Glosář: Šmankote, trenére, kam se zčistajasna vytratil ten silný český tým?

Jednou jsi dole, jednou nahoře, zpívali kdysi pánové Voskovec s Werichem. V životě, sexu i ve fotbale to tak bývá. Ale výkonnostní propad, který teď na podzim postihl český národní tým, je až děsivý.

Výsledky uhrané po Euru by na první pohled až tak strašné nebyly. V kvalifikaci MS se podařilo porazit Bělorusy 1:0 doma a v pondělí 2:0 v Kazani. K tomu přiřaďme debakl 0:3 na hřišti silné Belgie a remízu 2:2 s Walesem. Navrch ještě plichtu 1:1 v přípravě s Ukrajinou, zachraňovanou těsně před koncem.

Všechny ty zápasy měly jedno společné. Výkon českého celku v nich zůstal hluboko za očekáváním, leckterá utkání byla na hraně sledovatelnosti, oči z nich bolely, srdce se svíralo.

Přitom šlo o tým, který relativně nedávno ve velkolepých utkáních zdolal Anglii a bojoval ve zcela vyrovnané domácí partii s Belgičany, tedy s nejsilnějším týmem světa dle žebříčku FIFA. Anebo na Euru vykopl z pavouka ambiciózní Nizozemce.

Jenže v hypotetickém imaginárním souboji by tým z předchozího odstavce musel ten včerejší rozsekat 5:0.

Proč se ještě před pár měsíci dokázali Češi prezentovat hrou plnou sebevědomí, síly, dynamiky, zajištěného obranného systému a neúnavného presinku, který umožňoval zasazovat soupeři citelné údery jen pár mžiků oka po „zcizení“ balonu?

A proč se teď šourá po hřišti pár stínů, co působí dojmem, že se na hřišti vidí poprvé, souhra jim skřípe a převodovka se beznadějně zasekla na prvním rychlostním stupni?

Nabízí se samozřejmě jednoduchá odpověď: Jmenuje se to sice pořád česká fotbalová reprezentace, ale pod tou hlavičkou nastupují na mnohých pozicích zcela jiní lidé. To proto, že mnozí hrdinové časů nedávno minulých absentují ze zdravotních důvodů.

Když vám vypadne ze sestavy třeba Provod, chlapík rozjíždějící se div ne k nedvědovským výkonům, tak holt skousnete zuby a hledáte jiné řešení. Když vám vypadne Coufal, připomínající občas u pravé lajny hydraulický lis, vypadne vám s ním nositel herní dynamiky. A když nemáte Kúdelu ani Holeše, rozpadne se vám rozehrávka od stoperů a napojení na středovou řadu.

K tomu chybí i mnozí další, to je bezesporu pravda. A nechci se teď vůbec pouštět do úvah, jestli jsou všichni hráči pražské Slavie stažení z původní nominace zdravotně opravdu zcela „neschopni provozu“. Už jen ta skutečnost, že se o tom vede pochybovačná veřejná debata, svědčí ale o možnosti ne zcela zdravých vztahů mezi reprezentací a kluby. Nebo jedním z klubů.

Pokud se tu nějaké takové hrany opravdu vyhrotily, je potřeba si tyhle problémy a nedorazy v oboustranně konstruktivní diskusi vyjasnit. A obnovit harmonii. Jinak se opravdu nehneme.

Ani absencí kvanta hráčů ale nelze donekonečna omlouvat, že reprezentace hraje najednou zase jako za „krále Klacka“. Ano, můžeme si říkat, že třeba zápas na neutrálním hřišti v Kazani byl emocionálně studený, bez diváků, na hrbolatém hřišti.

Můžeme také podotknout, že českému týmu i v jeho nejlepší formě se hraje lépe proti favoritovi typu Anglie, Belgie či Nizozemska, tedy proti týmu, který chce hrát otevřený fotbal, takže na něj platí presink a kontraúdery.

Jenže když Češi potřebují proti outsiderovi sami tvořit, je tu najednou problém. O to víc, když je prakticky celý Šilhavého soubor, tak jak se nám v posledních dnech představil, totálně z formy. Fyzické i herní.

Až na pár výjimek. Tým podrželi Vaclík, nově objevený Sadílek. A střelec Schick, který si špičkovou výkonnost drží od Eura. Jenže fotbal je kolektivní sport. A od dob Maradonových holt jeden člověk na všechno nestačí. Ani pouzí tři.

Potíž je (nejspíš) do značné míry v tom, že je trenér Jaroslav Šilhavý až příliš posedlý hierarchií hráčů. Uvažuje patrně zhruba takhle: Když nemám tohohle, tak druhá volba je tenhle, třetí tamhleten, ty už mám všechny nějak vyzkoušené, znám dokonale jejich herní charakteristiky, oni by měli znát náš systém, naproti tomu tahat si do kádru větší množství neprozkoušených hráčů by mohlo dělat neplechu.

Potíž je v tom, že když jsou Šilhavého volby A a B marod a volba C z formy, postaví stejně volbu C. A když je takových „céček“ bez formy na hřišti moc, tak to potom vypadá jako teď proti Walesu nebo v Kazani.

Chápu, že reprezentační tým nelze stavět tak, jak by si to představovali mnozí fanoušci. Tedy že by se na každý sraz povolal úplně jiný výběr, vyloženě podle aktuální formy. I reprezentace potřebuje držet nějaký personální základ, který se jen průběžně aktualizuje.

Jenže tentokrát už se situace vyjevila tak, že to chtělo opravdu víc hráčů s formou, fotbalově hladových a toužících se v reprezentaci vydrápat z podpalubí na horní palubu. Tak jak to předvedl Michal Sadílek.

Já vím, ono se řekne, kde brát a nekrást. Nabízet se můžou úvahy o sparťanu Sáčkovi, o olomouckém Hálovi, kterému to teď do branky setsakramentsky padá, o hráčích rozjetého Slovácka nebo třeba o někom z polské ligy. Zapomíná se úplně na Simiče, Lecjakse…

Na jednu stranu chápu trenéra Šilhavého, že z reprezentace nechce udělat jarolímovský průchoďák, na druhou stranu se ale ukazuje, že jeho odvaha k experimentům je opravdu extrémně nízká. A vidíme, kam to průběžně vede.

Na listopadový sraz už se mu, doufejme, mnozí uzdraví, kádru by prospěly zejména návraty Kúdely, Coufala, Holeše nebo mladšího Krejčího, samozřejmě pokud po zraněních budou hrát to, na co jsme u nich bývali zvyklí.

Ať už český tým postoupí do baráže z druhého místa skupiny, nebo z Ligy národů, podstatná bude právě březnová baráž. I listopadový sraz s „přátelákem“ proti Kuvajtu a kvalifikací s Estonci bude svým způsobem přípravou na baráž, šancí obnovit staré dobré věci a zabudovat nové dobré prvky. Nejhorší by bylo stát na místě.

Ještě se může mnohé změnit, ale tady si můžete prohlédnout, s kým lze tak asi v baráži počítat a kdo se zatím jeví na nasazené a nenasazené pozice.

Ať už se Češi na jaře utkají s kterýmkoli soupeřem – dá-li bůh, pak nejen s jedním –, je prakticky vyloučeno, že by uspěli s tak upocenou a ušmudlanou hrou, s jakou se prezentovali teď v říjnu. Český tým má nyní v Schickově osobě k dispozici poměrně spolehlivého střelce. V posledních osmi reprezentačních zápasech nastřílel sedm gólů. Ale sám to v březnové baráži o všechno nevytrhne.