Článek
Dvakrát v jednom týdnu se Plzeňanům zjevně na fotbal nechtělo. Na středečním přátelském zápase s Ukrajinou tedy nakonec fandili zejména početní příznivci hostí. A plzeňské fanouškovstvo se zkoncentrovalo na sobotní ligový magnet proti Spartě.
I díky přičinění obou týmů, zejména toho domácího, z toho nakonec vzešel zápas jako víno, s opravdu parádní atmosférou, takovou jako v časech předcovidových.
A stejně tak se navazovalo na výsledkovou sérii domácího týmu, který se Spartou v Plzni už deset let v lize neprohrál. A že tentokrát se Pražané cítili na změnu! Obzvlášť s trenérem Pavlem Vrbou, tedy s mužem, jenž sparťanům ještě v plzeňských barvách způsobil tolik, tolik bolu! Než tedy přestoupil právě do služeb Letenských.
Právě na Pavlu Vrbovi, který se jinak v posledních měsících snaží zachovávat větší nadhled než kdy dřív, bylo patrné, že tentokrát chce uspět stůj co stůj, zápas prožíval vskutku na miliardu procent. Leč to, co viděl, bolelo tentokrát u srdce jeho.
Jestliže se až dosud Sparta opájela představou, že už jí snad konečně dozrál tým na titul, který cestou k němu smete uvadající Plzeň a Slavii pak vyzve k souboji kdo s koho, alespoň to tak třeba vyplývalo z rozhovoru s jejím generálním ředitelem Františkem Čuprem, který ve Sportu vyšel před pár dny, pak jí sobotní soirée tuhle představu dost poopravilo.
… a Sparta se vařila
Po významnou část první půle byla Viktoria na hřišti výrazně lepší. Byla na zápas připravena mnohem líp než soupeř, strategicky i mentálně. Propojila nasazení a agresivitu se svými fotbalovými schopnostmi. A v plzeňském fotbalovém kotlíku, ve kterém se prolnul výkon týmu s podporou publika, si takhle Spartu pěkně povařila.
Původní vedení 2:0 mohlo být i výraznější, Sparta ale před půlí gólově také udeřila, přes střed plzeňské obrany, kde je v trojúhelníku mezi stopery a gólmanem dlouhodobě největší defenzivní problém západočeského klubu.
Ale když po hrůzostrašné technicko-taktické chybě Sparty zvýšil Sýkora po půli na 3:1, bylo už skoro rozhodnuto. Sparťané pak předváděli dost bezradné dobývání plzeňské branky, doprovázené spoustou nepřesností. Od Chorého mohli dostat ránu z milosti na 4:1, nakonec sice v samotném závěru střídající Drchal vnesl do utkání výsledkovou komplikaci (3:2), ale na nějaké přerozdělování bodů už Sparta sílu ani um opravdu neměla.
V rozhodujících momentech byla Viktoria mnohem přesvědčivější, důslednější, řeklo by se fotbalově opravdovější. Konkrétní příklad? Sparťanský stoper Štetina sice vykrývá domácího útočníka Jeana-Davida Beauguela. Jenže on navzdory tomu dokáže z té situace parádně skórovat.
Konkrétně Beauguel podal výkon opravdu skvostný, což u něj také není pokaždé zvykem.
Možná se pletu, ale jako by se plzeňskému kouči Michalu Bílkovi podařilo leckterá negativa, která se kolem jeho týmu objevovala, uchopit, správně smotat a otočit ve výslednici do té nejčistší a nejpozitivnější energie.
Třeba takhle:
Štvou tě dlouhodobě projevy rasistického chování? Odkud chodí nejčastěji? Ze sparťanského kotle? Tak jim, Jeane-Davide, ukaž, co s balonem na kopačce umíš!
Nebo takhle:
Pánové, vypadli jsme z fotbalové Evropy? Způsobili jsme klubu i sobě potenciální ekonomické problémy? Tak teď musíme zahrát co nejlíp! Kopeme za sebe a svoji budoucnost, hrajeme za klub, ať zaujme nějakého nového akcionáře či investora. A kdo má největší šanci vydělat napřesrok v Evropě peníze? Přece ten, kdo získá titul. A kde je psáno, že to zase musí být Slavia? Dokud tady jsme, pojďte do toho šlápnout!
