Glosář: Národní tým pohladil duši. Sesypat se, to není Šilhavého styl

Žijeme v době plné zmatků a nejistoty, v zemi s brutálně stoupající křivkou nákazy covidem-19. A místo slov podpory na nás představitelé státu z televizní obrazovky štěkají, že si za to můžeme sami nebo že neschopní zkrachují, no a co.

Útěchu může přinést pár neměnných jistot. Třeba tu, že se i letos podařilo uskutečnit Velkou pardubickou, byť bez diváků, nebo že Rafael Nadal zase vyhrál tenisové French Open, byť v nezvyklém termínu.

Večer pak neklidným českým duším přidala speciální milý bonus i fotbalová reprezentace. Svým výkonem poslala z Izraele vzkaz, že i když se všechno rozpadá, nemůžete se na nic spolehnout a improvizovat musíte na každém kroku, přece se přes to všechno můžete při pozitivním přístupu k věci přenést a vyhrát.

A za tenhle vzkaz si tým trenéra Jaroslava Šilhavého zaslouží opravdu velký dík.

Svým způsobem to jeho hoši mají už nacvičené. Už zářijový sraz otevřel pozitivní covidový nález u maséra týmu, následoval týden nepříčetných telefonátů od šéfů klubů, jimž se blížily pohárové kvalifikace, pak zápasový den v Bratislavě plný nejistoty, jestli se vůbec bude hrát.

Následně vynikající výkon, vítězství 3:1 – a rozpad týmu zdůvodněný zásahem pražské hygieničky. Následně budování týmu záložního, který pod vedením Davida Holoubka v dalším utkání Ligy národů prohrál v Olomouci se Skoty.

Říjnový program nabídl ještě zapeklitější peripetie. Všechno začalo už na pondělním srazu v Praze, kdy měl pozitivní test na covid-19 jeden z hráčů Plzně, a tak reprezentační tým opustila celá plzeňská trojice Kopic, Kalvach, Ondrášek.

Mužstvo pak absolvovalo ne úplně povedený, ale vítězný přátelský zápas na Kypru. Problémy nastaly v pátek, když 3 testy byly pozitivní a 16 neprůkazných. Zdravý trenér Jaroslav Šilhavý se svým realizačním týmem a pouhými 9 hráči se směli přesunout do Izraele, ostatní čekali na přetestování. Paralelně se v Praze opět začal budovat záložní tým pod vedením Davida Holoubka.

Za Šilhavým a spol. nakonec až v neděli ráno, v den utkání Ligy národů, přicestovalo z Kypru dalších 9 hráčů. A večer dokázali vyhrát.

Jestliže za normální situace trenér přemýšlí třeba o tom, jestli tady na levé straně použít spíš ofenzivnější nebo naopak destruktivnější typ, jak vysoko nasadit presink a podobně, teď se primárně řešilo, jestli vůbec bude s kým hrát a kdo bude k dispozici.

Rozbily se i ty nejzákladnější principy, ze kterých se odvíjejí fotbalové biorytmy. Sobotní předzápasový trénink v Izraeli musel Šilhavý modulovat pro 9 hráčů, druhá půlka týmu se v sobotu na Kypru nesměla hnout z hotelových pokojů, do místa konání zápasu se dostala vlastně pár hodin před utkáním, bez předzápasového tréninku.

To všechno jsou věci v normálním světě naprosto nemyslitelné, teď se, bohužel, stávají běžnou skutečností. Nutí trenéra, jeho štáb i hráče k velké improvizaci, ale i k velké trpělivosti a nadhledu. A jsou velkou zkouškou pro vnitřní klima uvnitř týmu. Nutno říci a dvakrát podtrhnout, že čím větší těžkosti, tím víc se zdá, že se českému týmu daří semknout a stavět se všemožným obtížím čelem.

A to je ta nejlepší zpráva, jaké jsme se z Izraele mohli dočkat.

Vzhledem ke všem právě popsaným trampotám je to možná až zázračně paradoxní, ale skoro si troufnu říct, že presink, který Češi předváděli v prvních zhruba 20 minutách utkání, byl snad nejdokonalejší v reprezentační éře. Opravdu radost pohledět, tahle dokonalá pracovitost a součinnost by se opravdu měla dostat do videoučebnic téhle důležité součásti fotbalové taktiky a strategie.

