Glosář o Schickovi: Mít střelce je pro tým požehnání. Zázračného obzvlášť

Skotský zadák se pokouší o střelu, ta je ale sražena a volný míč si najde cestu k Schickovým kopačkám. Český útočník neváhá, přejde s ním půlicí čáru a se vztyčenou hlavou vyhodnotí situaci. Především (příliš) vysoké postavení skotského brankáře.

Pak práskne levačkou a míč se vydá na úžasnou trajektorii. Ve vzduchu působí dojmem počítačem naváděné rakety. A zapadne dokonale přesně na místo určení. Do branky nebohého Davida Marshalla, který se stal tak trochu obětí Schickova mimořádného, opravdu exkluzivního střeleckého kousku.

Pamětníci si vzpomenou, že něco takového zkoušel Pelé na Ivo Viktora na MS 1970 v Mexiku. Fotbalový král tehdy těsně minul. Podívejte se tady (v čase 2:37).

Patrik Schick se trefil prostě dokonale. V utkání kontinentálního šampionátu. Z rekordní dálky 49,7 yardu, což by mělo odpovídat vzdálenosti 45,446 metru. Dosavadní rekord turnaje Euro měl podle všeho držet německý reprezentant Torsten Frings z roku 2004 – 35,3 metru. A aniž bych ho chtěl jakkoli snižovat, šlo „jen“ o volný přímý kop od autové čáry, který v podstatě propadl do branky, však se podívejte sami.

Řekněme si rovnou, že Schickův gól patří díky své nevšednosti, významu a mistrnosti provedení už nyní do zlatého fondu světového fotbalu. A že do něj Češi a Čechoslováci nepřispívají málo! Panenkův penaltový vršovický dloubák, Poborského lob nebo Jurkemikova raketa z ME 1980, to je opravdu prima společnost, do které Schickův aktuální famózní kousek bezpochyby patří.

Nádherný gól je bezpochyby nejsilnějším vjemem, který si z utkání Čechů ze Skoty odneseme. A vedle toho bezpochyby i potěšení z tříbodového příspěvku do tabulky, pěkného skóre 2:0 a celkem nadějného závdavku do dalších bojů. S rýsující se slušnou nadějí postupu.

Aby nedošlo k omylu, výkon českého týmu v komplexním pohledu neměl s žádnou pohádkou co do činění. Zejména v první půli byla česká, ale i skotská hra dost kostrbatá, opatrná. A zatímco Schick po Coufalově centru vstřelil hlavou gól, velkou skotskou šanci zmařil brankář Vaclík.

Dějství druhé jevilo se pak mnohem dramatičtěji, po Schickově gólové laskomině museli Skotové, prohrávající o dva góly, stále více otevírat hru, dostávali českou obranu leckdy pod tlak a zejména další Vaclíkovy superzákroky a také vysoká četnost zblokovaných střel pomohly k tomu, že Skotové českou branku nedobyli.

Podle statistiky na livesport.com pálili Skotové takřka dvakrát častěji než Češi, v poměru 19:10. O to víc vynikne, že česká strana byla vzhledem ke dvěma vstřeleným brankám mnohem efektivnější. A tentokrát opravdu není těžké rozluštit, čí zásluhou především. Pro každý tým je opravdovým požehnáním mít střelce ražení Patrika Schicka. A to ani zrovna nemusí střílet góly z půlky hřiště. Podstatné je, že je střílí.

Ono to zní jako opravdu těžkotonážní banalita: Ve fotbale vyhrává ten tým, který nastřílí víc gólů než soupeř. A aby se to povedlo, musí logicky nějakých branek dosáhnout. Když mu tedy soupeř „nepíchne“ nějakým tím gólem vlastním. Takže schopnost vstřelit gól je velmi, velmi cenné umění.

Cest směrem k úspěchu vede ve fotbale spousta. Vyberte si: Můžete se snažit soupeře překombinovat a vypracovat si spoustu šancí. Nebo napadat jeho rozehrávku tak, že než se rozkouká, díky uloupenému míči skórujete vy. Případně čekáte stažený vzadu na brejk s rychlostí blesku. Můžete vzývat i úder ze standardní situace. Těch možností je zjevně mnoho.

Ale vždycky nutně potřebujete, aby to vaše úsilí skončilo gólem. A opět neobjevím žádný nový kontinent, když zdůrazním, že tým, který si (obvykle na hrotu) hýčká hráče, jenž dokáže sázet góly se stejnou samozřejmostí jako osevní stroje pšenici, mívá ke konečnému úspěchu zhusta mnohem blíž než to mužstvo, co nedá gól ani z dvaceti čistých šancí za poločas.

