Glosář: Kobra řádila a Sparta už ví, jaký fotbal postrádá budoucnost

Na tabulky posledních uzavřených ročníků se sparťané nedívají rádi. Třetí, pátí, třetí, třetí… Už čtyři sezony v řadě se v konečném účtování nedostali ani na pozici vicemistra. Přinejmenším Slavia nebo Plzeň byly vždycky lepší.

O to víc samozřejmě sparťany těšilo, že tentokrát po šesti kolech aktuálního ročníku průběžnou tabulku Fortuna ligy vedli. V Evropské lize k tomu sice přidali debakly s Lille a AC Milán, ale také (právem) oslavovanou čerstvou čtvrteční výhru 4:1 v Celtic Parku.

V tomto rozpoložení sparťané zamířili k utkání do Plzně, za rivalem, který nejprve v Alkmaaru a pak 1. října v Izraeli v zápase s Hapoelem Beer Ševa poztrácel své vlastní evropské sny. Pak si ještě Viktoria zahrála 4. října v Olomouci (2:2). Když se vyjasnilo, že Adrián Guľa jako první plzeňský trenér, který se nejmenuje Pavel Vrba, nedostane po evropském neúspěchu „padáka“, přišel měsíc covidem-19 vynucené ligové pauzy, ve kterém Viktoria žádný zápas nehrála.

Oproti tomu Sparta absolvovala v mezidobí tři zmíněné duely Evropské ligy. A v tom měla být její velká výhoda co do rozehranosti týmu. Nebyla.

Plzeňský expres ji zválcoval jako zmatenou šnečí rodinku, co se mu na kolejích postavila do cesty. Až nečekaně rozjeté mašině strojvedoucího Adriána Guľy opravdu nebyla překážkou. A co se týče skóre, mohlo to skončit i mnohem větším masakrem než ještě relativně slušně vyhlížejícím výsledkem 3:1 pro domácí.

V čem byla plzeňská síla? V kompaktním, důsledném a silovém napadání soupeřovy základní rozehrávky, ať už v hloubi pole, nebo někde u půlicí čáry. Sparta si s tím prakticky po celé utkání nevěděla rady a soupeř si jen vynucoval jednu její chybu za druhou. Začalo to Plechatého nechtěnou asistencí, za kterou by jejího strůjce vykrákali i trenéři v mladších žácích. A pak už se Sparta vezla.

Byla zcela mimo rytmus zápasu, nedokázala najít taktický prvek, kterým by plzeňský válec přechytračila. Například tím, že by „frontovou linii“, na kterou neměla nárok, překopla na nabíhající hrot či křídlo. Jenže nikdo nenabíhal ani nepřekopával. A trenér Václav Kotal si na střídačce smutně sumíroval pozápasovou větu, že takový fotbal, jaký Sparta tentokrát předváděla, opravdu nemá budoucnost.

Ano, Spartě scházela spousta hráčů. Klíčový organizátor obrany Ondřej Čelůstka nebo další stoper Lukáš Štetina, kterého v reprezentačním dresu na Slovensku nešťastně vyřadil z provozu Bořek Dočkal.

To Dávid Hancko už podruhé nastoupil, ale ani jeho koleno zatím Sparta zjevně nehodlá zatěžovat na víc než 60–70 minut v utkání.

Mít po ruce Adama Hložka či Davida Moberga Karlssona, snad by Sparta předvedla i víc Kotalem požadovaných náběhů, ale…

Ale ať už je v jakémkoli rozpoložení a částečné personální krizi, nemůže si Sparta při svých ambicích dovolit takhle slabý výkon. Notabene v klíčovém utkání sezony, protože právě vzájemné duely silné trojky konečné pořadí tabulky obvykle velmi významně ovlivňují. A v Plzni si teď Sparta, při vší úctě, ani neškrtla. Prohrát se jistě může, ale ne takhle, stylem kočka–myš.

Ve čtvrtek v Glasgow letenská parta rozdrtila Celtic, který hraje fotbal tak trochu ze staré školy, utkání se mu navíc vůbec nepovedlo a Sparta jeho těžkopádnosti dokázala svižnými náběhy do volných prostorů krásně využívat.

Ač to možná někomu bude připadat k nevíře, v neděli narazila v Plzni na takticky i fotbalově mnohem, mnohem vyzrálejšího protivníka, než jakým byl o pár dní dříve Celtic Glasgow. Adrián Guľa tentokrát dokázal, že k němu nepasuje indiánské jméno „Ten, co ho tu léta všichni chtěli, a když se ho konečně dočkali, tak kromě hezkých řečí nic moc nepředvedl“. Předvedl. V „covidové“ pauze zjevně vyladil tým po fyzické stránce a na Spartu ho dokonale namotivoval a připravil i takticky.

