Článek
„Ve fantaskních světech může být národ veden tím nejlepším – ušlechtilým králem plným odvahy, moudrosti a lásky ke svým lidem, který nese břemeno vlády, protože nikdo jiný by to nemohl udělat lépe. V reálném světě to tak nefunguje, na každého cnostného vůdce obyčejně připadne sto průměrných, darebných a hloupých. Ale ve Spojených státech jsme se nyní dostali na konec čtyřletého experimentu, který byl odpovědí na otázku: Jaké to je, když se do vedení dostane ten nejhorší z nás?“ uvádí svůj komentář politický komentátor The Washington Post Paul Waldman.
Podobně jako řada dalších komentátorů Waldman Trumpovi nejvíc vytýká selhání v boji s koronavirem a připisuje mu na účet 400 000 mrtvých Američanů. „Není to jen Trumpovo největší selhání, ale možná i největší selhání ze všech prezidentů v naší historii,“ píše Waldman a pokračuje v kritice. Poté, co Waldman od roku 2015 napsal o Trumpovi údajně přes 1 500 článků, má teď pocit, že rekapitulace Trumpových prohřešků není v jeho silách, protože by zkrátka byla příliš dlouhá, stejně jako seznam Trumpových lží.
Kromě mrtvých v podobě obětí koronaviru Waldman Trumpovi nejvíc zazlívá „krutost při odtrhávání dětí od rodičů, odpudivou korupci při vyzbrojování zahraniční vlády ve snaze zničit svého politického oponenta, podněcování jeho vyšinutých následovníků k vtrhnutí do Kapitolu a neúprosný útok na samotnou pravdu“. Co z toho bylo horší, se Waldman nedokáže rozhodnout.
Odchod Trumpa pro Waldmana ani přes neskrývaný odpor k jeho osobě není důvodem k radosti ani oslavě, ale spíš k pouhé úlevě, že Trumpův prezidentský mandát je konečně u konce. Biden ale podle Waldmana převezme Ameriku ve stavu „bídy a zoufalství“.
Trumpova Amerika jako přehřátý parní stroj
„Lidi, právě jsme přežili něco šíleně ošklivého,“ popisuje na začátku komentáře pro The New York Times sloupkař Thomas Friedman své pocity.
„Je úžasné, že celý systém neexplodoval, protože z naší země se skutečně stal obří přehřátý parní stroj,“ píše Friedman a útok Trumpových příznivců na Kapitol přirovnává k uvolňování šroubů a pantů tohoto stroje. V jeho komentáři se podobně jako v textech jeho kolegů objevuje i přirovnání Trumpova prezidentství k „hroznému experimentu“.
Problémem podle Friedmana není to, že by Trump neudělal jedinou dobrou věc. Jde spíš o to, že nic z toho, co udělal, ani zdaleka nestálo za to, jak „rozdělený a nemocný národ“ za tím vším zůstal.
Za nejvýraznější rys Trumpova mandátu Friedman označuje kontinuální spád překvapení, která rok za rokem směřovala ke stále horšímu úpadku. Stále troufalejší lhaní a špinění pověsti každého, kdo vstoupil do jeho „orbitu“, podle Friedmana ani jedinkrát nenabouralo překvapení v podobě něčeho opačného, jako například aktu laskavosti nebo sebekritiky.
Dopis na rozloučenou antiprezidentovi
Na dřeň jde komentář pro CNN, který napsal formou otevřeného dopisu na rozloučenou Michael D'Antonio, jenž se mimo jiné podílel na dvou knihách o Donaldu Trumpovi.
D'Antonio popisuje své první setkání s Trumpem v roce 2014, kdy v něm poznal muže, co bere život jako válku a všechny lidi považuje od přírody za zlé. Novinář a spisovatel dále píše i o Trumpově narcismu, který vidí jako obranný mechanismus v důsledku strachu z odmítnutí. „Došel jsem k přesvědčení, že ten strach vytvořil váš otec, který – když jste byl ještě dítě – z vás chtěl mít ‚zabijáka‘ a ‚krále,“ píše D'Antonio s odkazem na fakt, že Trump byl už ve 13 letech poslán na vojenskou školu.
Trumpova slabost podle D'Antonia znamenala vážnou hrozbu pro Ameriku. „Křišťálově čistě“ se Trumpova inkompetence ukázala při pandemii koronaviru.
Dále D'Antonio uvádí příklady Trumpových lží, ze kterých byl už častokrát novináři usvědčen a na místo uznání vlastní chyby nebo věcné argumentace jen obvinil média ze šíření fake news. To podle veterána americké žurnalistiky za sebou zanechá „dědictví lží“.
D'Antonio přidává i nepříjemný zážitek z vlastní zkušenosti. „Stalo se to součástí našich životů a životů našich příbuzných. Jednou si jeden váš příznivec našel obchodní číslo mé manželky a zavolal jí, aby jí řekl, že si našel naši adresu a doporučuje nám, abychom byli velmi opatrní,“ vzkázal novinář Trumpovi a dodal, že podle organizace Committee to Protect Journalists došlo během Trumpovy vlády ke 421 útokům na novináře.
Hořkým komentářem v britském deníku The Independent se s Donaldem Trumpem rozloučil i spoluzakladatel protitrumpovského Projektu Lincoln Reed Galen. Americká korespondentka britské televizní stanice Sky News Cordelia Lynchová ve svém článku zase popsala „čtyři roky vyčerpávajícího chaosu“. Nesmazatelnou skvrnu na Americe Trump zanechal podle The Irish Times. Za „deamerikanizaci“ označuje Trumpovu vládu autorka názorového textu pro Al-Džazíru a jeho způsoby přirovnává ke způsobům americké zahraniční politiky. Že je demokracie křehká, ukázal Trump svým počínáním podle komentáře indonéského deníku The Jakarta Post.