Článek
Dvě výhry, jedna remíza, to není špatná bilance českých týmů v prvním kole základních skupin evropských soutěží. Kdyby to takhle pokračovalo i dál, zdejší fotbalový fanoušek by se rozhodně nezlobil. I když… Mohla se narodit hned tři vítězství.
V dopravní zácpě na Pražském okruhu jsem si kolem půl sedmé večer říkal, že v Edenu se snad ani nebude moci hrát fotbal, protože trávník musí být totálně podmáčený a zralý spíše na volný styl v bahně. Z oblohy se valily takřka přílivové vlny deště, vidět nebylo na krok… Be, tohle na fotbal opravdu nevypadalo.
Jenže o pár kilometrů dál, ve Vršovicích, se přece jen kopalo. Slávisté měli co do činění s veskrze sympatickým Unionem Berlín. Detailněji jsme tento klub představili zde. Berlínská „Bohemka“ je sice nováčkem na evropské scéně, ale sedmé mužstvo Bundesligy nemůže být špatným soupeřem. Logicky se dalo očekávat, že sešívané čeká perný večer. A také že ano.
Slávistický kouč Jindřich Trpišovský vsadil na sestavu se Ševčíkem, Lingrem, na hrotu se pohyboval Tecl, na místě stopera pak vedle Kačaraby i letní příchozí Ousou. Jen na lavičce zůstali Krmenčík, Kuchta, Schranz, Bořil, Samek či Stanciu. Tomu se říká luxusní výběr náhradníků. Ti v prvním poločase viděli, kterak se jejich spoluhráči potýkali s poměrně kvalitní defenzivní řadou Unionu.
Berlínští hosté ale nepřijeli jen bránit, Khedira se dokonce dostal do gólové šance. Ale z vedení se radovali červenobílí. Bahova neslaná nemastná rána holení doskákala k tyči Lutheho branky a na tribunách stadionu se rozhostila radostná nálada. Podpořil ji netaktickým faulem a druhou žlutou kartou i Jaeckel.
A to byla skutečnost, která trochu připomněla loňský zápas s Leverkusenem. Stejně jako před rokem měli slávisté i tentokrát v evropském pohárovém souboji se zástupcem Bundesligy po dlouhé minuty výhodu jednoho muže v poli. Ovšem dlouho to vypadalo, že si s ní tentokrát nevědí rady. Najednou nefungovala rozehrávka, množily se chyby a paradoxně se daleko více začali do hry dostávat hosté.
Zásadním momentem se stalo zranění stopera Tarase Kačaraby. Hodně sužovaná defenziva Slavie tak dostala další ránu do vazu. Zlomenina jařmového oblouku si vyžádá 4–6 týdnů léčení a poté teprve může ukrajinský stoper znovu začít trénovat. Pomalu aby trenér Trpišovský vypsal konkurz na další stopery.
Hovorka je stále v rekonvalescenci, Zima nedávno odešel do FC Turín. Holeš byl v trestu po vyloučení na stadionu Legie Varšava. Do hry tedy naskočil z lavičky Takács – a tentokráte nezažil dobrý večer.
Ale nejen kvůli tomu se začali slávisté vytrácet z trávníku. Vyprodukovali hodně nepřesností a ztrát míče, znejistěli a pouštěli početně oslabené hosty do nebezpečných útočných akcí. Dvě varování nestačila, přišel trest.
Právě Takács prohrál hlavičkový souboj, v němž se zachoval hodně netakticky, vůbec nevyskočil ani nešel soupeři do těla. Míč se dostal k Beckerovi, jehož přihrávka našla před Mandousem osamoceného Behrense a ten nezaváhal.
S mistrem české ligy to nevypadalo dobře. Jenže se ukázala síla lavičky. Postupně přišli do hry Kuchta, Stanciu, Schranz i Krmenčík. A to je nějaká útočná síla! Důraz na útok se vyplatil. Kuchta a Schranz se dokázali gólově prosadit a postarali se o tříbodový zisk, což rozhodně není k zahození.