Herní mechanismus Viktorie tentokrát neměl chybu, alespoň Sparta na hřišti nebyla schopná žádnou objevit, natož využít. Zosobněním výkonu Viktorie byl tentokrát fyzicky dokonale nadupaný útočník Zdeněk Ondrášek, který si, obrazně řečeno, dával sparťanské obránce „k snídani“ asi tak jako Arnold Schwarzenegger zelené barety ve filmu Komando.

Pravda, Ondráškovi se přezdívá Kobra, takže by se asi hodila spíš nějaká filmová hláška z úst Sylvestra Stalloneho, ale třeba „Vy jste choroba, já jsem lék“ se teď v době pandemie nejspíš úplně nehodí. A ta o psychopatech už vůbec ne.

Ale vraťme se od pokleslejších filmových žánrů zase zpátky k fotbalu. Třeba k famózní šajtli, jíž Ondráškovi přihrál na gól plzeňský matador David Limberský. V balíčku s následným zakončením budiž tato akce v souhrnu označena jako jedna z nejlepších v této bláznivé ligové sezoně. Vážně precizní kousek.

Jestli se po Kangovi Spartě rýsuje další větší interní problém, tak je to otázka dalšího zapojení jejího matadora, tedy Bořka Dočkala. S odprezentovaným stylem „šafář chodí po poli a rozhazuje rukama“ tentokrát v Plzni svému týmu příliš užitečný nebyl.

Je na něm, jestli se ještě přece jen trochu rozpohybuje. A na Václavu Kotalovi, zda případně najde způsob, jak co nejvíc vytěžit z Dočkalových předností, tedy například z cizelérských finálních přihrávek, a co nejvíc potlačit jeho nedostatky v dynamice, které jsou stále viditelnější.

Až bude Sparta na Letné dobývat obranu nějakého outsidera, který si tam, obrazně řečeno, vyhloubí zákopy, budou se jistě Dočkalova fotbalová kombinační řešení Spartě ještě velmi hodit. Na evropské scéně a v konfrontaci s českou špičkou už se ale Dočkalův přínos vytrácí, což je jistě nepříjemná zpráva i pro reprezentačního kouče Jaroslava Šilhavého.

Ale není všem dnům konec, třeba ještě Bořek Dočkal všem, kteří ho už odepisují, ukáže, že svůj part dosud zdaleka nedohrál. Spartě by to bezpochyby „bodlo“. Zejména poté, co na dosud nespecifikovaný počet měsíců ztratila přihrávky i góly zraněného Adama Hložka.

Před derby se Slavií má Sparta na programu ještě pohárové zápasy se Celtikem a v Lille, a k tomu dvě ligová kola. Derby se má hrát podle předběžné termínovky v neděli 6. prosince, pokud ho tedy nepřesunou na pondělí nebo pokud se nebudou dít ještě horší věci, třeba další přerušení ligy.

Sparta se po fotbalové nakládačce v Plzni potřebuje zformovat, doléčit, spravit. S tím souvisí i to, že by asi potřebovala zafixovat i základní rozestavení, protože neustálé přepínání ze systému se třemi stopery na klasickou „čtyřku“ a zpět, které je obvykle vynuceno personální krizí, jí patrně úplně nesvědčí. Někteří hráči, například Dominik Plechatý, logicky nemají zafixované všechny úhly a pozice natolik, aby dokázali mezi oběma systémy dokonale flexibilně přepínat.

Zato Plzeň je teď psychicky, fyzicky a fotbalově nahoře, kádr má víceméně po kupě, navíc už do značné míry virově promořený, takže přinejmenším pro závěr tohoto roku se jí rýsují docela slušné perspektivy. Jak ukázala v neděli, nepotřebuje k tomu ani Romana Berbra.

Po dvou evropských kvalifikačních nezdarech z pozice vicemistra si ale bezpochyby brousí zuby na mistrovskou korunu, která jejímu držiteli přece jen otevírá úplně jiné, mnohem výhodnější možnosti než vicemistrovi, a to jak v boji o Ligu mistrů, tak o Evropskou ligu. A skupinovou fázi nějaké pořádné evropské soutěže už by plzeňská kasa v sezoně 2020/21 potřebovala opravdu velmi nutně.

V průběžné ligové tabulce najdeme sice Plzeň pořád jen na třetí pozici, ale s fazonou, kterou předvedla v neděli, z ní jde… možná ne strach, ale respekt určitě. Je otázkou, jestli jsou na Slavii rádi, nebo ne, že si do Plzně udělají výlet až těsně před Vánocemi.

Až tehdy se dost možná rozhodne o tom, kdo si bude dárky pod stromečkem rozbalovat s vědomím, že v tabulce přezimuje jako číslo 1.