Článek
Mám rád Vladimíra Mišíka a jím zpívané zhudebněné texty z per českých básníků. Nevím, jak je na tom v tomto punktu Alex Král. Ale po středě pro něj platí jedna věta z písničky Stříhali dohola malého chlapečka. Konkrétně: Už mu to začlo.
Jistě, český záložník West Hamu United asi nebude hned tak hledat holiče, jeho kadeře v nejbližší době jistě kráceny nebudou. Ale po své premiéře v dresu Kladivářů už také může hodnotit, jaké to je v novém prostředí a co ho vlastně čeká. Byť šlo „jen“ o ligový pohár. Soupeřem byl Manchester United a to je speciálně letos velmi kvalitní soupeř.
Ale začněme doma. Pohárové boje teď byly k vidění i na českých trávnících a také na nich jsme v několika případech viděli až překvapivě líté bitvy. Jen s tím rozdílem, že šlo o Mol Cup, tedy o český pohár.
Obvykle se v českých, moravských a slezských luzích a hájích zdejšímu poháru příliš pozornosti nevěnovalo. Jenže dnes jde o poměrně zajímavou možnost „prokopat se“ do evropské soutěže. Zároveň nabízí konfrontaci zdejších špičkových týmů se zástupci fotbalu výkonnostního.
A poslední kolo ukázalo, že leckterý ligový gigant může mít až nečekaně velké starosti s tím, aby přehrál soupeře ze soutěže o dvě patra nižší. Jistě, ligová mužstva nechávají hrát borce, kteří v lize nastupují zřídka, eventuálně mladé naděje. Proti nim na druhé straně nastupují extrémně motivovaní fotbalisté, kteří mají třeba jen jednu příležitost v životě zahrát si proti ligistům. Ale i tak by měl být vidět poměrně značný rozdíl.
Ovšem tentokráte tomu bylo poněkud jinak. Ku pomoci jsem si vzal, poněkud netradičně, nějaká ta čísla. A to nejsem jejich nadšeným příznivcem. Všechny ty xG, možné góly, pravděpodobnost zásahu brankáře či procentuální možnost střely pravého obránce levou nohou ze čtyřiceti metrů – pozor, ironie – neberu jako mantru. Spíše jen jako lehce podpůrný argument, protože pravda se nachází na hřišti, hru jako takovou opravdu nemůžete stoprocentně vypočítat. Ale sem tam se vyplatí se do nějaké té statistiky zakoukat.
Matys, Madsen… 0:2
Začněme vystoupením Slavie ve Velvarech. První poločas se jevil jako hodně černý zápis do historie červenobílých. Ale popravdě, když nemáte k dispozici stopery, hraje se špatně i proti třetiligovému a pochopitelně hodně motivovanému soupeři. Na mladého Matyse toho bylo příliš, post stopera nesvědčí ani Madsenovi, a tak není divu, že to po půli bylo 0:2 z pohledu favorita.
Trenérovi Trpišovskému se nedivím, že své jediné zdravé muže, kteří mohou v současné době hrát na místě středního obránce, tedy Holeše a Ousoua, šetřil. Čeká liga česká i Konferenční, tudíž se ve Velvarech děly věci. Až Stanciu ve druhé půli zařídil očekávaný postup.
Vím, slíbil jsem čísla. Poměr střel na branku vypadá celkem jednoznačně – 16:6 pro červenobílé, jenže rozdíl udělal až druhý poločas. Otázka je, jak by to vypadalo, kdyby domácím nedocházely fyzické síly, logicky nemohou být v této disciplíně stejně silní jako mistr ligy, pro kterého je velmi náročná fyzická příprava naprostým axiomem. Když ale trénujete třikrát až čtyřikrát týdně, leckdy až po práci, je zhola nemožné být na tom s VO2 max tak dobře jako stoprocentní profesionálové.
Pro toho, kdo by nevěděl: VO2 max je hodnota maximálního objemu kyslíku, který je sportovec schopen využít, jde o jeden z faktorů, jímž lze popsat stav kondice.
Podobný příběh se odehrával na „Lokádě“, tedy na hřišti pražského Vltavínu. Tým ze středu třetiligové tabulky připravil perné odpoledne Baníku Ostrava. V samotném závěru utkání dotáhl dvougólové vedení velkého soupeře a byl krůček od vítězného gólu.
