Glosář: Trenére, nesahejte v Baku do sestavy. A dánský dynamit zvlhne

Postoupit, či nepostoupit, to je to, oč tu běží… Před čtvrtfinále Česko–Dánsko těžko může člověka napadnou jiná parafráze slavného výroku. Na pochybách byl tehdy Hamlet, kralevic dánský. Tentokráte bude napjatý fotbalový fanoušek.

Kdybych měl hledat favorita, usoudil bych, že jím je přece jen tým z Jutského poloostrova. Především ve dvou posledních utkáních předvedl parádní výkon, sázel gól za gólem a soupeři se nestačili divit, na jaký kolotoč to nasedli.

Špatně Dánové nevypadali ani v úvodním klání proti Finsku, reprezentaci Suomi jasně přehráli i přestříleli, dovolili jí jen jednu ránu na branku, pohříchu tu rozhodující. Ale výsledek tohoto utkání nebyl vzhledem k situaci kolem Christiana Eriksena, kterého v průběhu utkání potkala srdeční zástava, nikterak důležitý.

První poločas zápasu s Belgií také vyzněl zcela nezpochybnitelně pro Dány, byla radost se na ně dívat, jenže dali jen jeden gól a to byla chyba, protože z lavičky přišedší Kevin de Bruyne otočil ve druhé půli kormidlo fotbalových dějin k belgickému pobřeží.

Dánové vypadali, že jsou na kolenou, jenomže ve třetím kole skupinové části je úkol, který spočíval v tom, že bylo zapotřebí výrazně porazit Rusko, nikterak nezdeptal. A vyprovodili ruského medvěda daleko do lesů poté, co mu na cestu přidali čtyři šťavnaté kusy.

Tudíž se Dánové mohli těšit na osmifinále, v němž narazili na Wales. S panem Balem a jeho kolegy se také nikterak nemazali, opět se jejich gólostroj zastavil až na čtyřce, byla to další fotbalová básnička složená z přesných, trefných a líbivých rýmů. Přesně podle klasického popěvku dánských fanoušků – we are red, we are white, we are danish dynamite. Nic naplat, tato výbušnina přestává fungovat, pokud zvlhne, tak snad v sobotu přijdou na pořad dne velmi rychle dánské slzy.

Velkou výhodou výběru trenéra Hjulmanda je velká vyrovnanost jednotlivých řad. V brance stává osvědčená konstanta Kasper Schmeichel. Gólman velmi dobrý, ale mám s ním jeden problém. Už teď se těším, jak budu divákům vysvětlovat, že správně dánsky se má jeho jméno vyslovovat Kespr Smajkl. Ne, tohle není z mé hlavy, dánštinu ovládám stejně jako jemnou mechaniku hodinových strojků. Ale ptal jsem se u odborníků. Vzhledem k tomu, že celé generace komentátorů, včetně mě, už jeho otce prezentovaly jako Šmajchla, bude to asi slušný úder do ušních bubínků. Pak je tu, ovšemže, stále ještě možnost zůstat u v Česku zažitého vyslovování příjmení dánského gólmana. Sophiina volba.

Jazykové starosti nic nemění na kvalitě dánského mužstva. Klasická tříobráncová řada Christensen, Kjaer, Vestergaard funguje znamenitě, muži vysokých postav moc nepříjemných lapálií ve vlastním pokutovém území nedopustí, naopak jsou krajně nebezpeční při akcích útočných, zejména tedy standardních. Bude velmi důležité, jak na tom bude Kjaer zdravotně, přece jen zápas s Walesem nedohrál pro svalové problémy.

Ve středu pole se pohybuje přírodní úkaz jménem Joakim Maehle. Hráč Atalanty Bergamo s pětkou na zádech má zřejmě dvoje plíce. Na začátku jeho prvního utkání ho nastartovali a doposavad nevypnuli. K tomu ovšem dokáže být úspěšný v koncovce, nikterak se neostýchá vystřelit a výsledkem jsou dosud dvě dosažené branky.

Delaney a Hojbjerg šéfují prostoru mezi oběma pokutovými územími a vpředu číhají na eventuální šanci Braithwaite, Dolberg, Damsgaard nebo Poulsen. Uznejte, že je to docela slušný pohárový výběr. Mládenci rychlí, technicky zdatní, mentálně velmi dobře nastavení. S nimi ještě bude potíž.

