Guľa strhl ligu ke gólovým hodům. Jen aby nám z nich ale nezaskočilo

To, co teď sledujeme, samozřejmě není normální liga. Ti, co jsou nejvíc od rány, ji šmahem spojí i se slovem neregulérní. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu, ale bohatě si lze vystačit i se slovy zvláštní, netradiční, specifická. Je prostě jiná.

V čem, to všichni víme. Soutěž byla kvůli koronavirové pandemii zastavena, posléze byla týmům povolena limitovaná možnost tréninku. A po restartu se nyní hraje v rychlém sledu dvakrát týdně, lze střídat až pět hráčů na obou stranách a tribuny přitom zejí plus minus prázdnotou, protože fanoušci na stadiony nesmějí.

Máme za sebou jen dvě kola odehraná v nových podmínkách, takže se možná závěry, o které se teď pokusíme, brzy ukážou jako předčasné a mylné. Nicméně riskněme to.

V první „rundě“ utkání, hraných minulý týden v úterý a ve středu, padlo všehovšudy jen 10 branek, to dává průměr 1,25 gólu na utkání. Hned deset týmů branky vůbec nedosáhlo.

Nabízelo se hodnocení, že si po dlouhé pauze týmy nevěří a budou potřebovat čas, aby se jejich konstruktivní a střelecké schopnosti oživily. A vidíte, zčistajasna přišlo tohle:

Za pouhé čtyři dny nás oblažilo kolo, ve kterém nepadlo 10, ale 36 gólů, což je rekord samostatné české ligy. A střelecký průměr minulého dějství se z 1,25 gólu na tým skokem navýšil na neuvěřitelných 4,5.

Tady vidíme, jak k tomu došlo:

Posledně neskórovalo 10 týmů, teď jediný, konkrétně Jablonec. Tři zápasy nabídly pětibrankovou úrodu a v Plzni padl střelecký rekord ročníku, když si odtamtud Mladoboleslavští odvezli debakl 1:7. S vysokou výhrou 5:0 vyprovodila i vedoucí Slavia průběžně třetí tým Jablonce.

V rozmezí několika dní se tedy liga vyvinula od občasného výstřelu slepým nábojem v totální kulometnou smršť. V obou případech jde pochopitelně o výraznou výchylku od běžné normy, dosaženou patrně specifičností aktuální situace. A až další dějství prozradí, co z toho se případně stane novou normou.

Jak dohledal twitterový účet CS Fotbal, v éře šestnáctičlenné ligy, která se hraje od sezony 1969/70, tedy za uplynulé půlstoletí, se našlo jedno jediné ligové kolo gólově ještě úrodnější než to nejčerstvější, tehdy dokonce se 40 zásahy.

Aktuální střelecký rekord je bezesporu skutečností, nad kterou srdce fanoušků zaplesají. Vždyť právě především kvůli gólům se na zápasy dívají a dosažné branky jsou tím nejatraktivnějším prvkem, který jim televizní přenosy a sestřihy, na které jsou nyní odkázáni, mohou nabídnout.

I zavilí škarohlídi, mezi něž se autor tohoto textu hrdě počítá, musí uznat, že góly padaly o víkendu mnohdy nádherné, a to jak po skvělých kombinacích, tak z vydařených brejků. I díky bravurním střelám ze střední vzdálenosti.

Namístě teď jistě nejsou ani nářky, že když hodně gólů padá, asi se špatně brání. Protože jestli český fotbal v posledních letech na něco hudral, tak na to, že zatímco defenzivních rozkopávačů máme v lize stovky, tak konstruktivních, nápaditých a technicky dobře vybavených hráčů pramálo. Takže i z tohoto pohledu nelze než poděkovat za každou gólovou radost.

Kdoví, možná se projevila i poznámka Franze Beckenbauera, že se před prázdnými tribunami lépe uvolní i takzvané „tréninkové typy“, tedy hráči, které atmosféra plného stadionu stresuje. A i takoví teď i v zápase spíše zkusí kouzlo, akci či střelu, na niž by v normální ligové sezoně nenašli odvahu. Teď ano – a jestli snad i díky tomu padlo víc branek, buďme jen rádi.

Přesto by se i v té záplavě pozitiv dala najít jedna myšlenka varující před tím, abychom se gólovými hodokvasy, budou-li pokračovat, časem nepřesytili.

Ano, nelze ani slůvka namítat proti přestřelkám typu 3:2. Ale pokud by se dominance nejsilnějších týmů soutěže, tedy Slavie a Plzně, měla i nadále zhmotňovat v totálních debaklech, které si ze soubojů s nimi budou odvážet jejich soupeři, přece jen by to mohlo vyvolat stín pochybnosti, zda taková vraždění neviňátek soutěž svým způsobem neznehodnocují.

