Článek
Na středu si liga schovala odložený šlágr mezi Spartou a Plzní. A právě pro tuhle příležitost jako by si vedení západočeského klubu připravilo nejen na soupeře, ale především na vlastní hráče cosi jako šokovou terapii. Tedy onen pověstný impulz, od kterého si Viktoria slibuje, že jakkoli už toho v sezoně pokazila dost, teď v květnu ještě všechno dožene a napraví.
Tedy… Sobotní zápas se zachraňující se Příbramí (3:3) do toho ještě nepočítejte. To byl totiž ten poslední kámen u cesty, který Guľa pomyslně nedokázal překročit pořádně. To jest za tři body. A navíc pokud možno suverénně. To už se Viktorii nedařilo skoro vůbec.
Jako klasický válec nebo snad kombajn na sériová vítězství si tedy Guľa s Viktorii příliš neužil. Vlastně jen loni na jaře. To se rozjela tak srdnatě a navíc s tak atraktivní i účinnou hrou, že následně vzniklá očekávání, nenaplněná v aktuálním ročníku 2020/21, byla a jsou ještě o to bolestnější. Nejcitelněji pak výpadek z pohárové Evropy, v Alkmaaru.
I po něm dostal Guľa prostor pracovat dál, necouval, i když výsledkové výpadky přibývaly a úroveň hry kolísala. Připomeňme, že coby velký příslib přišel Guľa v prosinci 2019 ze Slovenska. Šéf klubu Adolf Šádek s ním spojoval začátek nové éry. Definitivní odstřižení oddílu od Pavla Vrby a budování trochu jiné herní a technicko-taktické platformy. V Plzni se proto investovalo do infrastruktury, do kamer a další elektroniky, která nově vyhodnocovala tréninky, stav hráčů a podobně.
Plzeň si řekla, že se s inovátorem Guľou trochu posune v čase, navíc začala cíleně omlazovat tým. Zatímco loni na jaře dorazila do cíle za Slavií jako druhá, teď je před finišem až pátá. A o mnoho lepší už to nejspíš nebude. Viktoria přitom ale velmi nutně potřebuje zafixovat nejprve nějakou evropskou kvalifikaci. A posléze pak z ní i postup do pohárové Evropy. Již dvakrát v řadě tam ve skupinové fázi absentovala, dvakrát si proto o příjmu kolem 100 milionů korun ročně od UEFA musela nechat jen zdát.
A protože za Viktorií Plzeň nestojí v její vlastnické struktuře žádný tak silný ekonomický pilíř, o který by se v případě potřeby mohla opřít tak jako pražská „S“ o své akcionáře, musí být Adolf Šádek, relativně nový majitel klubu a zároveň dlouholetý manažer Viktorie, orientován na uhraný evropský výsledek maximální měrou.
Pokud by to snad Viktorii zase nevyšlo, už by si klub bezpochyby musel začít pomáhat přestupy, třeba v takovém Lukáši Kalvachovi by v tomto ohledu mohl dřímat vskutku zajímavý potenciál. Ale obecně platí, že pokud by klub nesehnal další vnější zdroje peněz, musel by patrně začít omezovat svůj rozpočet, nabízet hráčům méně lukrativní smlouvy… A z ekonomické pozice číslo 3 za Slavií a Spartou by se pak Plzeň se svými ekonomickými možnostmi začala odsouvat k Baníku Ostrava nebo ještě hlouběji do startovního pole. Ale to celé je samozřejmě toliko hypotéza pro případ dalšího selhání.
V Plzni si nic takového samozřejmě nechtějí připouštět. Pod trenérskou dvojicí Michal Bílek – Pavel Horváth, o níž se spekuluje, jistě ne.
Ale to víte. Po dvou nezdarech i třetí přijít může. A pokud by snad měla Viktoria předvádět na hřištích něco podobného jako v utkání s Příbramí, pak by bylo úplně zbytečné trápit se nadále ve světě profesionálního fotbalu. Dva tak ultralaciné inkasované góly jsem neviděl opravdu dlouhý čas. Na stadionu chyběly snad jen velké informační tabule s nápisy: Prosím, račte skórovat, my se teď utkání chvíli zrovna nezúčastňujeme.
