Glosář: Tyhle klauny už jsme viděli. Déjà vu je chyba ve sparťanském Matrixu

Pokud se na nedělní sparťanské vystoupení díval v televizi Václav Jílek, jenž se Spartu pokoušel trénovat v údobí mezi květnem 2019 a únorem 2020, dost možná mu v hlavě vytanula myšlenka: „Jo, kluci, přesně takhle vás znám.“

Komediální vystoupení sparťanské defenzivy, jež jihočeskému soupeři nabízela svými šílenými chybami jednu lacinou příležitost ke skórování za druhou, dalo opravdu zcela jasně vzpomenout na éru, kdy se takhle Sparta pod Jílkem – pomalu zápas za zápasem – postupně hroutila.

Když k týmu přišel starý praktik Václav Kotal, začal od prvního momentu pracovat na tom, aby Spartě spravil právě její rozvrzanou defenzivu. Jenže přišlo několik zranění, personální možnosti se zúžily. A v aktuálním složení se v zápasech vracejí až dětské individuální chyby.

Sparta prožívá děsivé déjà vu.

Kdo viděl legendární film bratří Wachowských (tehdy bratří, dnes již sester), ten ví, že déjà vu je chyba v Matrixu. Tedy ve virtuálním světě, který jako by nás obklopoval. A jeví se nám jako reálný, i když není.

Jak se pozná, že něco není pravdivé? To vám zase osvětlí čtenáři detektivek. Pozná se to, když dva svědci vyprávějí sice stejný příběh, ale trochu nebo úplně odlišně. To pak znamená, že někdo z nich lže, v lepším případě někdo z nich žije v bludu.

Příklad? Dlouhá léta se ve fotbalovém zákulisí traduje, že Spartu exekutivně řídí její majitel Daniel Křetínský, který vybírá posily nebo mluví trenérům do sestavy a taktiky.

Oficiální verze zní, že je to nesmysl. A nahlas to nepřiznává ani nikdo z dlouhé řady postupně vyhazovaných trenérů. Proč? Jsou dvě možnosti: Buď proto, že to není pravda. Nebo proto, aby se neztrapnili. A aby neshodili sparťanský Matrix, a neocitli se tak ještě na černější listině, než je ta, na níž se zrovna po odchodu ze Sparty nacházejí.

Podle oficiální verze tedy řídí sportovní úsek Sparty Tomáš Rosický, který také podle ředitele klubu Františka Čupra v zimě rozhodl o Jílkově odchodu.

„Bylo to takhle: V sobotu se hrál zápas s Libercem. Zklamal naše očekávání stejně jako mnohé předchozí… A po zápase jsme tu seděli s Tomášem, bavili se o tom, že progres ve hře není patrný, chybí automatismy, které by mužstvo mělo mít vžité, a že z týmu necítíme ani potřebnou energii. V neděli Tomáš přes telefon oslovil pana Kotala, zda by byl připraven převzít A-tým, pokud bychom se rozhodli pro změnu. Konzultovali jsme to v té chvíli i s Danem Křetínským. Dan nám odpověděl, že s postupem, který navrhujeme, souhlasí,“ vyprávěl František Čupr v březnovém rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Shrnuto: Rozhodli to Rosický s Čuprem a Křetínský to schválil.

Ve verzi, kterou nedávno pro iSport.cz odvyprávěl Jílkův asistent Jiří Saňák, to ale celé vypadalo trochu jinak: „Věděli jsme, že Rosa jde za nás bojovat. Jsem přesvědčený o tom, že jeho podporu jsme měli. Nemazali jsme si spolu med kolem pusy. Ale Sparta je miliardová firma, na vše sportovní ředitel nedosáhne. Venca dostal zprávu od pana Křetínského, že trpělivost není možná donekonečna.“

Čili Saňák přinejmenším žije v domnění, že za jeho a Jílkovo setrvání Rosický bojoval. A z toho by vyplývalo, že iniciativa ke změně a s tím související rozhodnutí vyšlo od Křetínského.

