Grygera: Každý fotbalista chce hrát. Jenže těch otazníků je strašně moc

Působil v Ajaxu či Juventusu, takže moc dobře ví, co to obnáší hrát ve frekvenci dvou zápasů týdně. „V Česku na to spousta klubů nemá kádry a podmínky, ve druhé lize už vůbec ne,“ zdůrazňuje Zdeněk Grygera, bývalý úspěšný reprezentant.

„Z lidí, co nyní pracují v managementech našich klubů, znám tyhle věci na vlastní kůži já, Marek Jankulovski, Tomáš Rosický, Štěpán Vachoušek, Honza Nezmar… Umíme tedy do toho nahlédnout i z pocitu hráče, což je samozřejmě pro někoho, kdo na fotbal kouká jen z tribuny, obtížné. Ale zajímat by ho to mělo.“

Kvůli koronavirové pandemii byla liga přerušena po 24. kole. Zbývá jí dohrát základní část a nadstavbu, druhé lize zbývá 13 kol a baráž o postup. K tomu semifinále a finále poháru.

Vedení Ligové asociace chce začít hrát 25. května, případně o něco dříve, když to půjde. A odehrát kompletní zbývající program ve zrychleném rytmu dvou zápasů týdně, končilo by se pak někdy začátkem července. A to vše by se odehrálo na prázdných stadionech, bez diváků.

„Když se mě někdo zeptá, jestli hrát chci, tak odpovím: Samozřejmě, že ano. Jsme lidé od fotbalu, kvůli němu to celý život děláme. Já ve Zlíně nevynechal nikdy jediný zápas. Teď, když se kluci vrátili do přípravy, byl jsem se na ně podívat na každém tréninku. Proč do toho majitel dává dvacet let peníze? Aby si užil atmosféru zápasů. Protože nás to všechny baví, milujeme to. Jenže to, co se chystá, tedy dohrání ligy, vyvolává zároveň i spoustu otázek, na které neznám odpovědi. A než se o něčem bude hlasovat, tak bych je znát potřeboval, abychom se mohli rozhodnout opravdu zodpovědně,“ podtrhává Grygera.

Tím má na mysli hlavně hygienická opatření, která by s dohráním ligy byla spojena. „Nevíme, jak často by se testovalo, kdo všechno by měl testy na koronavirus podstupovat, a hlavně, kdo by to měl platit. Ty testy jsou poměrně nákladné. A už vůbec nevíme, jak by se postupovalo, kdyby byl někdo pozitivní, koho by se pak týkala karanténa. Vím, že vedení Ligové fotbalové asociace o tom všem jedná s Ministerstvem zdravotnictví, ale teď, když se spolu bavíme, odpovědi na tyto otázky neznáme. Ve středu se sešly moravské kluby, probírali jsme spolu situaci. A spojili jsme se s Tomášem Bártou, výkonným ředitelem LFA. Bohužel, odpovědi na tyhle otázky týkající se hygieny zatím neměl.“

Grygeru uráží, když mu někdo podsouvá, že by třeba Zlín nebo jiné kluby nechtěly dohrát soutěže z vypočítavosti. „Jasně, že každému o něco jde, o poháry nebo o záchranu. Ale přijde mi hodně nešťastné, když takhle rozumují lidé, co v životě neměli kopačky na noze. A teď říkají: Prostě to nějak dohrajte. Jenže ono to všechno není zdaleka tak jednoduché, jak si představují. Tohle není o tom, že si jde parta kluků po práci zakopat. Bavíme se o první lize. A hrát, tuším, sedm týdnů v nepřetržité řadě po dvou zápasech, a to ve fyzicky náročné soutěži, kterou česká liga doopravdy je, to opravdu není sranda.“

Na poznámku, že třeba bundesligové kluby se toho nebojí, má Grygera po ruce snadnou odpověď: „To je hezké, že pořád máme tendenci srovnávat se třeba s Top 5 ligami, ale to je prostě úplně jiný svět. V Anglii jsem působil ve Fulhamu, to byl na tamní poměry menší klub. Ale už tehdy tam bylo k dispozici takové zázemí, regenerační linky, špičkově zařízené posilovny a tolik fyzioterapeutů a dalších osob, které se o tým staraly, že se o tom v Česku dodnes nikomu ani nezdá. My máme jedny sprchy, do kterých ani nesmíme, a budeme se srovnávat s Juventusem…“

I kdyby se odhlédlo od rizika nákazy koronavirem a dalších případných zdravotních následků na organismus fotbalistů, má Grygera obavy o to, co by chystaná zápasová zátěž s týmy provedla. „Jasně, tři čtyři nejsilnější kluby mají velmi široké kádry, můžou hráče rotovat. Ale zdaleka nejen my ve Zlíně máme v tomhle ohledu možnosti omezené. Ano, někdo mi může říct: Proč nemáš kádr širší? Odpověděl bych mu, že na standardní sezonu byl akorát. V lednu, kdy se posily dají shánět, samozřejmě nikdo netušil, co nás s koronavirem čeká. A že se chystá letní dohrávka s takhle nahuštěným programem.“