Takový vývoj se přitom jeví jako poměrně pravděpodobný.

Současný zrychlený model ligy může nahrávat tomu, že mnohé celky budou leckdy tlačeny k tomu, aby jednomu ze dvou utkání v týdnu daly prioritu. Může to vést k tomu, že Slavii či Plzni budou čelit méně urputně a vytrvale, než by tomu bylo v normální sezoně. Nasnadě by pak byly další palebné manévry, jimž by mnozí dozajista nadále nadšeně tleskali a radovali se, jak hráčům Plzně a Slavie utěšeně přibývají góly a asistence. Ale zároveň by snad u jiných sílilo poznání, že takové zápasy sice přinášejí blyštivé pozlátko, ale z hlediska sportovní hodnoty a kvality jsou přinejmenším zbytečné, když ne rovnou kontraproduktivní.

Aby bylo jasno, tím vším ani v nejmenším nezpochybňuji výkony a schopnosti Slavie či Plzně. Trpišovský a spol. už si četná slova chvály vyslechli v časech nedávno minulých. A tak je teď namístě zatleskat zejména Viktorii a jejímu trenérovi Adriánu Guľovi. A opravdu uznale smeknout klobouk před výsledky práce, kterou za pár měsíců s týmem stačil udělat.

Na jaře kráčí od vítězství k vítězství a nejen to. Viktoria nabízí fotbal plný atraktivních moderních prvků: vidíme rotace, kombinace, pohyb, nápaditost a zároveň účelné prolnutí ofenzivy s okamžitým přepnutím do presinku po ztrátě míče.

To vše zaslouží o to větší ocenění, že Guľa v pozitivním smyslu slova ovládl právě plzeňskou kabinu, u které léta platilo, že když se trenér, který na ni mluví, nejmenuje Pavel Vrba, tak ho v ní nikdo nebere moc vážně. Na skutečnosti, že byla z tohoto zakletí odčarována, se asi přičinilo i poslední Vrbovo angažmá, které už všem místo radosti přinášelo spíše psychickou deku. Takže se po Vrbově odchodu do Bulharska vytvořila dobrá příležitost pro toho, kdo se tu deku pokusí zdvihnout. Ve velmi příhodném okamžiku se tedy na scéně objevuje právě Guľa. A nabídnutou šanci uchopí, zdá se, naprosto dokonale.

I management klubu je otevřen všemu, cítí, že věčné spoléhání se na Vrbovo kouzlo už je passé a že pokud má Viktoria prožít další období úspěchů, už musí být jiná. A tak klub hbitě akceptuje spoustu Guľových nápadů a nároků, například včetně investic do kamer sledujících hráče intenzivně i při tréninkových jednotkách. Fotbalisty Viktorie baví i nové pojetí vztahů, kdy se s nimi mladý trenér stále otevřeně baví a vtahuje je do své představy o fotbalu.

Nejvíc si pak pochopitelně hráče získá tím, když dílo, na kterém spolu pracují, funguje. Tedy když se vyhrává. A to se po celé jaro děje.

Díky tomu v úvodu jara stáhla Guľova Plzeň šestnáctibodový náskok Slavie na polovinu. Viktoria teď nemá co ztratit, může jen dál v klidu číhat na případná zakopnutí pražského lídra soutěže.

Už příští neděli čeká oba týmy vzájemný duel základní části. A to v Edenu, ve kterém se pak spolu nejspíš utkají i v nadstavbě, leda by bylo po 30. kole jejich pořadí v tabulce opačné než teď, což je dost nepravděpodobné.

Ve zbývajících dvou vzájemných duelech má nicméně Plzeň šanci ukrást Slavii z jejího osmibodového náskoku hned šest bodů rozdílu. Což je logicky nejpřímější cesta, jak ještě boj o titul přivést k dramatičnosti.

Zatím se totiž zdá, že všichni ostatní soupeři obou celků, snad až na jednoho, budou hrát, zejména v tomto zrychleném ligovém modu, pouze roli komparzu. Přičemž každé vybočení z této role bude překvapením. A pro Plzeň kýženou šancí, protože potřebuje, aby Slavii případně obral o body i někdo další.

Ano, je jisté, že velmi specifickou roli v takto nahrubo narýsovaném scénáři může předvést pražská Sparta. A to tehdy, pokud se dostane do skupiny o titul, protože v základní části už své duely se Slavií i Plzní absolvovala.

Sparta je svým způsobem nečitelná, neboť s sebou nese dvě zcela protichůdné charakteristiky naráz. I v neděli v Karviné ukázala, že v ní dříme obrovská ofenzivní síla a skvělý individuální potenciál. Zároveň ale není schopná v týmové součinnosti efektivně bránit, takže je velmi zranitelná, v duelech se silnými týmy obzvlášť.

