska.

DNA nových obyvatel Irska se během stovek a tisíců let od anatolských předků odlišila. Moře zřejmě fungovalo jako poměrně silná bariéra mezi touto a dnešní Anglii, Wales a Skotsko obývající populací, o čemž svědčí minimální smíšení DNA.