Bůh ví, co by se dělo, kdyby rozhodčí neposkytl v prodloužení Baníku výhodu pokutového kopu. Upřímně, já bych ho nepískl, jenže naštěstí nejsem sudí. Bylo mi domácích až líto, ke konci zápasu po velmi statečném boji už nemohli ani chodit, a proto ještě dvakrát inkasovali.
Statistiky ukazují, že sto minut byl rozdíl mezi oběma soupeři mikroskopický a nedá se říci, že by zrovna mluvil pro ostravský celek. Držení míče v procentech 51:49 pro Vltavín, který byl potentnější, i co se střelby týče. Devatenáctkrát vypálili domácí, hosté vyprodukovali o dva pokusy méně. Poměr střel na branku? Čekali byste 11:9 pro Vltavín? Nakonec nabízím zásahy brankářů – 4:9. Tedy nebýt lepší kondice a trénovanosti Baníku, fotbalově by postup dost možná neurval.
Přiznám se, že bych čekal větší diferenci ve výkonnosti, byť opakuji – je jasné, že v pohárových mačích nenastupuje za prvoligové týmy příliš hráčů základní sestavy. Ovšem i ti další z kádru by měli mít kvalitu a schopnosti odlišující je od průměru třetí ligy, jinak těžko mohou myslet na to, že se prosadí v soutěži nejvyšší. Jen samotné přesvědčení o tom, že jsem dobrý fotbalista, k úspěchu nevede.
Co šlo na bránu, to byl gól
Problémy měli Jablonečtí, porazili Přepeře 1:0, Slovácko vyhrálo ve Zbuzanech 2:1, Karviná přehrála Chrudim 1:0, nebylo toho opravdu málo v kolonce „problémy favoritů“. Jasněji soupeře z nižších pater přehráli Bohemians, Hradec Králové a Sparta, která sice nastoupila bez Hložka, Dočkala či rekonvalescenta Krejčího mladšího, ale i tak nabídla velmi silnou sestavu. Její vítězství v Líšni 3:0 bylo řečí čísel také docela zajímavé. Držení míče 53:47 pro sparťany, počet střel 9:7, na branku 3:2. Jinými slovy, když hráči Sparty trefili branku, slavili zároveň gól. Stoprocentní úspěšnost jistě není k zahození, jen jestli si ji Vrbovi svěřenci budou schopni přenést i do ligového programu.
Na zmíněné výsledky lze nahlížet dvojí optikou. Velcí se většinou trápili, ale zároveň ti menší ukázali, že není od věci sledovat pohárová klání pečlivě, protože se leckdy mohou dít věci podivuhodné.
To v Anglii už na sebe narazily těžké váhy. Před pár dny hrály proti sobě West Ham a Manchester United klasický mistrák, nyní přišel na program ligový pohár. A už zmiňovaná šance pro Alexe Krále.
Jeho premiéra nedopadla špatně. Nejen z pohledu Kladivářů, jelikož londýnský klub dokázal soupeře – sice bez Ronalda, ale i tak ve velmi kvalitním složení – porazit. Pozitivní reakce vyvolal i výkon samotného Krále. Ukázal, že by do budoucna mohl být solidní náhradou v případě, že by Souček nebo Rice měnili klubové barvy. Rozhodně šlo o daleko kvalitnější výkon, než nabídl Alex Král v posledních reprezentačních vystoupeních.
Chtěl hrát, byl hodně aktivní, dostal se i k zakončení. Zdaleka tolik nekazil, herní sebevědomí vystoupalo do výrazně vyšší hladiny než před pár týdny v národním dresu. Kvalitativní propast mezi ruskou a anglickou prémiovou soutěží by pro něj neměla být nepřekonatelná, byť z mého pohledu v Rusku v posledních měsících spíše stagnoval.
Vzhledem k tomu, jak neobvykle náročný program budou mít muži s kladivy ve znaku v následujících měsících, je možné, že se na třetího českého reprezentanta v barvách tohoto londýnského klubu dostane záhy i v Premier League. Pro jeho vývoj by to bylo jen a jen pozitivní.