Takhle nějak si představuju, že v Plzni mohli uvažovat a burcovat. Každopádně pod plzeňskými kopačkami hořela tráva a pod sparťanskými, při vší úctě, nikoli. Viktoria nasadila takové tempo a hektiku zápasu, že se do něj sparťané vůbec nebyli schopni dostat a nějak mu čelit.
Laboratorní projekt vs. realita
V konfrontaci s plzeňskou fotbalovou opravdovostí a nabušeností působili Letenští zase tak trochu jako laboratorní projekt, který vskutku moc hezky funguje proti Karviné nebo Hradci Králové. Ale když se ve falešném zrcadle, jež mu tyhle mače s průměrem české ligy nabídnou, začne naparovat, konfrontace s reálným světem, který tu reprezentují evropské poháry a mače s Plzní a Slavií, zase Spartu usadí na zem.
O tom, jestli se opět rozjede tenhle pro Spartu negativní scénář, napoví hodně čtvrtek, kdy se Letenští představí na stadionu Bröndby. Týden pravdy pak končí duelem proti Jablonci. Pro zajímavost, derby pražských „S“ je na programu zkraje října.
To nejhorší, co může Sparta udělat, je začít namlouvat si zase nějaké teorie a brát do rukou berličky. Třeba že nebyla konsolidovaná po reprezentačním srazu. Plzeň také ne. Že chyběl Dočkal. Když posledně v Plzni hrál, byl tam spíš na obtíž.
Nebo že Hložek nevyužil šanci. No tak ať už ji příště využije, jestli chce do Bayernu nebo na nějakou podobnou adresu, musí tak jako tak na efektivitě přidat. A v těžkých zápasech obzvlášť. Střelecké exhibice se Zbrojovkou Brno jsou sice fajn, ale Bayern moc zápasů se soupeři typu Zbrojovky Brno nehrává.
Sparta se prostě nemůže nechat přetlačit přes střed hřiště jako v sobotu. A je celkem jedno, jestli Sáček hraje o kousek výš, nebo níž. Dost podstatné naopak je, co Spartě odvádí David Pavelka. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jestli je s ním někdo na Letné dlouhodobě spokojen, tak je to chyba. Kdo neví proč, ať si pustí ještě jednou třeba zápas právě z Plzně. Chlapík, na kterém má mnohé stát. A on propadá, chybuje, kazí, pod tlakem i bez něj. Ten, co má dávat mladým kolem sebe klid a sebevědomí. Proti Zlínu možná, v opravdových bitvách ne, je mi líto.
Takhle můžeme jít od jednoho k druhému, řešit například, jestli udělal trenér Vrba chybu, když nejspíš v obavách z jeho nezkušenosti nenasadil na levý kraj obrany mladého Polidara, ale roztrhl raději stoperskou dvojici Panák–Hancko a strčil slovenského hráče doleva, načež ho uprostřed obrany nahradil Štetinou, kterému zápas vůbec nevyšel.
Ale střed hřiště je dlouhodobě hlavní sparťanský problém, speciálně ve spojení Dočkal–Pavelka. Co jest ovšem v duelech s leckterým českým ligovým týmem aplaudováno, to pak ve skutečné konkurenci přináší soupeřům neodolatelnou nabídku k průlomu přes střed hřiště.
Pokud sparťany baví donekonečna řešení tohoto problému odkládat a opájet se představou, že jmenovaní borci nějak zázračně omládnou a všechno bude fajn, tak prosím. Pokud mají být vrcholem sparťanské slasti pětigólové výhry nad zoufalci v Liberci, pak si nade vši pochybnost užijí v sezoně ještě spoustu radosti.
Ale na titul, natož na průlom v pohárové Evropě, prosím, milí sparťané, s takovým přístupem zapomeňte.