Ve středu se na tréninku Slavie vážně zranil Peter Olayinka. Při špatném pohybu si zlomil nohu. „Já bych byl vážně nerad, aby takových případů přibývalo. Ale program, který je navrhován, tomu bohužel nahrává. I ve velkém fotbale, třeba v Anglii, je dlouhé tréninkové období, pak přípravné zápasy, pak soutěžní, nejprve v rytmu jednou týdně, až pak se frekvence zvýší. To všechno má směrem k tréninkovému procesu a postupnému zatěžování hráčů svůj význam. My teď teprve krátce absolvujeme tréninky, kde ještě ani nemůžeme být kompletní, je tu spousta dalších omezení. A zakrátko máme vlétnout do skoro dvouměsíčního zápřahu se dvěma zápasy týdně. Někdo nad tím mávne rukou a řekne, že jsou to výmluvy, já se bojím, že případů jako Olayinka může přibývat. A i když nebudou tak těžké a půjde třeba o svalové zranění na 14 dní, tak vám v tomhle formátu vypadne ten kluk na 4 zápasy. Když k tomu naskočí nějaké karty, vysoce zatěžované kádry se vám ještě zúží. A přetížení hráčů se tím bude dál stupňovat.“

Vysoká frekvence zápasů s sebou přinese i hodně cestování. „To generuje další únavu, snižuje časovou možnost regenerace. S jistotou ani nevíme, jestli budou po republice otevřené ubytovací kapacity. Když ano, jestli by fotbalisté museli být na nějakém separovaném patře, oddělení od dalších hostů, to jsou další a další otázky, které dnes málokdo domýšlí. A to se samozřejmě týká i druhé ligy, kde jsou jejich možnosti ještě výrazně skromnější než ty naše,“ upozorňuje Grygera.

„Jak říkám, všichni, kdo na grémium přijedou, by na otázku, zda chtějí, nebo nechtějí hrát, odpověděli, že rozhodně ano. Jsme fotbalisté a tu hru milujeme. Jenže je s tím spojena spousta dalších faktorů a dosud nezodpovězených otázek, že se nad nimi musíme opravdu vážně zamyslet. A v tom ohledu mi přijde krajně nešťastné, že za ty dva měsíce, nebo jak dlouho to trvá, nesvolala Ligová fotbalová asociace ani jedinou telekonferenci, na které bychom se o těch věcech mohli otevřeně a konstruktivně bavit.“

Úterní jednání má být spojeno i s volbami nového vedení Ligové fotbalové asociace. „Podle programu se má nejdřív rozhodnout o osudu soutěží. A pak jsou volby. Nabízí se třeba myšlenka, jestli stávajícímu vedení neprodloužit mandát a nenechat volby až na léto, až by byly soutěže dohrané, až budeme všichni vědět, na čem jsme. Každopádně se netajím tím, že o kandidatuře na některou z pozic ve vedení LFA přemýšlím. Termín na podávání nominací je v pondělí v poledne, do té doby se rozhodnu.“

Ekonomický tlak na dohrání soutěží není podle Grygery v Česku tak silný jako třeba v Anglii či Německu. „Tam v řadě případů činí podíl z ligových televizních práv tak vysoké procento plánovaných příjmů klubu, že by mnohým opravdu mohl hrozit výrazný ekonomický problém. U nás je to jinak, podíl z komerčních práv při jejich stávající ceně nikým nezatřese, tak to prostě je. Rozpočty zajišťují majitelé. A pro všechny, nejen pro ty jejich přímé účastníky, je ohromně důležité participovat na evropských pohárech. I to bychom měli mít na paměti, zajistit, aby čeští zástupci byli na předkola dobře připraveni.“

Grygera nebere úterní rozhodnutí na lehkou váhu. „Všichni jsme fotbalisté, tu hru milujeme a chceme hrát. Ale mělo by to celé dávat nějaký smysl. A jestli si tam v úterý nazdařbůh něco odhlasujeme bez rozmyslu a bez znalosti odpovědí na některé zásadní otázky, tak se ovšem potom nesmíme za měsíc chytat za hlavu, až uvidíme, co všechno to s sebou přináší a s čím jsme nepočítali. Říkám teď i kolegům z jiných klubů: Pojďme využít toho zbývajícího času naplno, přemýšlet o všech možných dopadech a konsekvencích, abychom pak mohli správně rozhodnout. Máme velkou zodpovědnost.“