Glosář: Pán pohárů houká se Slavií opět ve stanici titul. Bude jako Ježek

Na soklech za ním se blyštěly symboly úspěchů předchozí sezony, trofeje pro mistra ligy i vítěze MOL Cupu. Srpnové slunce pekelně žhnulo do trávníku, ale před slavnostním podpisem svého nového kontraktu mu Jindřich Trpišovský ještě na letmou chvilku nastavil slastně tvář a přivřel oči. Vtahoval do sebe energii a jako by se zasnil. Pokud umí zahlédnout odlesk budoucnosti, musel se mu v ní už tehdy mihnout další mistrovský titul, tentokrát s vročením 2020/21.

Z vize už je skutečnost, v předstihu, v klídku. Čtyři kola před koncem ročníku Trpišovský vycvičil v Edenu tak mocnou bestii, že se jí soupeři v lize pomalu ani neopovážili přiblížit. Žádný ji dosud neporazil, šestkrát přišla remíza. Jinak výhry, výhry, výhry. Plzeňská Viktoria v neděli zjistila, že na slávistický fotbalový vesmír se lépe kouká z televize než na hřišti, kde se na vás valí cosi, o čemž brzy pochopíte, že je to mimo vaši kategorii. Slavia vyhrála 5:1 a měla potenciál „načepovat“ soupeři snad i potupnou desítku.

V pětileté „čínské“ éře získala Slavia už čtvrtý titul. Pod ten první se podepsal Jaroslav Šilhavý, který si další, stříbrnou sezonu rozpůlil se svým nástupcem Jindřichem Trpišovským. A ten teď dokončil svou mistrovskou jízdu číslo 3. Fotbalový organismus, který v Edenu on a jeho spolupracovníci vytvořili, jako by na darwinovském žebříčku vývoje českého fotbalu odskočil soupeřům o několik epoch.

Od momentu, kdy Trpišovský do Edenu přišel, probíhá průběžně upgrade celkového konceptu organizace hry, zvyšuje se taktická variabilita, na základ stavěný z mimořádného fyzického fondu se daří roubovat i stále výraznější nadstavbu technické kvality od Stancia, Ševčíka i dalších. V týmu panuje mimořádná lidská soudržnost a pospolitost. A navíc Trpišovský projevil i schopnost nahradit ve své herní konstrukci kohokoli, včetně tria reprezentantů Král–⁠Souček–⁠Coufal. Postupně odešli, ale Slavia se nezhroutila, za relativně krátkou dobu vždy našla pozměněný herní modus, který fungoval i v novém složení.

Tohle všechno jsou docela dobré důvody domnívat se, že Slavii role hegemona českého fotbalu dost možná ještě pár let vydrží. Fotbal sice umí leckdy výrazně překvapit, navíc žijeme v hektické době velké nestability způsobené pandemií, potažmo jejími ekonomickými důsledky a dalšími faktory. Ale mně osobně se Slavia v porovnání s jejími tuzemskými konkurenty jeví jako mocný (čínský) drak vznášející se nad krajem, zatímco na Spartě teprve doufají, že jejich malého dráčka naučí Pavel Vrba létat. A pokud v tom příměru setrváme, tak dodejme, že v Plzni už Adrián Guľa sedí na vejcích rok a půl. A tak nějak pořád nic moc, napjatě se stále čeká, co z vajec vyskočí. Zda vůbec něco, anebo jestli to nebude toliko podstrčená kukačka, která už asi Evropu neoslní.

Jablonec si sice drží velmi vysoký standard, ale při vší úctě –⁠ výhledově těžko může vstupovat do mistrovské hry. Podobně jako Slovácko, byť pod trenérem Svědíkem učinilo mocný progres. Pak je tu i Baník, považovaný za klub s velkým potenciálem čerpaným z regionu. Ale po sportovní stránce pořád jen zmateně přešlapuje na místě.

Z toho všeho by vycházelo, že jakous takous šanci začít se Slavii přibližovat lze asi připsat jen Spartě, a to zejména ve spojitosti s trenérem Pavlem Vrbou, který už jeden tuzemsky i evropsky úspěšný tým v Plzni vystavěl. Jestli budou jeho metody fungovat i na Letné, na to pořádně odpoví příští sezona. A něco naznačí už léto. Koupí klub Vrbovi posily? Nebo bude pokračovat projekt „vlastní mládí vpřed“? A bude u toho ještě Adam Hložek?

Těch sparťanských otázek a odpovědí zbývá ještě spousta. Nejakutnější je souboj o druhé místo, ve kterém zatím Sparta tahá za kratší konec nežli Jablonečtí. A vedle toho Spartu zajímá také finiš domácího poháru, ve kterém přijde v semifinále další derby „S“.