Proč, to ať si vyřeší v Plzni. Jestli A-tým odstřeloval trenéra, nebo snad sledoval nějaký jiný cíl, nebo na trávníku dotyční opakovaně (!) upadali na chvíli do hypnotického spánku… Anebo prostě nevím, co to bylo. Viktoria sice ještě upravila na 3:2, ale konečné skóre znělo 3:3, takže Adrián Guľa a jeho asistenti dokončili svou misi už teď. Kontrakt měl původně platnost až do léta 2022 a obecně se má za to, že podmínky jeho předčasného rozvázání jsou trenérem natolik kvalitně finančně ošetřeny, že patřily mezi ty dobré důvody, proč Guľa v Plzni „přežil“ až do dnešních dní. Tedy až do víkendu.
Trenér Guľa sázel na trpělivý, kombinační styl, ze své základní představy nikam neuhýbal. A všichni tak ultratrpělivě čekali, až se ten styl zautomatizuje a stane se strojem na vítězství. Až se toho nedočkali. Někdy kolaboval brankář či obrana, jindy tým doplácel na střeleckou nemohoucnost útočníků. Možná že měl i trochu smůly, nyní třeba na zranění středových kreativních hráčů. Ale jisté je jedno: v konkurenci Slavie neměl tenhle tým na titul ani náhodou, a to ani ve výhledu, ani omylem. Několik zápasů se Plzni i v tomto ročníku ligy vyloženě povedlo, třeba ten listopadový (3:1) se Spartou. Nedávno Západočeši dobře zvládli důležité střetnutí proti Slovácku, tedy proti svému novému konkurentovi.
Ale těch duelů nedokonalých či ne zcela povedených bylo v tomto ročníku až dosud prostě příliš. Polovina. Patnáct zápasů ze třiceti Viktoria nevyhrála (7 remíz, 8 porážek) a to její představy určitě nesplňuje.
Takže na co teď Viktoria v závěru sezony útočí? Titul i druhé místo v lize a s nimi spojená kvalifikace Ligy mistrů? To ne, to už je pryč.
Předkolo Evropské ligy zajistí vítězi triumf v MOL Cupu, finále Plzeň–Slavia se hraje 20. května. Pokud trofej získají slávisté, z pozice poraženého finalisty Plzeň Evropu nedobude. Ale ještě má šanci atakovat předkola Evropské konferenční ligy (EKL). A to z domácí ligové soutěže, z její třetí či čtvrté příčky. Vyhraje-li Slavia pohár, pak se záležitost s EKL posouvá na ligová umístění číslo 4 a 5.
Tři kola a jednu dohrávku před koncem je Plzeň právě pátá. S dvoubodovou ztrátou za ní ale na svou šanci ještě se prodrat k evropskému rozcestníku číhá Slovan Liberec. Kdyby se Viktorii podařilo uhrát něco na Letné, už by si nejspíš na ligovou koncovku s Pardubicemi, Baníkem a Opavou věřila.
Maximální význam přikládá Plzeň i zmíněnému finále MOL Cupu. Jak jsme si načrtli, jde jí o živobytí. Takže v klíčových dnech sezony má týmu rozsvítit žárovky v hlavách nový realizační tým. Viktoria potřebuje, aby fungoval a vítězil, personálních úprav už v Plzni udělali v posledních letech spoustu, jenže počet možných chyb a přehmatů už je možná vyčerpán.
Spekuluje se o příchodu silné dvojice Michal Bílek – Pavel Horváth. Ten první jistě touží všem ukázat, že je výtečný trenér, ostatně double se Spartou a čtvrtfinále Eura snad hovoří za mnohé. Tehdy před lety ale mnohé pokazila trenérova nechuť, až neschopnost komunikovat alespoň nějak průměrně s vnějším světem. A prostřednictvím médií navázat s fanoušky české reprezentace nějaký lidský vztah. Tohle tehdy podcenil a pak toho jako národní otloukánek nejspíš hořce litoval.
Teď se tedy Michal Bílek po svých epizodách v Kazachstánu nebo ve Zlíně může ještě vrátit do vysoké hry, která se ve fotbale hraje v Česku. Pád Viktorie do průměru jistě nemá v plánu. A k ruce bude mít pomocníka, pro něhož pro změnu zase platí, že jestli něco rozhodně nemá, tak tedy trable s komunikací. Pavel Horváth se po skončení své hráčské kariéry k trenérským či asistentským rolím ve Viktorii průběžně přibližuje a jindy zase oddaluje. Teď ho patrně čeká nová etapa zase v trochu jiné konstelaci. Pokud tedy oficiální zpráva klubu zmiňovaná jména opravdu potvrdí.
No a ve středu už přijde ke slovu již několikrát zmiňovaná ligová dohrávka proti Spartě, vedené Pavlem Vrbou. Ten útočí na ligovou příčku číslo dvě, která je dosud v držení Jablonce. Ligový finiš může stát tentokrát za to!
