Článek
Málem jsem si včera večer uhnal pracovní úraz. Šilhání. Ono komentovat utkání Jablonce v Celtic Parku a na druhém monitoru sledovat penaltový rozstřel v Plzni, to už je nějaký nápor na oční svaly. Nakonec to dobře dopadlo. Pro oči i pro Viktorii.
Pravda, s nepořízenou odcestoval ze skotského Glasgow tým Jablonce. Asi se nedá napsat nic jiného, než že mezi oběma soupeři byl rozdíl třídy. Ostatně celkové skóre 2:7 hovoří poměrně jasnou řečí. V Jablonci to bylo 4.2 pro Celtic, ve čtvrtek v odvetě 3:0.
Zároveň je tahle bilance dalším důkazem toho, že hra defenzivy severočeského celku je na začátku sezony buď pod psa, nebo pro kočku, to podle preferencí. Tři obdržené góly v Mladé Boleslavi, dva doma s Bohemkou, sedm ve dvou zápasech proti Celtiku, jen s Baníkem to vyšlo na nulu. Ke chlubení to věru není.
Tohle byl jiný Celtic než ten, co poznal Spartu
Nepomohlo ani zařazení Kubisty na post stopera namísto Martince, počet nebezpečných situací před brankářem Hanušem se nezmenšil. Ale není to jen problém samotné obranné řady. Podle mého nefunguje spolupráce obránců se středovými hráči. Na místě „šestky“, tedy defenzivního záložníka, by se asi měli protáčet Považanec s Houskou či Kratochvílem. Jenže v mnoha případech se v extrémně důležitém prostoru před stoperskou dvojicí nevyskytuje žádný z nich. A to se pak soupeři vymýšlejí přihrávky za obranu a tvoří nebezpečné šance převelice lehce. Tím spíše, když máte k dispozici tak rychlého a pracovitého forvarda, jakým je Furuhaši.
Dnešní Celtic se vůbec nedá srovnávat s mužstvem, které v loňské sezoně dvakrát „vybouchala“ Sparta. Současnost glasgowského mužstva? To je rychlost, technická vybavenost, skvělá práce s prostorem a časté zakončení. V posledním ligovém utkání proti Dundee FC hlásili statistici poměr střel 31:5 pro Celtic.
Proti Jablonci to takový karneval nebyl, dokonce se v této kolonce narodila plichta 8:8. Jenomže hráči skotského klubu se dostávali od úvodních minut do velmi nebezpečných pozic, to se Jabloneckým třikrát podařilo až ve druhém poločase, z toho dvakrát po špatné rozehrávce domácích. Ať už šlo o gólmana Harta, nebo kapitána McGregora. Bohužel ani Doležal či Kratochvíl nedokázali zkušeného brankáře překonat a alespoň opticky trochu vylepšit nelichotivý výsledek.
Tím, že hráči Celtiku drží velmi široké hřiště, dostávají soupeře do velkých potíží. Christie a Forrest neopouštějí prostor u autových čar, zároveň díky tomu mohou krajní obránci rotovat společně se záložníky uprostřed pole, z čehož mají beci vcelku logicky zamotanou hlavu. Mezi nimi se objevují takřka dálnice, a když toho umí soupeř využít, musí se činit gólman.
Stejně jako v prvním utkání patřil brankář Hanuš k tomu vůbec nejlepšímu v jabloneckém dresu. Hned v úvodu zlikvidoval jasnou gólovku Furuhašiho a kromě dalších zákroků si připsal i několik velmi podařených vyběhnutí hluboko do pole, když zastavoval brejky domácích plejerů.
Hodně zajímavé bylo sledovat, že způsob hry skotského týmu není odvislý od toho, kdo je zrovna na hřišti. I po výrazném prostřídání se hraje stejně, tak jak to svým hráčům naordinoval trenér Postecoglou. Rychle, po zemi, co nejméně doteků, dlouhé nákopy jen výjimečně. Jabloneckým tento způsob nevoněl, nedokázali si s ním poradit. I proto, že Pleštil, který v české lize patří k těm vůbec nejrychlejším, se musel vyrovnat s tím, že podobně rychlostně disponována je velká část kádru skotského protivníka.
Celtic byl v této konfrontaci o patro výš. Je otázka, jak to bude se Žilinou, tedy dalším soupeřem jabloneckého týmu, nyní v souboji účast ve skupině Evropské konferenční ligy. Jde totiž také o tým s velmi rychlými hráči. A především mladými. Když ve čtvrtek Žilina přejela tým Tobolu Kostanaj 5:0, byl nejstarším mužem v její sestavě čtyřiadvacetiletý stoper. Žádná polonéza Radův tým nečeká, spíše půjde o solidní rokenrol.