Ano, i v tomto ohledu se ještě do bojů skupiny o titul může Sparta samozřejmě hypoteticky zlepšit. Ale do úrovně Slavie, která doposud v lize inkasovala 8 gólů, těžko. Pro srovnání: Plzeň dosud dostala 22 gólů, Sparta zatím 35.

A když v sobotu v duelu s Jabloncem (5:0) „chytil“ gólman Ondřej Kolář český rekord s 18 vychytanými nulami v ligovém ročníku, slavila se tak vlastně, při vší úctě k němu, síla defenzivy celé Slavie, která patrně záhy překoná i federální rekordy.

Tak tedy vypadá vysoká hra Slavie, Plzně, možná Sparty. A pak jsou tu… ti ostatní. Mýlka je samozřejmě možná, ale zrychlený model ligy, ve kterém se hraje dvakrát týdně, by měl podle všeho výrazně oslabit jejich konkurenceschopnost vůči elitě.

Už teď je jasně vidět, jakou roli bude hrát šíře kádru. Jsou odehraná pouhá dvě kola restartované ligy – a kolikrát už jsme v akci viděli věčné náhradníky, mladé dorostenecké tváře nebo hráče doplněné z B-týmu.

Stačí pár zranění, nějaké ty karty a v soubojích s nejsilnějšími pak hráče půjčené na hostování, které je pro vzájemný souboj s jejich domovským klubem také nutno škrtnout. A zbude… leckdy hodně netradiční sestava.

Ano, všechny tyhle prvky jsou běžné i v normální sezoně. Ale její současný expres model všechno ještě podtrhává. Trenéři menších týmů jsou nuceni výrazně improvizovat, sestavy tak trochu lepit. A to už teď, když se celý rychlík teprve rozjíždí a má za sebou jen dvě zastávky, přičemž ve stejném rytmu jich zbývá ještě devět.

Jablonec je v tabulce třetí. Ale už teď je patrné, co s ním udělá to, když z různých důvodů vymění v sestavě šest lidí. Mladá Boleslav, která hrála 0:1 se Slavií, vyměnila do dalšího kola 4 figury. A povozila se v Plzni na řetízkovém kolotoči, který cinkl hned sedmkrát.

No a tady se obloukem znovu vracíme k původní myšlence, zda ligový ansámbl – s výjimkou specifické Sparty – bude schopen a ochoten předvádět i v duelech se Slavií a Plzní plnohodnotná vystoupení.

Všude totiž začnou stále intenzivněji zjišťovat, že se únava hráčů kumuluje, budou přibývat větší či menší zranění. A když se trenéři u hráčů, kteří jsou zdravotně takříkajíc „padesát na padesát“, budou rozhodovat, zda se s nimi pustí do otevřené bitvy na Slavii, kde je šance na body nízká, nebo jestli si je schovají třeba na regionální derby vzdálené jen tři dny, zvolí patrně tu druhou možnost.

Přitom bezpochyby platí, že žádná jedenáctka, která vyrazí do boje i na stadionech největších favoritů, nepůjde dát svou kůži lacino a bude myslet na body, jinak by asi ani nastupovat nemusela. Ale je otázkou, zda ji třeba průběžný stav 2:0 pro favorita nezlomí v této zrychlené lize mnohem snáz, než by tomu bylo za normálních okolností. Protože už přece jen bude v hlavě další zápas, který se koná už za tři čtyři dny.

I tyhle myšlenky přivedly na svět vysoké výhry Slavie i Plzně, víkendové střelnice, které měly svůj podíl i na rekordní gólové úrodě celého kola.

Zkusme věřit, že „ti ostatní“ se těm nejsilnějším pokusí výrazněji čelit alespoň v domácím prostředí, v základní části už totiž jak do Edenu, tak do Plzně míří shodou okolností jenom Zlín. Jinak Slavia i Viktoria hrají už jen venku a navíc je čeká zmiňovaný vzájemný zápas v Praze.

Jak se posléze poskládá skupina o titul, to se samozřejmě teprve doladí. Zatím na ni vedle silné dvojky aspirují zejména Jablonec, Liberec, Baník a Sparta. Nezbývá než věřit, že ať už se soubojů nejlepších šesti zúčastní kdokoli, nebude už na konci června či v červenci takříkajíc mlít z posledního, a že boje, jež rozhodnou o titulu, neznehodnotí sestavy tvořené z půlky dorostenci, co si přijedou pro sedmigólové nebo ještě výraznější nadílky. Věřme, že uplynulé, byť oslavované kolo nebylo předzvěstí takových konců.

Opravdu nechci ostatním kazit všeobecné veselí, ale před nářezy 7:1, zvlášť kdyby jich mělo přibývat, dám osobně vždycky přednost souboji dvou konkurenceschopných celků, ve kterých není dopředu prakticky jasné, kdo z nich vyhraje.