Glosář Jaromíra Bosáka: Vrba na Letné metal vítězné kozelce

Koupil jsem si novou televizi. Staré, unavené oči už potřebovaly přece jen větší obrazovku a sytější barvy. Říkal jsem si, že bude fajn sledovat v nových kulisách úspěchy českých fotbalových zástupců v evropských pohárech. Ve středu večer se tak, díky Spartě, stalo.

Dvojzápas s Rapidem Vídeň byl dramatický. Copak o to. Ale zároveň mi potvrdil už dříve vyřčenou teorii, že Rapid je sotva průměrný evropský celek, a vůbec bych se nedivil, kdyby mu letos nějak extra chutná pšenka nekvetla ani v rakouské lize. V odvetě na Letné toho předvedl pramálo. Jedna jediná solidní střelecká příležitost Petroviče, s níž si poradil Nita – a to bylo všechno. Sparta byla daleko aktivnější, a logicky tedy její hráči trávili daleko více času na polovině soupeře. Z tohoto pohledu se jeví jako přirozené, že se nakonec fotbalová božstva rozhodla pro postup pražského mužstva.

Zajímavou partii každopádně rozehrál skotský sudí Bobby Madden. Myslím, že dodržování nového trendu, tedy pouštět více hru do těla a nepískat po každém pošťouchnutí a pádu, posunul až za hranici, kterou příslušné orgány UEFA nastavily.

Podle mého měly být v úvodu uděleny žluté karty Greimlovi za sestřelení dynamického Peška, stejně jako Pavelkovi za podobný počin při snaze zastavit protihráče Grülla. Na chvíli se Letná změnila na hřiště skotského Partick Thistle při souboji s Hamiltonem.

Naštěstí se mládenci v dresech v následujících minutách daleko více věnovali fotbalu jako takovému, a tím pádem se mač nezvrhl v bohapusté okopávání.

Zároveň si nejsem jist, kolik rozhodčích by odpískalo pokutový kop po střetu ruky gólmana Rapidu s hlavou Jakuba Peška. Přiznávám, že z několika zpomalených záběrů jsem moc moudrý nebyl, ale Madden měl jasno hned a velmi rychle ukázal na penaltový puntík. Sparťané se pochopitelně nezlobili, tím spíše, že Karlsson si s exekucí poradil stejně dobře jako v lize proti Olomouci.

Pohříchu to byl jeden z mála záblesků švédského záložníka v průběhu utkání. Nebyl to zrovna jeho večer, proti defenzivě Rapidu se nedokázal nijak zvlášť prosadit, když už se dostal k zakončení, létal míč daleko od brankové konstrukce.

Jedna věc je jistá. Za rozhodnutí zařadit tentokrát do základní sestavy letní posilu jménem Jakub Pešek si trenér Vrba může gratulovat. Rychlý křídelník byl dle mého soudu rozhodujícím faktorem úspěchu Sparty. Vedle toho, že „vyrobil“ penaltu, vstřelil posléze i postupový gól. Při nových pravidlech se totiž gól z Vídně nijak nezvýhodňoval, a tak Sparta v odvetě potřebovala vyhrát o dvě branky. A díky Peškově zásahu z 81. minuty to dokázala.

Ale to od Peška nebylo zdaleka všechno, přidal desítky sprintových náběhů, fůru práce směrem dozadu, hodně soubojů. A ještě jednu velkou šance v samotném závěru. Ovšem její neproměnění bych čerstvému novomanželovi ani trochu nevyčítal. Už byl hodně unavený, nohy nedokázaly při souboji s gólmanem Strebingerem vykonat příkazy mozku v požadované kvalitě, míč odskočil více, než by bylo zdrávo. Na to se ale pozítří už nikdo ptát nebude.

Ovšem ještě jednu věc bych připomněl. Pozápasové interview Jakuba Peška. Nechal se slyšet, že se svým výkonem není zdaleka spokojen, připomněl ztracené míče, zkrátka byl na sebe hodně přísný. To je něco, co se mi líbí, protože tudy vede cesta nahoru.

Sparta postup vydřela, byla to tvrdá práce, během níž se na kreativitu a divácky líbivé momenty moc nedostalo. Hra „do plných“ se Letenským zrovna nedařila, pokud se narodila jejich šance, bylo to po rychlém přechodu do útoku, s čímž měla těžkopádná obrana soupeře velké problémy. Dokázal to nejen druhý gól, nýbrž i Hložkův pokus napálený do břevna.