Když už jsme u Saňákova rozhovoru, ocitujme ještě jeho odpověď na otázku zkoumající komunikaci Daniela Křetínského s trenéry:

„Že by za námi chodil osobně, to ne. Trenérovi psal poznatky ze zápasů. Bral jsem to tak, že se chce podělit o své názory. Není jednoduché to vypustit z hlavy, trenér se nad tím zamýšlí. Je to přece majitel… Určitě to není ideální forma komunikace. Když něco napíšete, je to strašně neosobní a může to vyvolat hodně nejistot. Nejsou v tom emoce. Lepší je se jednou za čtrnáct dní sejít a během dvou tří hodin to vykomunikovat. Klidně se u toho i pohádat. To je můj pocit.“ Tolik tedy Jiří Saňák na iSport.cz.

Aby bylo jasno, nemyslím si, že Sparta dostala v neděli 4 góly od Českých Budějovic v nějaké zcela přímé souvislosti s Danielem Křetínským. Chci jen popsat, že zdaleka ne všechno, co je v nakašírované podobě z oficiálních klubových zdrojů servírováno veřejnosti, musí nutně dokonale odpovídat realitě. Což je svým způsobem logické, všichni se asi snažíme prezentovat navenek to lepší z nás. A negativa schovávat do Pandořiných skříněk.

Tím vším chci jen naznačit, že když někde něco vypráví ten či onen, ať už se jmenuje František Čupr, Tomáš Rosický, Jaroslav Tvrdík, Andrej Babiš, nebo jakkoli jinak, ještě to neznamená, že to, co vypráví, není v lepším případě trochu poupravená verze pravdy.

Ruku na srdce, když se vás manželka ráno zeptá, v kolik jste vlastně z té hospody přišli, taky jí patrně naservírujete nějakou přijatelnější verzi. Třeba: „po půlnoci“. Což je vlastně pravda, protože půl páté je taky po půlnoci a o návštěvě u Máni není potřeba se zmiňovat. To je samozřejmě paralela pro doby před nočním zákazem vycházení, který zhýralcům a nevěrníkům zaťal tipec.

Celý ten sparťanský Matrix vysvětluji tak složitě možná trochu paradoxně v období, kdy se podle zákulisních zpráv Daniel Křetínský ve srovnání se svými předchozími silnými ingerencemi do dění v klubu opravdu výrazně stáhl. A Tomáš Rosický s Václavem Kotalem mají opravdu prostor pro vlastní práci.

Nicméně když vypadne pár hráčů a sloupne se ta vrstvička, kterou za posledních pár měsíců dokázali vybudovat, vrací se Sparta shodou okolností zase k tomu původnímu pokřivenému jádru, od kterého se, jak vidno, bude ještě nějaký ten pátek odpoutávat.

Bez nového šéfa obrany Ondřeje Čelůstky, bez stopera Lukáše Štetiny, bez Dávida Hancka a bez sportovně rozkvétajících mladíků Adama Hložka a Adama Karabce se Sparta zase svým způsobem vrací tam, kde byla předtím.

A vzniká pocit déjà vu. Neboť přesně po roce nabízí totéž. A odhaluje tím přinejmenším staré chyby v Matrixu jménem Sparta.

Na kalendáři byl lístek s nápisem 22. listopadu 2019, když Jílkova Sparta na Letné remizovala s Českými Budějovicemi 3:3. Ano, sestava byla tehdy dost odlišná od té včerejší. Ale defenziva se v osobách Heči, Lischky a Vindheima velmi podobala, v průběhu utkání tehdy naskakoval Plavšič a v samém závěru mladší Krejčí.

David Lischka je vnímavý mladý muž, který si prošel osobním peklem, když u něj objevili srdeční vadu. Všichni jsme mu fandili, aby se dokázal vrátit do světel ramp. A on to dokázal. Všechna čest, krásný příběh.

Jenže se čekalo, že svou výkonnost bude postupně zlepšovat a stabilizovat. Že chyb bude ubývat. Jenže to se bohužel pro něj a pro Spartu neděje. Vyrábí neustále kiksy opravdu neskutečného charakteru. Na San Siru jako na Letné. Nejspíš na hřišti přemýšlí až moc, má pak problémy sám se sebou, natož aby ještě řídil mladíka Plechatého vedle sebe.