Ano, psal jsem, že za favorita jsou i mou maličkostí považováni Dánové. Samozřejmě, je to past, protože českému mužstvu se vždy nastupuje k zápasu lépe, pokud musí hrát tzv. nahoru. A bylo by moc fajn, kdyby čeští fotbalisté podali další důkaz o platnosti této teorie.

Sebevědomí získané během devadesáti minut s Nizozemskem se může ukázat jako faktor hodně, hodně důležitý. Souček, Holeš a další ukázali, že mohou z mapy fotbalového hřiště vymazat i takové hvězdy, jako jsou Wijnaldum a Depay, proč by se tedy měli obávat dánských hráčů? Jsem velmi zvědav, jak bude fungovat taktika, která se nejspíše od té z budapešťského utkání moc lišit nebude. Tedy nedat soupeři prostor a uběhat ho. Dánové totiž hrají podobně a k tomu přidávají velice dobrou práci s míčem a velký tlak do ofenzivy.

Na druhou stranu, český tým udělal velký pokrok zejména ve srovnání se zápasem proti Anglii. Velmi laicky řečeno, najednou hrál fotbal ke koukání. I proto se nabízí myšlenka, že by Jaroslav Šilhavý měl na hřišti ponechat stejnou základní sestavu jako v osmifinále. Všichni tři noví hráči – Barák, Ševčík, Kadeřábek – odehráli více než dobrý part a byli po zásluze chváleni. Jistě pro trenéra není jednoduché sdělit mužům, na kterých předtím dlouhou dobu stavěl jako na základních atributech svého týmu, že doposud největší zápas jejich reprezentační kariéry odsedí zčásti nebo úplně na lavičce. Ale i to patří k povinnostem a také dovednostem reprezentačního kouče.

Znovu bude hodně záležet na výkonu stoperské dvojice Kalas–Čelůstka. Proti Nizozemsku odvedli výbornou práci, dlouho jsem neviděl takovou dominanci českého stopera při vysokých míčích jako v podání Tomáše Kalase. Jen by to chtělo přemluvit dánský výběr k tomu, aby míč nehnal k Vaclíkově brance po zemi, nýbrž vzduchem. Do této problematiky budou mít také co mluvit Tomášové Souček a Holeš, a proto bych v tomto ohledu o obrannou řadu strach neměl.

Oba posledně jmenovaní už i na evropském jevišti ukázali, že se před brankou soupeře necítí nepříjemně, mohli by tedy buď zaskočit za Patricka Schicka, nebo mu i s přispěním Antonína Baráka pomoci s vytvořením gólové situace. Na střelce Bayeru Leverkusen bude upřena velká pozornost. I dánský kouč Hjulmand se nechal slyšet, že jde o jednoho z vůbec nejtalentovanějších fotbalistů současnosti. Ale proti dobře pracující defenzivní řadě Dánů se i Patrik Schick sám prosadí jen stěží, je potřeba pomoc od spoluhráčů.

Dánové si zvykli na domácí utkání v Kodani před nabitým hledištěm, reprezentanti Česka si užili podobnou atmosféru v Budapešti. A cvak! V Baku čeká ta tradičnější kulisa letošního šampionátu. Tedy pár tisícovek lidí, žádní čeští fanoušci, pro něž bylo velmi složité, respektive takřka nemožné vůbec do Baku doletět a po návratu se popasovat s povinnou karanténou.

Při pohledu na mapu a při představě, že se tento zápas klidně mohl odehrát třeba v Mnichově, jednomu stoupá tlak a zrychluje se tepová frekvence. Nutit mužstva cestovat pět až šest hodin do míst, kde fotbal rozhodně není sportem číslo jedna, to je opravdová zhůvěřilost. Ne první a obávám se, že ani poslední ze strany řídicích orgánů UEFA.

Sobotní podvečer nachystal představení hodné velkých scén. U Shakespeara, kterým jsem tento text začínal, si musí jeden zvyknout, že v závěru jeho dramat se na jevišti zhusta povaluje více mrtvých, než poskakuje živých. V Baku budou naštěstí umírat jen fotbalové naděje. Velmi výrazně hlasuji pro přežití té české.