Článek
Jelikož se muselo utkání odehrát bez přítomnosti diváků, leckdo se vydal do restauračního zařízení, aby si užil posledního mače vysílaného v čase přesahujícím hranici dvaadvacáté hodiny, který se dal sledovat s pravidelným přísunem pitiva.
To už, holenkové, od čtvrtka možné nebude, pravil plukovník, takže odvetu si musíte pustit doma, kde se vás klidně může sejít třicet a povyměňovat si nějaké ty viry jistě nebude problém. Ale co už, raději se věnujme tomu, co se odehrávalo v Edenu.
Upřímně, když jsem sledoval dějovou linku utkání, nemohl jsem si nevzpomenout na dva duely sešívaných s dalším dánským klubem, tedy FC Kodaň, v Evropské lize před dvěma lety.
Sto osmdesát minut úporného soupeření rozhodl jediný gól Jana Matouška. Jinak se toho vlastně moc nedělo. Nákop, souboj, souboj, aut, faul, nákop, souboj…
A něco podobného nabídl i první zápas s Midtjyllandem. Dobrým znamením může být to, že i s Kodaní hráli červenobílí doma bezgólovou plichtu, odvetu v Dánsku vyhráli na jeden gól. Kdyby se historie opakovala, asi by se český fotbalový fanoušek nezlobil.
Co se musí dánskému mužstvu a jeho realizačnímu týmu nechat, to je dokonalá příprava na soupeře. V předcházejících dvou duelech nedostal ani jeden gól a to zjevně není náhoda.
Ani tentokráte nepustili dánští hosté slávisty do nějaké vyložené gólové šance. Sem tam, ale spíše zřídka se červenobílí dopracovali ke střele z poněkud větší vzdálenosti, ale že by se gólman dánského mistra Hansen nějak předřel, to zase ne.
Naopak, kdyby si během druhého poločasu skočil do nějaké blízké občerstvovny na dvě točená, snad by si toho nikdo ani nevšiml. Spíše se pořádně zpotil Ondřej Kolář, který během druhého dějství musel vytáhnout tři skvělé zákroky. Ještě že tak, protože inkasovat doma, to by nejspíše postavilo slávisty před těžko řešitelný problém.
Klasická rozehrávka od Koláře do stran na vysunutého Coufala a Bořila zdaleka nefungovala jako obvykle. V takový moment by se nabízelo vedení hry přes středové hráče, ale ani to svěřencům Jindřicha Trpišovského tentokráte nevycházelo.
Kreativita byla výrazně utlumena dobrou obrannou prací Midtjyllandu a Ševčík nebo Stanciu se dostali víceméně pod čáru ponoru. Navíc, vzpomenete si, kolikrát kopali slávisté volný přímý kop ze skutečně nebezpečného prostoru? Tahle množina nebyla zrovna zaplněná.
Už známé atributy hry Slavie nechyběly. Rychlost, kondice, taktická připravenost, ochota pracovat pro tým. Ale myšlenka, schopnost přehrát soupeře na jeho polovině, tohle chybělo. Je otázka, jak bude vypadat odveta.
Do ní půjde český mistr ve výrazně výhodnější pozici. Jeden vstřelený gól by zřejmě měl na postup do vysněné Ligy mistrů stačit. Jen se k němu bude třeba propracovat. Ani Tecl, ani Olayinka, ani střídající Musa se do opravdu velké šance tentokrát nedostali.
Loni v evropských kláních šéfoval obranné řadě Kúdela. Tentokráte chyběl, na pozici stoperů se objevili Hovorka a Zima, pro něhož šlo o premiéru v tak významném utkání. Sice nehrál bez chyb, ale celkově se jeho výkon dá hodnotit jako slušný.
Takové vysvědčení se dá použít i pro celou řadu jeho spoluhráčů. Ale to může být v celkovém kontextu trochu málo. Jestli se chce Slavia dočkat slibovaného balíku a postoupit do základní skupiny nejlepší klubové soutěže, bude muset v odvetě poněkud přitlačit. Především ve hře dopředu.