Slavia už do něj půjde s jistotou ligového titulu. A přes letní pauzu bude řešit avizované odchody, potažmo náhrady. Trenér Jindřich Trpišovský by sice nejraději držel stabilně rytmus jednoho odchodu vždy po půl roce, ale šéf klubu Jaroslav Tvrdík ve speciálním vydání podcastu Angličan připustil, že tentokrát je reálně možný odchod dvou až tří hráčů Slavie. Dlouhodobé dohody klubu s hráči pootevírají dveře do Evropy Ondřeji Kolářovi a Peteru Olayinkovi, intenzivní zájem přestupního trhu lze očekávat u Abdallaha Simy.

Případná vysoká transferní částka za něj by podle Jaroslava Tvrdíka mohla poskytnout základ fondu, ze kterého by Slavia vybudovala moderní mládežnickou akademii. Pokud to klapne, nelze než zatleskat. Tenhle typ investice se opravdu nemůže nevyplatit.

Nejpříjemnější zprávou je pak pro Slavii nejspíš fakt, že při stabilní účasti v dobře honorovaném 4. předkole Ligy mistrů, ve skupině Evropské ligy, ideálně pak ve skupině Ligy mistrů a navíc při předpokladu, že se i hladina zájmu o slávisty na přestupním trhu stabilizuje, může být Slavia finančně soběstačná. A nemusí se spoléhat na subvence od čínského vlastníka, případně se obávat ochlazení zahraničněpolitických vztahů s touto zemí.

Síla čínská investice, na zdejší fotbalové poměry mohutná, se v pravou chvíli v časoprostoru proťala se stoupající trenérskou hvězdou Jindřicha Trpišovského. Ten přišel do Edenu s parťákem Janem Nezmarem a dostali exkluzivní příležitost uplatnit své fotbalové know-how, testované předtím na podmínkách Slovanu Liberec, tentokrát však už ve hře se stamiliony.

Rozjela se, chytila se, funguje. I díky napojení na datový skauting a dalšímu sofistikovanému vyhodnocování dat, jež v souladu s jasně vytčenou vizí sportovního rozvoje umožnily Slavii nebývalou úspěšnost při průběžném posilování kádru. Hráč, který nakonec vůbec nepasoval, se v Edenu objevil spíš výjimečně.

Nově příchozí hráče se s úspěšností na tuzemské poměry až mimořádnou často daří zapojovat efektivně do soukolí. Tohle je parametr, ve kterém Slavia zásadním způsobem odskakuje konkurenci, která se už snad ani nesnaží vzpomenout si, kdo vlastně tenkrát přivedl třeba jistého Minčeva. A takových případů by bylo víc.

Nejenže Slavia posily do svého systému zhusta efektivně zakomponuje. Navíc i slepý vidí, jak Trpišovskému pod rukama den ode dne, týden od týdne rostou do krásy. Pomineme-li úplný přírodní úkaz, jakým je Abdallah Sima, tak úplně fascinující progres zaznamenal v téhle sezoně Lukáš Provod, který už je i tahounem reprezentace a mnozí o něm mluví jako o novém Nedvědovi.

Jasně, to byl sparťan, ne slávista. Ale když už jsme u těch přirovnání a paralel, přidám ještě jednu.

Za nejvýznamnější osobnost fotbalové Sparty v poválečném období si dovolím označit Václava Ježka. Podobně jako Trpišovský začínal u mládeže, pak ve svých 40 letech nakráčel na Letnou. Hned získal titul, který předtím Spartě unikal 11 let. Následovalo stříbro, další titul, angažmá v Nizozemsku, Švýcarsku. A hlavně triumf s reprezentací na ME 1976. V osmdesátých letech Ježek znovu pracoval ve Spartě a byl hlavním strůjcem jejího zlatého období.

Titul se tehdy stal na Letné samozřejmostí, rozvíjeli se tam reprezentanti. Pamětníci zmiňují, že Ježek byl unikátní ve svém instinktu a představivosti, mimořádný v komunikaci s hráči a pracoval s takovými detaily, i mimo trávník, že by jiným ani nepřišly na mysl. Ano, všechno jako Trpišovský.

Věštění budoucnosti je vždycky ošidné, podobně jako srovnávání historických paralel. Ale v Jindřichu Trpišovském se podle mě může skrývat potenciál velikosti legendárního Václava Ježka. Pokud se s ním Slavia nerozkmotří, může jí Trpišovský se svými mimořádnými schopnostmi pozitivně ovlivňovat a posouvat třeba i po několik dekád. Jednoho dne na zahraniční angažmá určitě vyrazí. Ale je tu předpoklad, že ve Slavii bude mít dveře vždy otevřené dokořán. A jednou mu před Edenem postaví sochu.

Mimochodem, tu by si na novém stadionu Sparty určitě zasloužil i Václav Ježek. I když ho americký investor Boris Korbel v roce 1991 „zlanařil“ do Slavie.

Závěrem nezbývá než připomenout tradiční refrén o jednom odpoledni v kanceláři EPH v Pařížské ulici, kde tehdy Trpišovského osobní prezentaci jeho fotbalové strategie vyhodnotil Daniel Křetínský jako taktiku příliš riskantní a pro Spartu nevhodnou. Dost možná, že za rok si tuhle historku zase zopakujeme. Je v ní totiž všechno a její důsledky stále platí.