Mimochodem, Adam Hložek opět nastoupil na hrotu. A tentokráte sice nebyl tak odříznutý jako před týdnem ve Vídni, nicméně stále to jaksi není ono. Nemá úplně optimální servis, svádí celou řadu soubojů, zhusta dostává solidně nakopáno.

Určitě se i nadále budou vést diskuse o tom, jestli má hrát jako vysunutý útočník, z kraje nebo na místě pod hrotem. Sám Hložek by především potřeboval dát na evropské scéně gól, což by mělo blahodárný význam pro jeho sebevědomí. V poli pracuje dobře, ale to, co od něj sparťanský národ očekává, tedy střílení branek, zatím nepřichází.

Každopádně o Hložka nemám strach, velká sparťanská naděje se brzo dostane zase na správnou kolej. Moje babička by řekla, že je to v něm jako v koze. Byla to moudrá žena. Jo, ještě by poradila, aby si Adam na pár týdnů odpočinul, pět dnů dovolené mezi sezonami totiž není zrovna moc. Jenže v tomto případě by vysoko na body vyhrála termínová listina Sparty.

Po losu, který svedl Spartu s Rapidem, šly zprávy o tom, jak nebezpečným útočníkem je na druhé straně dlouhán Ercan Kara. Jenže tento forvard se ukázal být největší hrozbou pro sázkové tikety fanoušků Rapidu, nikoli pro obranu Sparty. U nás na venkově by se řeklo: zadarmo drahej. Jistě, musí něco umět, to by nehrál rakouskou ligu. Ale na mezinárodní scéně to tedy žádný trhák nebude.

Pravdou je, že si ho především sparťanští stopeři vzali do parády. Jakkoli Štetinovi hra po zemi občas drhla, ve výskoku dokázal vyhrávat jeden hlavičkový souboj za druhým a stal se králem vzdušného prostoru.

Do složení obrany i záložní řady bude muset ale Pavel Vrba zase sáhnout. Zranění levého dánského obránce Caspera Höjera a především jeho kulhavý odchod ze hřiště nevěstily vůbec nic dobrého. Je otázka, kdy bude znovu připraven naskočit do zápasu. To s Pavelkou, střídaným před poločasem, by se snad diváci na stadionech mohli potkat dříve. Starost o zdravotní stav Davida Pavelky každopádně vystřídala u fanoušků rudých radost z výkonu Michala Sáčka, který za zraněného spoluhráče zaskočil. Na hřiště s ním vstoupila dynamika a schopnost podílet se na útočných akcích, vždyť měl ke gólu blízko už krátce po vstupu na trávník.

Nezapomenutelným se zápas stal pro Pavla Vrbu. Do Sparty přicházel s tím, že jeden z vytyčených úkolů je dostat Spartu do evropských pohárů, nejlépe pochopitelně do Ligy mistrů.

Teď už je jasná skupina Evropské ligy a v boji o nejvyšší patro čeká Monako. Fotbalově určitě bude knížecí klub o hodně dále než Rapid, na druhou stranu francouzská liga se ještě nehraje, na rozdíl od té české. Uvidíme.

Ale zpátky k Vrbovi. To, jak moc mu záleží na úspěchu na lavičce Sparty, ukázal chvíli před koncem, kdy vběhl na hřiště a uklidňoval své svěřence ve chvíli, kdy emoce plály a nebylo daleko od pořádné strkanice. Věděl, že dostane žlutou kartu, ale prioritou pro něj bylo, aby sudí nevypoklonkoval z placu někoho ze sparťanů, takže si zahrál na dobrovolného hasiče.

To, že z něj spadla velká tíha, ukázal po zápase, kdy sparťanskému publiku ukázal známý „plzeňský“ kotoul. Pokud se budou vítězné zápasy množit, mohly by se zaoblit i doposud hodně ostré hrany vztahu Vrba – sparťanští příznivci.

První balvan z cesty za úspěchem je odvalen. Přijdou ještě těžší překážky. Ve hře Sparty zdaleka vše nefunguje tak, jak by si asi vedení klubu i fanoušci představovali, k dokonalosti je daleko. Ale důležitá zpráva z utkání je ta, jež hovoří o bojovnosti a ochotě vydat se na maximum. Nebývalo to na Letné vždy a u všech pravidlem. Na Vrbovi, ale třeba i na kapitánu Dočkalovi nyní bude, aby nešlo o výjimku. Ale o samozřejmost. Nejen v atraktivních evropských utkáních, ale i při zápasech v domácí nejvyšší soutěži. Vždyť o víkendu čeká Liberec.