Dobývání jako za středověkých válek
Plzeňským nutno přiznat, že mají smysl pro dramatické vyvrcholení. Ovšem dotáhnout dvojutkání s velšským The New Saints (TNS) do prodloužení, a to s tím, že od nich dostanete v součtu pět banánů, to je také námět k zamyšlení. Při vší úctě k tomu, co předvedli borci z Walesu, nejsou soupeřem, s nímž by měl mít jakýkoli přední český klub zrovna moc práce.
Ano, takový McManus není špatný fotbalista, ale v celkovém součtu je TNS klubem, který by u nás působil nejspíše ve druhé lize. Na několika hráčích je vidět jistá nadváha, fyzická kondice stačí na evropské úrovni sotva na šedesát minut. Vždyť také Plzeňští v obou utkáních vylepšovali své postavení až v samotném závěru, v obou případech dokázali dvakrát skórovat. To už ale vyslanci velšské kopané víceméně polehávali, fyzickou bolest jim činila už jen myšlenka na rychlejší pohyb, křeče chytaly každého druhého, prostě nestíhali.
Připravit se na podobné tempo v poloprofesionální velšské lize určitě není jednoduché, respektive je to nemožné. Muži působící před angažmá v TNS ve druhé skotské nebo čtvrté anglické lize na tom mohou těžko být tak jako ryzí profíci z české nejvyšší soutěže. Přesto si s nimi viktoriáni dlouho nedokázali poradit.
Psychicky jim určitě nepomohlo, že inkasovali velmi brzy, už ve čtvrté minutě. Dva borci The New Saints si dokázali poradit s přesilou pěti bránících či spíše bránění předstírajících domácích fotbalistů.
Stejně jako u Jablonce je počínání defenzivních hráčů neuralgickým bodem i v Plzni. Chyb během dvou utkání s TNS vyprodukovali celou řadu. Po obdrženém gólu přišlo dobývání jako za středověkých válek. Jenže využívání a vytváření střeleckých příležitostí, to je pro české kluby v evropských soutěžích noční můra.
Vždyť vzpomeňte na Slovácko a zápasy s Plovdivem. Mít alespoň jednoho solidního střelce, v životě nemohli Svědíkovi svěřenci vypadnout. O tom, co v této souvislosti předvedla obě pražská „S“, se asi není třeba bavit, vždyť i o tom psal kolega Luděk Mádl po úterních zápasech. A Plzeň jen dodala na toto tvrzení další razítko.
Zkrátka kvalita v zakončení jaksi neexistuje a důsledkem jsou nepovedené výsledky. Pravda je, že nakonec Plzeňští potřebné góly dokázali nastřílet, ale to nic nemění na tom, že jejich produktivita byla vzhledem k počtu šancí mizerná.
Jistě, velšskému týmu byly odpuštěny dvě penalty. Zákroky na Beauguela v prvním poločase a především na Faltu v samotném závěru opravdu volaly po pokutovém kopu nesmírně hlasitě. Ve skluzu nohama napřed proti soupeři v pokutovém území…Ale sudí Stegemann asi nemá ten správný hudební sluch. Nebo zrak, protože faul na Faltu sledoval ze tří metrů.
Na druhou stranu musí být viktoriáni rádi, že po nesmyslném skluzu N‘Diayeho nepřišla červená karta, byla by namístě. Ještě jednou se usmála na plzeňský klub paní Štěstěna, když Hruška dokázal při ojedinělém rychlém protiútoku v průběhu druhého poločasu vytáhnout míč na břevno.
V prodloužení bojovali hosté o holé přežití, každý krok pro ně byl utrpením, kyslíku se jim opravdu nedostávalo, ale přesto dotáhli zápas k penaltám. Se štěstím a bráněním leckdy v devíti lidech uvnitř šestnáctky. Naštěstí byli Bílkovi muži v poslední fázi utkání bezchybní, unikli blamáži galaktických rozměrů a vystříleli si postup do dvojzápasu s CSKA Sofia. To je samozřejmě pozitivní.
Ovšem celkový obraz z vystoupení českých klubů v tomto ročníku evropských pohárů by se zřejmě prozatím dal charakterizovat jako hodně rozpačitý. Snad tedy bude příští týden o něco veselejší.