Sparťanští fanoušci už jsou, bohužel oprávněně, alergičtí i na Matěje Hanouska, který by také potřeboval zkrátit své myšlenkové pochody a bystřeji a lépe konat. Je mi líto, ale tihle hráči se hroutí, i když jsou na stadionu fanoušci, i když je liduprázdný.

Mají problém unést v hlavě zodpovědnost, že hrají za Spartu. Nebuďme sekerníci, připomeňme, že třeba jejich kolega Lukáš Štetina se z takové temnoty dokázal vyhrabat. Každému tápajícímu jedinci může pomoci tým, parťáci kolem něj.

Ale když se okolnosti sejdou tak, že se na hřišti potkají s nezkušeným mladíkem Plechatým zmatkáři Lischka s Hanouskem a ještě to zezadu celé podtrhne, a to ve všech významech toho slova, i brankář Milan Heča, tak z toho vznikne tragikomedie, ve které jsou dotyční, při vší úctě, za klauny. Jako před rokem za leckdy vysmívaného trenéra Jílka.

Jenže jako by se ty časy vracely. Evropská liga je sice něco trochu jiného než domácí soutěž, nabízí však sparťanům ještě kontrastnější zrcadlo. Čtyři góly inkasované od Lille a tři od Milána, následovaly další tři „kousky“ v Plzni a teď čtyři od Českých Budějovic.

Přestřílet něco takového je samozřejmě problém.

V létě to vypadalo, že se sparťanům zhroutí svět, když se nepodaří udržet Dávida Hancka. Hostování se slavně prodloužilo, ale už v té době mladému Slovákovi haprovalo koleno. Takže Sparta pro tuto sezonu slavně a s velkým jásotem získala hráče, kterého pak ale za celý podzim nedokázala pořádně zdravotně zprovoznit. Ano, dvakrát v nedávné době nastoupil. Ale už to zase nejde, na trávníku opět schází…

Štetinu smolně vyřadil z fotbalového provozu, a to na dlouho, jeho klubový spoluhráč Bořek Dočkal v utkání národních týmů.

A nejhorší pro Spartu je, že jí z obrany vypadl Ondřej Čelůstka. Naštěstí pro Letenské má být snad do týdne či dvou k dispozici.

Spartě scházejí i další hráči, ale troufnu si říct, že Čelůstka naprosto bytostně a zásadně.

Nicméně ani to není pro Spartu a její nedělní výkon omluva. Žijeme v době covidové, prakticky všichni trenéři na světě se musejí potýkat s velkými výpadky hráčů, v sestavách se improvizuje.

I Slavii chvíli trvalo, než se v zimě srovnala s odchodem Tomáše Součka, nedávno s přestupem Vladimíra Coufala. Ale dokázala si vbrzku poradit, hráči povytažení z hloubi kádru dnes září, v případě mladého Senegalce Abdallaha Simy až skoro zázračně.

Když musí v nouzi sáhnout do hloubi kádru Sparta, srovnatelný efekt nenastává. Naopak. A to je prostě problém, který si Sparta musí nějak vyřešit. A to rychle. Ve čtvrtek hostí Celtic, v neděli hraje v Teplicích.

Nabízí se stáhnout do obrany Davida Pavelku, což je trik, který je ale použitelný jen proti Skotům. V lize bude totiž Na Stínadlech po nedělním vyloučení v utkání s Dynamem zkušený Pavelka scházet. Což je další oslabení už tak dost zdecimovaného kádru. Dodejme, že zbytečné.

Sparta se ocitla v situaci, kdy sviští dolů a potřebuje ten pád nějak zastavit. Třeba Daniel Křetínský sportovnímu úseku něco chytrého poradí, těžko říct. Když ale tyhle věci dělat nebude, udělá lépe. Snad už to pochopil. Sparta se tak smutných déjà vu odhalujících chyby v jejím Matrixu zbaví dřív a snáz.