Izraelce to vyvedlo z míry natolik, že si vstřelili vlastní gól, který padl zejména zásluhou obrovské chyby brankáře Ofira Marciana.

Z úspěšného presinku se odvíjely i další příležitosti ke vstřelení české branky. Darida ale situaci čtyř proti dvěma „zazdil“ nepřesnou střelou. Posléze z pár metrů netrefil poloprázdnou bránu ani Bořil. A jak se říká, už mohlo být vymalováno.

Nabízí se otázka, jestli by ještě lepší, hlavně klidnější a přesnější finální či předfinální fázi zvládl český soubor, kdyby měl na place Bořka Dočkala. A na druhou stranu, zda by se s ním v sestavě dařilo tak precizně presovat. Dočkal společně s Adamem Hložkem, Antonínem Barákem a Filipem Novákem tvořili množinu hráčů, která už se z Kypru do Izraele nepřesunula.

Trenér Šilhavý měl tedy netypicky k dispozici jediného útočníka, jmenovitě Matěje Vydru, jehož kariéra dost trpí tím, že se v Burnley většinou ocitá mimo zápasovou sestavu. V reprezentačním týmu se tentokrát blýskl brankou, svou první za národní tým od 29. března 2016, kdy se mu podařilo skórovat v přípravném utkání ve Stockholmu. Mimochodem, z tehdejší základní sestavy už jsou dnes v reprezentaci jen Tomáš Vaclík s Vladimírem Daridou.

Ale zpět do nedělního utkání Ligy národů v Izraeli. Domácí tým se v průběhu odehraného času začal zdvihat, nabudila ho kontaktní branka dosažená po standardní situaci, v samém závěru domácí nastřelili tyč. Na druhé straně Češi improvizovali, když na hrotu končil zápas Lukáš Provod, který přece jen neovládá instinkty nositelů téhle speciální fotbalové profese, jinak by po Ševčíkově přihrávce vznikla před izraelskou brankou v jednu chvíli mnohem nebezpečnější situace.

Tady sice bohužel nešel do skluzu, v celkovém pohledu patřil ale Provod jednoznačně mezi nejlepší hráče na hřišti. A strmá křivka růstu jeho výkonnosti po příchodu do Slavie je opravdu obdivuhodná.

Fotbal teď prožívá trochu zmatené období i z jiných důvodů. Rušení jarních zápasů způsobilo, že se nyní duely Ligy národů u některých prolínají s baráží o postup na Euro, takže teď různí soupeři mají různé priority.

Izraelci ve čtvrtek v baráži vypadli na penalty ve Skotsku, takže Skotové si teď ve středu zahrají s Čechy Ligu národů a v listopadu pojedou do Srbska hrát o jedno z ještě stále volných míst na turnaji, který se bude jmenovat Euro 2020 – a bude se (snad) hrát v roce 2021. Proč to zdůrazňujeme? Srbové či Skotové totiž doplní skupinu, do níž již byly nalosovány týmy Anglie, Chorvatska a Česka.

Pokud vám to všechno přijde jako už trochu zmatený propletenec, tak se holt nedá nic dělat. Žijeme ve zmatené době. A taková drobnost, jako že před měsícem směli v Lize národů střídat jen 3 hráči, zatímco teď už 5, je asi opravdu to nejmenší. Zvlášť ve srovnání s tím, že u českého výběru se bude až dnes rozhodovat, kdo vlastně pocestuje do Skotska – jestli Šilhavého, nebo Holoubkův tým. Bude záležet na dalších testech v Praze a na dobrozdání českých a skotských hygienických autorit.

Je to bláznivé, ale buďme rádi, že se mezinárodní soutěže s českou účastí, byť i takhle divoce, pořád konají. Jak známo, ligové i neprofesionální soutěže si přinejmenším na 14 dní, spíše asi na delší čas, musejí dát ve virem nejzamořenější zemi v Evropě herní pauzu.