A nejhorší kombinace je samozřejmě nemít ani šance, ani zázračného střelce, co z minima udělá maximum. Třeba si ještě vybavíte kvalifikaci o MS 2014. Trenér Michal Bílek už neměl k dispozici ani Milana Baroše, který v národním týmu skončil po Euru 2012. A česká reprezentace tehdy v podstatě nebyla schopná dát gól.

Obvykle se tehdy na hrotu trápil Tomáš Pekhart, s minimální podporou od spoluhráčů… Výsledky? V Dánsku 0:0, doma dokonce 0:3, v Praze s Bulharskem i Itálií 0:0. Češi byli tehdy schopni vstřelit branky jen Maltě a Arménii. Jejich šance dostat se na vysněné MS do Brazílie byla tedy prachmizerná.

Anebo si připomeňme vstup do další kvalifikace o „svět“, tehdy pod Karlem Jarolímem. Doma 0:0 se Severním Irskem, pak 0:3 v Německu, 0:0 s Ázerbájdžánem – a sbohem, šampionáte.

Mimochodem… Po přáteláku proti Maltě šlo právě při zmíněném ostravském mači s Ázerbájdžánem o Schickův první start za reprezentační A-tým takříkajíc naostro, v kvalifikaci. Tehdy ještě coby benjamínek střelecky neuspěl.

Ale všichni doufali, nebo spíš věděli, že jednou dozraje. Takových talentů, jako je on, neplodí český fotbal tolik, aby ho někdo mohl přehlédnout. Dařilo se mu v reprezentační „21“ i na ligovém hostování v Bohemians. V „rodné“ Spartě ale svou budoucnost neviděl, tam stál na hrotu útoku pořád David Lafata. A místo prodloužení smlouvy na Letné šel Schick raději italskou cestou. Dál tu story jistě znáte: Skvělá představení v dresu Sampdorie, námluvy s Juventusem, odchod do AS Řím, zdravotní potíže. Pak Lipsko a nyní Leverkusen.

Nikdo nikdy nepochyboval o tom, že potenciál v sobě Patrik Schick skrývá obrovský. Umí zakončovat i přispět do bravurní kombinace, po technické stránce je mimořádný, na hřišti ho zdobí sebevědomí i přehled. O tom všem ostatně podal svědectví i jeho pondělní pohádkový gól.

A když dal předtím gól hlavou – a zrovna přes ostrovní, skotské stopery –, osvědčil, že ani tahle cesta ke gólům pro něj rozhodně není nikterak neschůdná, naopak.

Velmi, velmi často provázejí Patrika Schicka zdravotní problémy. Obvykle svalová zranění. To ho v kariéře až dosud dost brzdilo. Včetně jeho možného příspěvku české fotbalové reprezentaci.

Pokud ale bude zdráv a takříkajíc „chytne slinu“, může jít ještě evropskou fotbalovou hierarchií znovu hodně nahoru. Léta se v AS Řím nebo v Lipsku držel na úrovni Ligy mistrů, s Leverkusenem teď bude hrát „jen“ Evropskou ligu, ale kdoví: Když přidá na Euru 2021 ještě pár dvougólových zápasů, třeba akceleruje změny mnohem rychlejší, než by dosud koho napadlo. Ve fotbale je možné všechno, samozřejmě i to, že po výtečném vystoupení proti Skotům už Patrik Schick na turnaji nic dalšího nepředvede.

Nechci se plést, ale hodně chci věřit tomu, že ještě předvede. A že český tým jako celek strhne k lepším výkonům. Může mu v tom pomoci i trenér Šilhavý. To když v dalších utkáních na turnaji dostanou čilí borci jako Holeš, Hložek nebo Vydra větší prostor než dosud. Pár změn v sestavě nejspíš může český výkon opravdu výrazně občerstvit.

Ještě ke střelcům… Bylo by opravdu nošením sov do Atén připomínat, jaký význam měli pro reprezentaci ve svých parádních časech Jan Koller, Milan Baroš, Vladimír Šmicer či třeba Tomáš Skuhravý. Ten se v reprezentační statistice zastavil na 17 gólech.

Patrik Schick už se mu se 13 zásahy blíží, jeho současná gólová sbírka ho klade naroveň pánům Vízkovi, Kubíkovi a Kvašňákovi. To tedy vůbec není špatná společnost. Ale Patrik Schick může ve svých 25 letech dosáhnout mnohem výš. A s ním i česká reprezentace.

Tenhle klenot si hýčkejme. Umí i z mála vyčarovat opravdu mnohé. To potřebujeme. Jen tak dál.