Článek
Český klubový fotbal dohnala minulá hubená léta. Do kvalifikačních bojů o základní skupiny LM a EL se zapojovala pětice českých klubů, ale většina z nich žádné skvělé výsledky nezaznamenala. Vystoupení Slavie v LM či EL sice potěšila, ale něco podobného by to bývalo chtělo ještě minimálně od jednoho klubu.
Takhle se počet získaných bodů dělil pěti, a tím pádem hrozba propadu v tabulce dle koeficientu až na chvost druhé desítky je docela reálná, s čímž by samozřejmě úzce souvisela redukce počtu českých týmů ve dvou nejvyšších evropských klubových soutěžích, respektive jejich předkolech.
Žádný přímý postup, nutnost zvládnout dvě či tři (dvoj)utkání při cestě do skupiny té či oné soutěže, to je pořádně strmý kopec. Této nepříznivé předpovědi by se letos měli postavit liberečtí, sparťanští a slávističtí fotbalisté. Jenže – už los nebyl očekávanému a potřebnému zisku bodů úplně příznivý. A to je teprve začátek.
Vox populi sice ševelí o tom, že by sešívaní měli ze skupiny do jarních bojů postoupit, Sparta má tři silné soupeře, ale taky by se snad dalo, a třeba bude nad Slovanem Liberec svítit šťastná hvězda. Jenže ne vždy se přání promění ve skutečnost. A současná doba českým mužstvům opravdu moc nenahrává.
Covid úřaduje, česká liga je přerušena na neurčito, chvíli to vypadalo, že kluby nebudou moci ani trénovat. Podle posledního rozhodnutí hlavní hygieničky je profesionálním fotbalistům přece jen umožněno, aby se mohli na utkání připravovat. Sice dobrá zpráva, ale hrát tak důležitá utkání bez toho, že byste měli klasický zápasový rytmus daný domácí nejvyšší soutěží, to není zrovna recept na úspěch.
Pravda je, že se klidně může stát, že podobně na tom budou za chvíli francouzské kluby (Lille je soupeřem Sparty, Nice bude hrát ve skupině se Slavií), jelikož epidemická situace je ve Francii stejně mizerná jako v Česku. Došlo i na zákazy vycházení v několika městech a další kroky mohou následovat. Ale zatím kluby ze země posledních mistrů světa mohou fungovat v plném rozsahu.
Každý trenér na této úrovni může dlouhé hodiny vykládat o tom, co by s hráči udělal desetidenní výpadek v tréninkovém procesu. Horší ovšem je, když sice podle regulí trénovat můžete, ale ve skutečnosti sedíte doma na zadku a zbývá vám cvičení v kuchyni na zemi nebo na zahradě. To je případ i červenobílých, kteří museli do karantény, neboť zpupný vir na své cestě světem nevynechal ani Vršovice. Navíc se během reprezentační pauzy po utkání na Kypru ukázal pozitivní test u reprezentanta Holeše, což situaci ještě více komplikuje.
Jindřich Trpišovský se svým štábem sice rozdali individuální úkoly všem svým svěřencům, ale plnohodnotná příprava vypadá jinak. S trochou smutné ironie se dá poznamenat, že je dobře, že si tuto situaci slávisté, stejně jako jejich kolegové, už vyzkoušeli na jaře a tak trochu vědí, co a jak. Ale zápasové tempo prostě nenahradíte, i kdybyste se doma uklikovali a přidali tisíc dalších cviků.
Stejné platí i pro eventuální tréninkový zápas jedenáctky A proti jedenáctce B. Intenzita bude úplně jiná než v mistrovském utkání, důrazným zákrokům se hráči také raději vyhnou, jelikož zranění si nikdo nepřeje, prostě je to něco úplně jiného. Upřímně, s Beer Ševou by nemělo jít o neřešitelný úkol ani v těchto výrazně ztížených podmínkách. Jenže Leverkusen a Nice, to budou dvě daleko vyšší překážky na trati.
S čínskou chřipkou se ovšem musejí potýkat i na Letné. Mimo jiné si sáhla pro Dočkala nebo Hložka. Ale troufnu si říci, že ze všeho nejvíc se v kancelářích v tribuně stadionu probírá situace kolem stoperů. Růžová není. Dlouhodobě zranění Štětina a Hancko, už to byl sám o sobě veliký problém. Ovšem ve Skotsku se zranil i Čelůstka, a pokud by neměl příští týden nastoupit, nemá trenér Kotal moc kam sáhnout.
Jistě, Ladislav Krejčí, tedy mladší nositel tohoto jména, se může zatáhnout do středu obrany, ale to zároveň znamená, že bude chybět jeho tvrdá práce uprostřed zálohy. Druhého takového středopolaře dnes Letenští v kádru nemají. Trávník nebo Sáček, kteří připadají v úvahu, jsou typologicky hodně odlišní od toho, co předvádí Krejčí. Důraz, úspěšnost v osobních soubojích, schopnost vyhrávat hlavičkové souboje a v neposlední řadě i dobré zakončení ze hry či při standardních situacích. Tohle všechno se nahrazuje hodně těžko.
Zároveň visí nad vedoucím týmem ligy černý bouřkový mrak dalšího eventuálního zranění jednoho ze stoperů. Kdo by potom nastoupil na tomto enormně důležitém postu, to je otázka za milion. Tím spíše, když si na vás brousí zuby AC Milán, Lille a Celtic.
Docela vybraná společnost. Aspoň co se prvních dvou jmenovaných soupeřů týká. Před několika dny bych dodal, že ze Celtiku rozhodně nejde strach, že jde o průměrný evropský tým, jenže dvě poslední konfrontace českého a skotského fotbalu, byť na reprezentační úrovni, nedopadly zrovna nejlépe.
Vypadá to, že zdravotně je na tom nejlépe Liberec. Nejsou hlášena žádná nová zranění, covid se zatím drží na distanc, tudíž mohou Hoftychovi muži vlétnout do skupiny s Hoffenheimem, CZ Bělehrad a Gentem s asi nejlepší náladou mezi českými zástupci. Favority rozhodně nejsou, ale tahle pozice by jim měla vyhovovat. I proto, že by se měli opět prezentovat hodně běhavým a důrazným způsobem hry, nejsou stavěni na nějaké dlouhé obléhání a desítky technických fintiček před šestnáctkou soupeře. Jestli to bude stačit, to tuší možná děd Vševěd. My, obyčejní smrtelníci, se musíme nechat překvapit. Snad příjemně.