Otázka je, jak bude mužstvo vypadat v dalších dnech. Nutností bude, aby se chytil mladý švédský obránce Ousou, protože zdravý a uschopněný stoper je dnes v Edenu velmi úzkoprofilové zboží. Výkon celého mužstva rozhodně nebyl bez chyb, třeba příště proti Feyenoordu je nutné jejich počet zmenšit na minimum, jinak se červenobílí bezpochyby se zlou potážou.
Měl by Hložek hrávat zády k bráně?
Sparťané se postavili Bröndby Kodaň pár dní po nepovedeném utkání v Plzni. Měli možnost vylepšit si renomé, ale nemám pocit, že by se jim to zrovna nějak zásadně podařilo. Hodně se po porážce s Viktorií probíralo složení obranné řady, absence kreativního záložníka i místo Adama Hložka na hrotu. Dva posledně jmenované atributy se nezměnily ani pro zápas v Kodani. V obraně už úřadoval uzdravený Čelůstka a svoji roli zvládl velmi slušně.
Je třeba dodat, že žlutomodří domácí dopředu takřka nezlobili, potvrdili, že začátek sezony je nezastihl v dobrém rozmaru, zatím vyhráli jen jedno utkání a během včerejších devadesáti minut ukázali proč.
Jejich útočná snaha je hodně křečovitá, stereotypní, spoléhají na střelce Uhreho, ovšem pokud je dobře přikryt, nemají jak ohrozit branku soupeře. V tom jim ovšem Sparta v prvním poločase zdatně sekundovala. Jediné nebezpečí brance domácích hrozilo po hlavičce Hancka po rohovém kopu. Jinak šeď, šeď, šeď.
Hložek se vůbec nedostal do hry, schopnost obejít protihráče se v podání sparťanského celku limitně blížila nule.
Na levé straně se tentokráte pohyboval Haraslín. Nová slovenská akvizice má určitě výrazně větší schopnosti, než ukázala na kodaňském trávníku. Ani on, ani Pešek nedokázal pomoci Hložkovi při vytváření střeleckých příležitostí. Když už mířil do pokutového území centr, byl nepřesný, v pokutovém území se většinou objevil jeden, maximálně dva sparťani a to na mnohdy pětičlennou defenzivní řadu Bröndby nemohlo stačit.
Druhý poločas přinesl kromě jiného zranění Polidara, když si pohmoždil rameno. Na levou stranu obrany se musel přesunout Wiesner, doprava naskočil Vindheim. A opět dokázal, že zkrátka není obránce. Několikrát ho zaskočil Mendy, prostor mezi norským plejerem a Čelůstkou byl příliš velký a přihrávky do něj mířily skoro automaticky. A jelikož ani dopředu se Vindheim příliš neukázal, hodně kazil, nedá se mluvit o dobrém střídání.
To Karlsson přece jen ofenzivu Letenských poněkud oživil. Ve druhé části byli sparťané určitě aktivnější, dokázali si vytvořit i šance, ale Pešek tu svou trestuhodně zahodil a další Hanckovu hlavičku bravurně zlikvidoval gólman Hermansen.
Výrazně živější projev bylo možné pozorovat u Hložka, který se několikrát pokusil o sólový průnik a v závěru se dostal i k nebezpečné střele z hranice šestnáctky. Myslím, že znovu přidal další argumenty ke sporu, jestli má hrát jako hroťák spíše zády k bráně, nebo mít prostor k tomu, aby se mohl rozběhnout a využít rychlosti a síly. Ale potřeboval by k sobě někoho, kdo mu bude schopen vytvořit dobrou přihrávkou gólovou šanci. Souček, Sáček nebo Pavelka jsou hráči s jinými přednostmi, vysoká kreativita k nim zas tak úplně nepatří.
Jinými slovy – na herním projevu Sparty bylo patrné, že hlavním cílem bylo uhrát remízu. Přijela neprohrát, možnost vyhrát se ukrývala až ve druhém plánu, relativně hluboko ukrytém. Nevím, jak vám, ale mně se zamlouvá snaha opravdu se poprat o vítězství daleko více než se snažit vrcholně taktickým a na pohled neatraktivním výkonem získat umolousaný bod. Nakolik bude remízový bod ze stadionu Bröndby cenný na konci základních skupin, to je těžké říci. Ale nemůžu si pomoci. Z mého pohledu Sparta dva body ztratila. Snad jí nebudou chybět.
