Článek
Drtivá a historicky rekordní porážka 0:4 od Austrálie v souběhu s články egyptského tisku o údajné dohodě Karla Jarolíma s káhirský klubem Al-Ahlí vytvořily atmosféru, v níž by nikoho příliš nepřekvapilo, kdyby se už středečním přípravným duelem proti Nigérii trenér Karel Jarolím s národním týmem fotbalistů případně rozloučil.
Možná jde jen o bublinu a Jarolím setrvá. Nicméně mnohým už se do mysli vkrádá pocit, že kdyby Jarolím dobrovolně odešel ze scény a uchýlil se třeba někam k dromedárům, šlo by v danou chvíli o patrně nejelegantnější způsob, jak celé to vleklé trápení ukončit.
I autoři glosáře Luděk Mádl s Jiřím Hoškem podotýkají, že zkraje Jarolímova působení, v indiánském létě roku 2016, ještě byly vůči trenérovi na místě jisté ohledy. To proto, že do kvalifikace o MS 2018 vletěl Jarolím po odchodu svého předchůdce Pavla Vrby do Ruska prakticky úplně bez přípravy, a navíc s torzem týmu z Eura 2016, neboť právě po tomto turnaji řada opor skončila.
Jenže po špatném rozjezdu přišlo i špatné pokračování a kvalifikační depresi završila prohra 0:3 v Severním Irsku, v zápase, který Češi jeli (alespoň to říkali), vyhrát. A nedostali se pak pomalu ani za půlící čáru...
Jarolím se dočkal veřejné a hlasité kritiky od tehdy úřadujícího fotbalového šéfa Romana Berbra, ale ve funkci setrval. Nic světoborného pak ovšem jeho výběr nepředvedl ani na turnajích v Kataru a Číně, teď následoval debakl s Australany.
Na podzim čeká český výběr Liga národů, nová soutěž, sloužící zároveň jako jakási alternativní kvalifikace Eura 2020. Přestože má Jarolím k dispozici hráče z Bundesligy či Serie A, herní tvář je stále nevábná, sestava nevyjasněná, rozestavení oscilující od varianty se dvěma k modelu se třemi stopery. Jakýkoli náznak zlepšení či perspektivy v nedohlednu.
Statistika procentuální úspěšnosti v zápasech sice Jarolíma s 54 procenty bodů uhraných ze všech bodů hypoteticky možných staví i před Michala Bílka či Pavla Vrbu (oba 47 procent), v tomto ohledu jsou však tato čísla poněkud zavádějící a matoucí. Bílek i Vrba na rozdíl od Jarolíma dovedli tým na vrcholný turnaj, Bílek dokonce až do čtvrtfinále Eura. Jarolím se nedostal nikam a v bilanci mu pomáhají výhry s opravdu slabými soupeři typu San Marina, Kataru, Číny a podobně.
Vypovídající je v tomto ohledu spíše srovnání s bilancí Karla Brücknera (72 procent), Jozefa Chovance (65 procent) či Dušana Uhrina (63 procent). Nic nenasvědčuje tomu, že by současný národní tým fotbalistů stál před okamžikem nějakého rozkvětu, naopak utápí se ve stále beznadějnější nicotě.
Není divu, že už v zákulisí proskakují jména, ze kterých by mohl být - ať už za pár dní, nebo třeba za půl roku - vybrán Jarolímův nástupce. Největší podporu by patrně cítili Jaroslav Šilhavý, do prosince loňského roku kouč pražské Slavie, a také Vítězslav Lavička, trenér nynější reprezentační „21“.
Je otázkou, jestli duel s Nigérií, tedy s dalším z účastníků blížícího se MS, může image současné české reprezentace přece jen kosmeticky vylepšit. Každopádně důvěra kladená v Karla Jarolíma se aktuálně pohybuje na patrně nejnižších hodnotách za éru celého jeho působení u mužstva.
Glosář zmínil i mnohá další témata, kupříkladu velkolepý Neymarův návrat krátce před MS. Upozornil též na překvapení a otazníky v nominacích. A velkou pozornost věnoval i situaci v Realu Madrid, jehož šéfy trenér Zinédine Zidane náramně vypekl, když jim po sezoně překvapivě řekl: Adieu.
Na domácí scéně je před konkurencí tradičně v předstihu Viktoria Plzeň, která už na začátku léta angažovala několik poměrně nečekaných posil, zatímco pražská „S“ zatím setrvávají ve vyjednávací fázi. Ve slávistickém případě i proto, že uvnitř klubu zatím tápou při hledání odpovědi na otázku, zda nový čínský vlastník bude rozpočtu přispívat podobnou měrou jako ten předchozí, nebo ne.
Přesto ve videu nad tímto textem další možná jména pro Spartu, Slavii, ale i Plzeň padla. A to včetně libereckého Vladimíra Coufala, o kterého mají zájem obě pražská „S“. Až po natáčení tohoto glosáře pak začaly přicházet informace, že se aktuálně přechýlil spíše k angažmá v Edenu.
